10 C 391/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2024 domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 4. 2022, na základě které žalovaná obdržela v hotovosti částku 30 000 Kč a která byla uzavřena mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru, a to částku 36 669 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč, s úrokovou sazbou 25,23 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč. Celkovou částku 66 669 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 21měsíčních splátkách po 3 175 Kč nejpozději do 26. 1. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem částku 22 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka postoupena na žalobkyni a toto bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně požaduje úrok i zákonný úrok z prodlení, které byly částečně kapitalizovány.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaná nedostavila, svou přítomnost neomluvila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti.

4. Přípisem soudu ze dne 28. 11. 2024 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne 7. 12. 2024 soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalované. Žalobkyně uvedla, že žalovaná tvrdila průměrný měsíční příjem ve výši 10 000 Kč – příjem z mateřské dovolené a další čisté příjmy domácnosti ve výši 26 000 Kč. Tyto příjmy však nebyly nikterak doloženy. Ohledně výdajů nebylo ničeho dalšího tvrzeno ani doloženo, krom odhadovaných výdajů žadatelky ve výši 4 000 Kč, které byly uvedeny v zákaznické kartě. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Dne 26. 4. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit i příslušenství v celkové výši 36 669 Kč. Celkovou částku 66 669 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 21měsíčních splátkách po 3 175 Kč měsíčně, nejpozději do 26. 1. 2024. Žalovaná uhradila částku 22 300 Kč, což plyne z tabulky umoření, kterou žalobkyně soudu doložila. Žalobkyně požaduje uhradit na jistině částku 24 290,08 Kč, na poplatku částku 19 099,51 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 600,19 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 220,40 Kč, úrok ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 290,08 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 290,08 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka postoupena na žalobkyni a toto bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024, žalovaná však ničeho neuhradila.

7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

15. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka]). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka] a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , Anonymizováno16. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdí, že si vyžádala informace, které jí žalovaná sdělila. K tomuto předkládá dokument „Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“ s tím, že žalobkyně ani netvrdí, že by si vyžádala výpisy z registrů (CEE, IR, neplatné doklady, hledané osoby, politicky aktivní osoby, KN, sankční seznamy a interní registry historie klienta, NRKI, BRKI a AISP) atd. Žalobkyně dále doplnila, že vycházela z tvrzení žalované o příjmu ve výši 10 000 Kč – rodičovský příspěvek. Ze shora označeného dokumentu vyplývá, že žalovaná žije jako spolubydlící, je svobodná, má 1 dítě se kterým je na rodičovské dovolené, na vše vynakládá 4 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná má dostatečný disponibilní příjem. Na výzvu k doložení posouzení úvěruschopnosti žalované již nad rámec shora uvedeného žalobkyně nereagovala.17. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.18. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 7 700 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.19. V částce 7 700 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.20. Žalobkyně se jednání soudu s omluvou nezúčastnila, nemohlo se jí tak dostat poučení soudu, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu, možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, korespondující s žalobkyní předestřenou výší průměrného příjmu žalované za situace, kdy chybí poznatky o výši reálných výdajů žalované. Žalobkyni nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2, 3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.21. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 8. 2024, č. j. [spisová značka] nerozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru nevyplývá, a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná jistinu vrátit.22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. když částečně procesně úspěšná žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalobkyni, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.