Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 20 388 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 506,11 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 899,46 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 257,71 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, spolu s úrokem 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na základě které žalovaná obdržela v hotovosti částku 15 000 Kč a která byla uzavřena mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru, a to úrok v pevné výši 761 Kč, poplatek za zpracování 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a poplatek za službu splácení v hotovosti přímo v bydlišti ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze 8 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni a toto bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá úrok i zákonný úrok z prodlení (částečně kapitalizovány).
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. K jednání se žalovaná nedostavila, svou přítomnost neomluvila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti.
4. Přípisem soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne [datum] soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalované. Žalobkyně uvedla, že žalovaná tvrdila měsíční příjem z rodičovského příspěvku ve výši 5 982 Kč a příjem partnera žijícího ve společné domácnosti ve výši 17 150 Kč měsíčně, který byl doložen výplatními páskami za období od září do listopadu 2023. Ohledně výdajů tvrdila žalobkyně, že žalovaná uvedla své měsíční výdaje ve výši 17 500 Kč měsíčně (a výdaje domácnosti 20 146 Kč). Dále byla žalovaná lustrována v databázích SOLUS, NRKI, BRKI. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba].) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru, a to úrok v pevné výši 761 Kč, poplatek za zpracování 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a poplatek za službu splácení v hotovosti přímo v bydlišti ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná uhradila 8 000 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit na jistině částku 10 855,70 Kč, na poplatcích částku 9 032,30 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, zákonný úrok z prodlení i úrok smluvní jak kapitalizovaný, tak i plynoucí do budoucna. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni a toto bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum], žalovaná však ničeho dalšího neuhradila.
7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.
10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně (právní předchůdkyně) postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
15. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
16. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdí, že si vyžádala informace, které jí žalovaná sdělila. K tomuto předkládá dokument Žádost o úvěr, dále si vyžádala výpisy z registrů (NRKI, BRKI, SOLUS) atd. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 5 982 Kč, což doložila 3 ústřižky poštovní poukázky a dále doložila pracovní smlouvu, dodatek a výplatní lístky za měsíc 9/2023 – 11/2023 partnera žalované, žijícího ve společné domácnosti. Dále byla doložena smlouva o podnájmu, ve které je uvedeno, že nájemné je ve výši 13 500 Kč. Ze žádosti o úvěr plyne měsíční příjem z rodičovského příspěvku ve výši 5 982 Kč a příjem partnera žijícího ve společné domácnosti ve výši 17 150 Kč měsíčně. Ohledně výdajů tvrdila žalobkyně, že žalovaná uvedla své měsíční výdaje ve výši 17 500 Kč měsíčně (a výdaje domácnosti 20 146 Kč). Nic dalšího již doloženo nebylo. Ze shora uvedených údajů nemohla dospět právní předchůdkyně žalobkyně k tomu, že by žalovaná měla dostatek prostředků na splácení úvěru.
17. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.
18. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 7 000 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
19. V částce 7 000 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky nelze úspěšně uplatnit. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
20. Žalobkyně se při jednání mohla vyjádřit k tomu, že soud má za přiměřenou splátku vzhledem ke zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu, možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, korespondující s žalobkyní předestřenou výší průměrného příjmu žalované, za situace, kdy chybí poznatky o výši reálných výdajů žalované. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. když převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.