8 C 286/2025

Odůvodnění

Návrhem doručeným soudu dne 29.5.2025, ve spojení s podáním ze dne 23.2.2026, se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 34.157,43 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [Anonymizováno]. byla prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno] dne 23.6.2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na jejímž základě žalovaný od původního věřitele postupně načerpal finanční prostředky v celkové výši 173.678,44 Kč převodem na účet žalovaného s variabilním symbolem [var. symbol]. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 23.5.2024. Žalovaný předchůdci žalobce uhradil 279.542,11 Kč. Dle platební historie byla žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 postoupena pohledávka ve výši 69.157,43 Kč. Před podáním žaloby žalovaný uhradil žalobci částku 35.000 Kč a dlužná částka činí 34.157,43 Kč. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, a že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobce však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, AnonymizovánoÚčastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23.6.2021 soud zjistil, že se předchůdce žalobce (společnost [Anonymizováno]., zapsaná v maltském obchodním rejstříku pod registračním číslem C [Anonymizováno]) zavázal poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr s limitem ve výši 80.000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 10,50 %, který měl žalovaný splácet minimální měsíční splátkou ve výši 11 % z nesplaceného úvěru, nejméně však ve výši 1.000 Kč. Úvěrová smlouvy byla sjednána na dobu neurčitou. Z předložené obratové historie bylo zjištěno, že za období od 23.6.2021 do 30.10.2023 bylo čerpáno celkem 173.678,44 Kč a byly zaevidovány úhrady v období od 28.7.2021 do 21.2.2024 v celkové výši 279.542,11 Kč. Ze Smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020, Dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18.11.2021 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že předchůdce žalobce postupuje žalobci pohledávku za žalovaným označenou variabilním symbolem [var. symbol] ve výši 34.157,43 Kč.Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 23.6.2021 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1908 odst. 1 o. z., splněním dluhu závazek zaniká.Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce ani přes výzvu soudu neuvedl žádná konkrétní skutková tvrzení, ani neoznačil důkazy, o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6.10.2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný od předchůdce žalobce načerpal finanční prostředky ve výši 173.678,44 Kč a uhradil částku 279.542,11 Kč. Protože závazek žalovaného vůči předchůdci žalobce zanikl splněním, soud nárok žalobce uplatněný v této věci neshledal oprávněným, a žalobu v celém rozsahu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by měl mít zcela úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, ale protože žalovanému doposud v řízení žádné účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.