Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:částku 17.567 Kč,11,5 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 17.567 Kč od 30. 12. 2025 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci:částku 9.438 Kč,12,75 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 27.005 Kč od 20. 10. 2024 do 29. 12. 2025,12,75 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 9.438 Kč od 30. 12. 2025 do zaplacení,1,25 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 17.567 Kč od 30. 12. 2025 do zaplacení,náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč,částku 6.567 Kč,se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 33.572 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.005 Kč do dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil 4.433 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady za pět odeslaných upomínek a sjednanou smluvní pokutu vyčíslenou za období od [datum] do [datum]. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplacení částky 27.005 Kč (dlužná jistina a poplatek), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokutu vyčíslenou na částku 6.567 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému dne [datum] odeslána výzva k úhradě dlužné částky. K výzvě soudu, aby žalobce sdělil, k jakým konkrétním závěrům při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky dospěl, žalobce uvedl, že k tomu nebude doplňovat žádná skutková tvrzení.Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku dne [datum] ve spojení Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a z Údaje o provedených platbách bylo zjištěno, že žalobce dne [částka] převedl na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 22.000 Kč. Výpisem z účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]. bylo prokázáno, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Z Výzvy k úhradě ze dne [datum] s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení dluhu ve výši [částka] ve lhůtě do tří dnů.Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce ani přes výzvu soudu neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení, ani neoznačil důkazy, o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejím účastníkům žádná práva ani povinnosti. Žalovaný od žalobce obdržel částku 22.000 Kč, na kterou uhradil 4.433 Kč, a je proto povinen vrátit žalobci 17.567 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru). V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky, a to ode dne 30.12.2025 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím třídenní lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě prokazatelně odeslané žalobcem dne [datum]. Ve zbytku soud žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než činil jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.