Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:částku 9.500 Kč,11,5 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 9.500 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci:a) částku 11.033,53 Kč,12 zákonný úrok z prodlení ročně z částky 9.956,53 Kč od 1. 3. 2025 do 26. 6. 2025,12 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 456,53 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení,0,5 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 9.500 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení,b) částku 175,09 Kč,se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 20.708,62 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] se žalovaným uzavřel distančním způsobem na adrese [Anonymizováno] Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 9.500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách se splatností první splátky dne 29.11.2024 a s koncem kreditového rámce dne [datum]. Úvěr byl žalovanému vyplacen z bankovního účtu žalobce dne [datum] v částce 9.500 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou pohledávky 20.533,53 Kč sestávající z jistiny 9.500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 185,05 Kč, poplatku za službu [Anonymizováno] 102,48 Kč, poplatku za službu [Anonymizováno] 165 Kč a smluvního úroku ve výši 10.577 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za prvních 90 dnů prodlení, tj. od 29.11.2024 do 28.2.2025 ve výši 175,09 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému dne [datum] odeslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o.s.ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne [datum] žalobce poskytl žalovanému ve formě úvěru finanční prostředky ve výši 9.500 Kč, které měl žalovaný splácet s první splátkou splatnou 30. dne ode dne poskytnutí úvěru, tj. od [datum] společně s denním úrokem 0,933 %. Ve Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. žalobce k osobě žalovaného zaznamenal, že ověřený měsíční příjem žalovaného je [částka], jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení jsou ve výši [částka], další nezbytné výdaje [částka], zbytné výdaje [částka] Kč pravidelné měsíční výdaje na půjčky [částka]. Z Výpisů z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že v měsíci červenci na účet přišlo [částka] a odešlo [částka], v měsíci přišlo [částka] a odešlo [částka] a v měsíci září přišlo na účet [částka] a odešlo [částka] s tím, že na konci měsíce účet vykazoval zůstatek ve výši asi [částka], přičemž žádná z příchozích plateb není označena jako mzda (plat) a plusový vklad vyšších částek vždy odpovídá v následujících dnech odchozí platbě přes Revolut účet (platby do zahraničí) do [Anonymizováno]. Dále bylo výpisy z účtu žalovaného za srpen a září prokázáno úvěrové zatížení žalovaného vůči [Anonymizováno] v měsíční výši [částka]. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 21.408,62 Kč ve lhůtě do tří dnů.
5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Z výše uvedeného vyplývá, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce neměl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečně ověřeny majetkové poměry žalovaného, a to zejména jeho příjmovou a majetkovou situaci a lze vycházet toliko ze zjištěných výdajů žalovaného, neboť žádný pravidelný měsíční příjem odpovídající příjmu ze závislé činnosti nebo podnikání nebyl žalobcem prokázán. Naopak bylo prokázáno úvěrové zatížení žalovaného v měsíční výši téměř [částka]. Soud proto dospěl k závěru, že před poskytnutím úvěru nebyl žalobcem učiněn správný závěr o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky řádně a včas splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).
11. Žalovaný od předchůdce žalobce obdržel částku 9.500 Kč, na kterou neuhradil ničeho a je tak povinen vrátit žalobci 9.500 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru).
12. V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tj. ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky ode dne 27.6.2025 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě prokazatelně odeslané žalobcem dne [datum]. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by měl mít úspěšnější žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, avšak jeho úspěch byl vůči neúspěchu žalobce jen nepatrný, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.