Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 140 663,08 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 26 213,70 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 946,42 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 166 876,78 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 158 851,48 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 5 021,30 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 35 981 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které žalovaná obdržela na účet částku 150 000 Kč a úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu], který byl uzavřen s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].). Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 96 měsíčních splátkách po 2 918 Kč, smluvní úrok byl stanoven ve výši 14,75 % ročně (dle smlouvy 16,99 % ročně), žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze částku 9 336,92 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaná nedostavila, svou přítomnost neomluvila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti.
4. Přípisem soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne [datum] soudu tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalované. Žalobkyně uvedla, že žalovaná tvrdila průměrný měsíční příjem 13 357 Kč, který byl doložen potvrzením o výši příjmů od zaměstnavatele ze dne [datum]. Ohledně výdajů tvrdila žalobkyně, že žalovaná uvedla své měsíční výdaje ve výši cca 5 000 Kč měsíčně na bydlení a právní předchůdkyně žalobkyně celkové náklady stanovila částku 10 000 Kč. K výdajům nebyly žádné dokumenty doloženy. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]. a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru vedena na úvěrovém účtu č. [č. účtu], na základě které byla žalované poskytnuta částka 150 000 Kč na tento účet. Žalovaná uhradila pouze částku 9 336,92 Kč. Ke dni postoupení pohledávky [datum] činila dlužná částka výši 171 823,20 Kč, která se stává z jistiny ve výši 158 851,48 Kč, úroku z úvěru ve výši 5 021,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 946,42 Kč a poplatků ve výši 3 004 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum], žalovaná však ničeho dalšího neuhradila.
7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
15. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
16. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně na výzvu soudu pouze obecně tvrdí, že si právní předchůdkyně vyžádala informace, které jí žalovaná sdělila. Vycházela z předloženého potvrzení od zaměstnavatele ohledně výše příjmů, o tom, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije v nájmu. V daném případě byl potvrzen čistý měsíční příjem ve výši 13 357 Kč. Dále žalovaná tvrdila, že vynakládá 5 000 Kč měsíčně na bydlení. I přesto právní předchůdkyně žalobkyně započítala výdaje ve výši 10 000 Kč. Nová splátka na úvěru byla ve výši 2 918 Kč. Žalované tudíž měsíčně zbývala pouze částka 439 Kč. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.
17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. A to i přesto, že započítala vyšší než žalovanou tvrzený výdaj. Přesto výdaj na nájem nebyl nikterak doložen. Pokud žalované zbyla měsíčně pouze částka cca 400 Kč a nebylo počítáno s žádnou rezervou pro nestandartní situace, jako je například nemoc a s tím spojený finanční výpadek, nelze uzavřít, že by bylo postupováno řádně. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 140 663,08 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. V částce 140 663,08 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok) nelze úspěšně uplatnit. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
19. Žalobkyně se při jednání soudu nevyjádřila k jiné výši příjmu než dosud tvrzenému, jelikož je žalovaná nekontaktní a nemá o tom žádnou povědomost. Soud má za přiměřenou splátku vzhledem ke zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu, možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, korespondující s žalobkyní předestřenou výší průměrného příjmu žalované za situace, kdy chybí poznatky o výši reálných výdajů žalované. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, a to ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšné žalované. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 6 676 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 5 úkonů právní služby po 7 780 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 5 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Celková náhrada nákladů řízení je ve výši 56 467,50 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 81,86 % ku svému neúspěchu co do 18,14 %. Náleží jí tudíž náhrada nákladů pouze co do 63,72 % ve výši 35 981 Kč. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.