Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení.
II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 6 920,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 920,49 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 220 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 8. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 5. 2023, na základě které žalovaný obdržel na svůj účet č. [č. účtu] částku 29 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru, a to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, poplatek za službu Klidné spaní 110 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 29 Kč. Splatnost nastala dne 19. 6. 2023. Žalovaný však ničeho neuhradil. Celková žalovaná částka je ve výši 35 920,49 Kč a skládá se z částky 29 000 Kč na jistině, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 616,49 Kč, poplatku za službu Klidné spaní 110 Kč, poplatku za službu Presto 165 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 29 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá i zákonný úrok z prodlení pro období od 20. 6. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se při jednání vyjádřil tak, že částku 29 000 Kč obdržel a nic z ní ani částečně neuhradil. Namítal však, že při sjednávání úvěru žalobkyně neověřovala jeho úvěruschopnost, vyšla pouze z údajů, které on vyplnil na internetovém portálu. Dokládal pouze 2 výplatní pásky za období srpen a září 2022 u svého příjmu 60 000 Kč měsíčně. Ohledně výdajů přiznal úvěr u [Anonymizováno] se splátkou 6 200 Kč měsíčně, odhadl výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč měsíčně a ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč. V té době však splácel i ostatní úvěry, které však neuvedl. Žalobkyně si tyto skutečnosti neověřila. Navrhl soudu, aby mu povinnost k zaplacení částky 29 000 Kč byla stanovena ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně.
3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou, k jednání se žalovaný dostavil, na rozdíl od omluvené žalobkyně, která se jednání nezúčastnila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti.
4. Přípisem soudu ze dne 29. 10. 2024 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne 26. 2. 2025 soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaný tvrdil průměrný měsíční příjem 60 000 Kč, který byl doložen dvěma výplatními páskami za období od srpna a září 2022 (ověřená výše 54 700 Kč). Ohledně výdajů a jejich ověření netvrdila žalobkyně ničeho. Žalobkyně pouze ověřila, zda žalovaný se nenachází v následujících registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MV ČR, Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, Katastrální rejstřík, Registr „sankční seznamy“. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného. K dotazu soudu sdělila společnost [právnická osoba]., že žalovaný byl majitelem účtu č. [č. účtu] v předmětném období a dne 20. 5. 2023 byla připsána částka 29 000 Kč pod VS [var. symbol].
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Dne 20. 5. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 29 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit poplatek ve výši 7 250 Kč za poskytnutí úvěru, poplatek za službu Klidné spaní 110 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 29 Kč. Celkově mělo být uhrazeno 36 554 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 20. 6. 2023, jelikož úvěr byl splatný 19. 6. 2023. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2024, žalovaný však ničeho neuhradil.
7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
15. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor [jméno FO], Wolters Kluwer: [adresa]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. [spisová značka]). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka] a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [Anonymizováno]).
16. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdí, že si vyžádala informace, které jí žalovaný sdělil. K tomuto předkládá dokument „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně].“ s tím, že si vyžádala výpisy z registrů (CEE, IR, neplatné doklady, hledané osoby, politicky aktivní osoby, KN, sankční seznamy a interní registry). Žalobkyně dále doplnila, že případně vycházela z předložených výplatních pásek, v daném případě čistý měsíční příjem zjištěn ve výši 54 700 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila pouze dvě výplatní pásky za srpen a září 2022 s příjmem 2 233,89 EUR (9/2022) a s příjmem 2 280,64 EUR (8/2022). Z dokumentu označeného Výpis o posouzení úvěruschopnosti dále vyplývá, že v domácnosti společně se žalovaným žijí další dvě osoby (manželka a 1 dítě), vynakládá 6 200 Kč měsíčně na půjčky, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 4 500 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a zbytné výdaje 4 000 Kč. Čistý měsíční příjem žalovaného představuje částku 60 000 Kč. Žalobkyní byly vypočítány minimální výdaje ve výši 7 255 Kč, když žalobkyně dospěla k závěru o disponibilním příjmu žalovaného ve výši 45 600 Kč. Na výzvu k doložení posouzení úvěruschopnosti žalovaného již nad rámec shora uvedeného žalobkyně nereagovala.
17. Při jednání však bylo zjištěno, že žalovaný měl měsíční výdaje daleko vyšší než ty, které v žádosti o úvěr uvedl. Dle jeho tvrzení činili jeho měsíční výdaje cca 55 000 Kč. (Stejně tomu je tak i nyní). Jelikož je žalobkyně nikterak neověřovala a vyšla z pouhého tvrzení žalovaného o jedné půjčce u ČSOB, tak neověřila úvěruschopnost řádně. Žalovaný v té době splácel úvěr u společnosti [právnická osoba]. ve výši 22 000 Kč měsíčně, u společnosti [právnická osoba] částku 2 800 Kč měsíčně a u společnosti [Anonymizováno] částku 2 700 Kč měsíčně. Kdyby žalobkyně postupovala řádně a ověřila si tvrzené skutečnosti, nemohla by žádost vyhodnotit tak, že disponibilní příjem žalovaného zbývá ve výši 45 600 Kč Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla ověřena řádně.
18. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 29 000 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
19. V částce 29 000 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména poplatky) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
20. Žalobkyně se jednání soudu s omluvou nezúčastnila, nemohlo se jí tak dostat poučení soudu, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z Dokumentu Identifikované příjmy), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, korespondující s žalobkyní předestřenou výší průměrného příjmu žalovaného. Žalobkyni nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2, 3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Při jednání se však ke svým majetkovým poměrům vyjádřil sám žalovaný a soudu uvedl, že jeho měsíční příjem je cca 90 000 – 100 000 Kč, manželka pobírá rodičovský příspěvek 8 500 Kč, výdaje na čtyřčlennou rodinu, naftu na jízdy do práce v Rakousku, splátky všech úvěrů a dalších nezbytných poplatků dosahují měsíční výše cca 55 000 Kč. Žalovaný navrhl splátku ve výši 3 000 Kč měsíčně a soud tomuto návrhu vyhověl. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.
21. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 8. 2024, č.j. [spisová značka] nerozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru nevyplývá, a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.
22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 438 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Celková náhrada nákladů řízení je ve výši 3 616 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 80,7 % ku svému neúspěchu co do 19,3 %. Náleží jí tudíž náhrada nákladů pouze co do 61,4 % ve výši 2 220 Kč.
23. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.