Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 60 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 72 600 Kč od 23. 3. 2023 do 25. 4. 2023, z částky 62 600 Kč od 26. 4. 2023 do 2. 6. 2023 a z částky 60 600 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení.
II. Řízení se zastavuje v částce 12 681 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 12 681 Kč od 23. 3. 2023 do zaplacení, v částce 17 447,68 Kč, v částce úroku ve výši 62,15 % ročně z částky 73 000 Kč od 23. 3. 2023 do 15. 4. 2023, v částce úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 73 000 Kč od 16. 4. 2023 do 2. 6. 2023 a z částky 71 883,30 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 3. 2023 dosáhne částky 238 924 Kč.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 243,20 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 11. 2023, se žalobce domáhal zaplacení částky 90 728,68 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok žalobce odvozuje od smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou měl uzavřít s žalovaným dne [datum] (dále také jen „Smlouva“). Nárok představuje dlužnou jistinu úvěru a příslušenství.
2. Žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřoval na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke hrazení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací).
3. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobce konkretizoval a doplnil svá tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, pouze se omluvil z jednání a vyjádřil souhlas s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Jelikož se z jednání omluvil i žalobce, postupoval soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.
5. Dne [datum] žalobce doručil soudu částečné zpětvzetí žaloby s tím, že nově požaduje pouze dosud nesplacenou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení počítaným vždy z aktuální dlužné částky dle postupného plnění žalovaného. Uvedl, že žalovaný dosud na závazky ze smlouvy uhradil celkem 12 400 Kč. Konkrétně vzal žalobce žalobu zpět v tomto rozsahu:- nárok v bodě I. žalobního návrhu bere zpět co do částky ve výši 12 681 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení- nárok v bodě II. žalobního návrhu bere zpět co do částky ve výši 17 447,68 Kč- nárok v bodě III. žalobního návrhu bere zpět co do úroku ve výši 62,15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a dále co do úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].
6. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o zastavení řízení v žalobcem navrženém rozsahu a dále se zabýval pouze nárokem žalobce na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. O vrácení části soudního poplatku bude rozhodnuto samostatným usnesením.
7. Soud poté provedl ve věci dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
8. Z Oznámení o schválení úvěru č. [hodnota] a z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva, na jejímž základě žalobce dne [datum] vyplatil žalovanému na jeho bankovní účet částku [částka].
9. Z žalobních tvrzení samotného žalobce a karty klienta soud zjistil, že žalovaný dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradil částku [částka] ([částka] dne [datum], [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]).
10. Z výpisů z účtu žalovaného č. [č. účtu] za měsíce 8 – 11/2022 soud zjistil, že- na účtu jsou příchozí platby od poskytovatelů nebankovních úvěrů ([právnická osoba])- účet žalovaného ve všech těchto měsících přesto vykazoval na začátku i na konci měsíce záporný zůstatek- na účtu jsou (byť příchozí) platby od [Anonymizováno], což je společnost zaměřená na online sázkové a herní služby.
11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je v rozsahu, který zůstal předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby, důvodná.
18. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytovaný úvěr.
19. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce sice formálně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tuto však rozhodně neposoudil řádně a s odbornou péčí, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud by žalobce věnoval alespoň elementární pozornost obsahu výpisů z účtu žalovaného, pak by musel zjistit skutečnosti, na které poukázal soud výše v tomto rozsudku (on-line sázení, úvěry od jiných nebankovních poskytovatelů, přesto stále záporné zůstatky účtu) a které bezpochyby vedou přinejmenším k důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
20. Na základě shora uvedeného soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.
21. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 73 000 Kč, žalovaný dosud uhradil částku 12 400 Kč. Jelikož žalobce po částečném zpětvzetí žaloby požadoval pouze nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 60 600 Kč, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. Soud žalobci přiznal také zákonný úrok z prodlení z částek a za období odpovídající dílčím úhradám dluhu (§ 1970 o. z.). Sazbu úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 243,20 Kč. Tyto náklady odpovídají výši nároku po částečném zpětvzetí žaloby a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 030 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 600 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 920 Kč ve výši 2 293,20 Kč.
23. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatňování práv žalobce. Odměnu a náhrady za doplnění žaloby ze dne [datum] a částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum] soud žalobci nepřiznal. Doplněním žalobce k výzvě soudu pouze doplňoval žalobu o náležitosti, které má žaloba podle § 42 odst. 4 o. s. ř. a § 79 odst. 1 o. s. ř. mít. K částečnému zpětvzetí přistoupil žalobce dobrovolně, nikoliv pro chování žalovaného.