Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekESLP

Spisová značka

12 C 107/2017

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Okresní soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 27. 1. 2026Č. j.: 12 C 107/2017-582Samosoudkyně: Mgr. Bc. Petra KořínkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 9. 2026Předmět řízení: žaloba o nahrazení projevu vůleECLI:CZ:OSCB:2026:12.C.107.2017.1
náklady řízenízástavní právolhůtyprávnická osobadokazovánínáhrada nákladůpozemkový úřadmajetekpozemková reformavydání věci
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (450) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 27. 1. 2026

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání následujícího znění:DOHODA O VYDÁNÍJINÝCH VĚCÍ NEŽ ZEMĚDĚLSKÝCH NEMOVITOSTÍ(dále jen jako „dohoda)ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen jako „zákon o majetkovém vyrovnání“) mezi stranami:, adresaIČO: , IČOse sídlem , adresaza kterou jedná , adresajakožto oprávněná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání(dále jen „oprávněná osoba“)a, Jméno žalovanéIČO: , IČOse sídlem , adresajakožto povinná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání(dále jen „povinná osoba“)Článek 1Úvodní ustanoveníOprávněná osoba uplatnila svůj nárok ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání výzvou k vydání nemovitých věcí č. j. 3873/2013 ze dne 13. listopadu 2013 doručenou povinné osobě (dále jen jako „výzva“).Článek 2Předmět vydáníPředmětem vydání dle této dohody je pozemek KN parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (dále jen „vydávaný pozemek“).Povinná osoba touto dohodou vydává oprávněné osobě vydávaný pozemek a oprávněná osoba vydávaný pozemek přijímá do svého výlučného vlastnictví.Článek 3Práva a povinnosti související s vydávaným pozemkemPovinná osoba touto dohodou převádí vlastnické právo k vydávanému pozemku a vydává jej oprávněné osobě ve stavu, v jakém se nalézal ke dni doručení výzvy povinné osobě. Povinná osoba prohlašuje, že ke dni uzavření dohody na vydávaném pozemku neváznou žádná zástavní práva ani jiné právní skutečnosti a omezení, které by oprávněnou osobu jakkoli zavazovaly či omezovaly.Povinná osoba prohlašuje, že nemá vůči oprávněné osobě ve vztahu k vydávanému pozemku jiná práva ani povinnosti než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání.Oprávněná osoba prohlašuje, že nemá ve vztahu k vydávanému pozemku vůči povinné osobě jiná práva než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání.Článek 4Práva a povinnosti související s vydávaným pozemkemTato dohoda a právní vztahy z ní vyplývající se řídí právním řádem České republiky, zákonem o majetkovém vyrovnání, zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a dalšími právními předpisy v účinném znění. Práva a povinnosti z této dohody přecházejí i na případné právní nástupce účastníků dohody.Souhlas povinné osoby nahrazuje ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání pravomocný rozsudek soudu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 123 548 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 12. 5. 2017 domáhala na žalované, aby jí byl žalovanou vydán pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu ust. § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „ZMV“). Žalobkyně dne 13. 11. 2013 odeslala výzvu k vydání nemovitých věcí č.j. [Anonymizováno] dle § 10 odst. 1 ZMV žalované, když v rámci této výzvy uplatnila také nárok na vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaného v knihovní vložce č. [hodnota] desek zemských, katastrální území [adresa] (dále také jen „předmětný pozemek“). Po okamžiku majetkové křivdy došlo ke změně v číslování a v hranicích parcel. Pozemek podle pozemkového katastru v původním vlastnictví žalobkyně zasahuje do pozemku podle katastru nemovitostí parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Žalobkyně požaduje k vydání pouze pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Žalovaná však se žalobkyní dohodu o vydání předmětného pozemku neuzavřela. Pozemek parc[Anonymizováno] je věcí, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, jak vyplývá z knihovní vložky č. [hodnota] desek zemských pro katastrální území [adresa]. Předmětný pozemek se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy utrpěné v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5 ZMV (ve smyslu § 5 písm. a) či § 5 písm. k) ZMV). Předmětný pozemek byl žalobkyni odejmut československým státem postupem dle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, v čemž žalobkyně spatřuje majetkovou křivdu. Odejmutí pozemku dle žalobkyně dokládá mj. soupis majetku podléhajícího revisi podle zákona ze dne 11. 7. 1947, č. 142 Sb. o revisi první pozemkové. Skutečnost, že uvedený zákon byl vůči právní předchůdkyni žalobkyně aplikován, je doložena rovněž samotnou knihovní vložkou č. [hodnota] desek zemských. Žalobkyni ani její právní předchůdkyni nebyla za takto odňatý předmětný pozemek vyplacena finanční náhrada, jak je prokázáno rešerší Národního archivu – Národní archiv a naplňování zákona o „majetkovém vyrovnání státu a církví“. Splnění podmínky spáchání majetkové křivdy ve vztahu k majetku zapsanému na totožné knihovní vložce desek zemských bylo prokázáno již v řízení před [Anonymizováno]. Správní orgán rozhodl o vydání zemědělských nemovitostí z této knihovní vložky postupem podle § 9 ZMV. Učinil tak svým rozhodnutím č.j. [č. účtu] ze dne [datum]. Majetkovou křivdu v rozhodném období utrpěl subjekt [Anonymizováno], což vyplývá z knihovní vložky desky zemské, kde je tento subjekt uveden jako vlastník předmětných pozemků. Žalobkyně doložila již ve výzvě k vydání rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne [datum], že je právní nástupkyní subjektu [Anonymizováno]. Včasnost podání žaloby dovozuje žalobkyně ze skutečnosti, že výzva k vydání byla žalované odeslána dne 13. 11. 2013, lhůta pro podání žaloby ve smyslu ust. § 10 odst. 4 ZMV je proto zachována. K námitkám žalované žalobkyně dále uvedla, že ke konfiskaci nemohlo dojít na základě vyhlášky [adresa] ze dne [datum] ani dle dalších listin předložených žalovanou, neboť žalovaná nepředložila jediný dokument, kde by byly domnělé „konfiskované“ nemovitosti konkretizovány tak, aby dostatečně určitě identifikovaly „zkonfiskované“ nemovitosti. Žalovaná současně nepředložila jediný dokument, ze kterého by vyplývalo, že by se „konfiskace“ měla týkat předmětné nemovitosti. Jde-li o vyhlášku [adresa], žalobkyně tuto pokládá za nicotný akt, který nebyl žalobkyni doručen, a proto nenabyl právní moci ani vykonatelnosti. Sám správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí č.j. [č. účtu] ze dne [datum] uvádí, že v archivech nebyla nalezena žádná listina, která by nasvědčovala tomu, že pozemek právní předchůdkyně žalobkyně byl konfiskován na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu oprávněné osoby na vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], postupem dle § 9 odst. 6 ZMV, neboť [právnická osoba] nemá pravomoc rozhodovat ve správním řízení o nezemědělských nemovitostech. Zjistí-li tedy [právnická osoba], že se jedná o nezemědělskou nemovitost, návrh zamítne. Žalobkyně byla nucena postupovat dle § 10 odst. 4 ZMV a podat u nadepsaného soudu žalobu o nahrazení chybějícího projevu vůle povinné osoby, neboť žalovaná se žalobkyní neuzavřela dohodu o vydání výše uvedené nemovitosti. Žalobkyně dále uvedla, že stát s ní v roce 1948 zacházel jako s vlastníkem majetku a postupoval vůči ní podle zákona o revizi pozemkové reformy (např. Ministerstvo zemědělství dne 14. dubna 1946 žádalo u Krajského civilního soudu v Praze zápis poznámky zamýšleného převzetí v případě majetku vedeného na desce zemské č. [hodnota]). Dle žalobkyně je proto zřejmé, že žalobkyně nemohla přijít o své vlastnické právo k předmětné nemovitosti již před začátkem rozhodného období, jestliže orgány totalitního státu vlastnické právo žalobkyně po čas rozhodného období uznávaly ve své rozhodovací činnosti. Žalobkyně dále poukazovala na právní nemožnost konfiskace majetku dle dekretu č. 12/1945, neboť tento dekret nepřipouštěl konfiskaci majetku církevních subjektů veřejného práva. Žalobkyně v průběhu řízení dále poukazovala na nález Ústavního soudu ze dne 25. ledna 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20, jímž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti žalobkyně a popřel účinky konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. ve vztahu k historickému majetku žalobkyně, vyslovil se pro jeho vydání žalobkyni postupem podle ZMV z důvodů, že konfiskační vyhláška [adresa] ze dne [datum] nebyla provedena.

2. Žalovaná navrhla soudu, aby žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu. Odkazovala na soudní spor vedený u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem je nemovitost pozemkového katastru parc. č. [Anonymizováno] (katastru nemovitostí parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Žalovaná odkázala na rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [č. účtu], žalovaná má proto za to, že je naplněna překážka vydání majetku podle ust. § 8 odst. 1 písm. h) ZMV. V projednávané věci je předmětný pozemek nezemědělskou nemovitostí, když jeho vydání brání skutečnost, že věc byla konfiskována podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Z těchto důvodů žalovaná shledala výzvu žalobkyně k vydání předmětného pozemku jako nedůvodnou, a proto neuzavřela se žalobkyní dohodu o vydání předmětného pozemku. Žalovaná přitom vycházela z archivních listin:- kopie zemských desek č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], [adresa], uvedeno a přeškrtnuto „[adresa] “;- vyhlášky č. [hodnota] ze dne [datum] vydané [adresa] o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa za osoby německé – maďarské národnosti v obci [adresa], kde pod běžným číslem [hodnota] je uvedeno [Anonymizováno] s uvedením, že uvedeným osobám byl zemědělský majetek konfiskován dle výš uvedeného dekretu č. 12/1945 Sb., vyhláška vyvěšena dne 1. 11. 1946, sejmuta dne 16. 11. 1946;- protokolu ze dne 1. 9. 1945 o převzetí veškerého [Anonymizováno] s příslušenstvím podle inventáře;- [adresa], ze dne 19. 5. 1948, věc: Příděl pozemků z konfiskátu;- vyvlastnění pozemků pro [adresa] ze dne 13. 6. 1946, [adresa] žádá o přidělení naznačených pozemků do svého vlastnictví v bodu 1. z pozemků konfiskovaných v bodu 4. z pozemků , Anonymizováno- Státní obvodové úřadovny pro pozemkovou reformu ze dne 11. 5. 1948;- Ministerstva zemědělství č. [hodnota] – oddíl [Anonymizováno]. – převzetí [adresa] státem dle č. 142/1947 Sb.Žalovaná dále odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 89/94, dle jehož závěrů nastal přechod majetku při konfiskacích bez ohledu na intabulační princip. V odkazovaném nálezu dále Ústavní soud zmiňuje předpoklad, že došlo-li ke konfiskaci části majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo podle dekretu č. 108/1945, došlo ke kategorizaci původního vlastníka natolik, že došlo k přechodu majetku ex lege na stát u toho majetku, kde tato rozhodnutí k části majetku nebyla vydána, nebo nebyla zapsána v pozemkové knize. Z odkazovaného nálezu Ústavního soudu také vyplývá jasný závěr o konfiskaci celého majetku v případech, kdy byla konkrétní osobě konfiskována část majetku. Odkazuje-li tedy žalobkyně na postup státních orgánů vůči žalobkyni dle zákona č. 142/1947 Sb., neměly tyto úkony žádné relevantní právní účinky, neboť v té době již byl majetek ve vlastnictví Československého státu na základě konfiskace dle dekretu č. 12/1945 Sb. Žalovaná rovněž zdůraznila, že nebyly naplněny základní zákonné podmínky pro vydání majetku, neboť žalobkyně není oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 ZMV, není zde podmínka majetkové křivdy dle ust. § 5 ZMV a je naplněna překážka vydání dle ust. § 8 odst. 1 písm. h) ZMV. Účinky konfiskace předmětného majetku byly ke dni účinnosti dekretu, nikoli až vydáním konfiskační vyhlášky. Žalovaná se dále vyjádřila nesouhlasně k závěrům žalobkyně o nicotnosti konfiskačního aktu vyhlášky [adresa]. K nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2021 sp. zn. II. ÚS 1920/20 žalovaná uvedla, že Ústavní soud následně vydal dne 26. 1. 2021 usnesení sp. zn. IV. ÚS 1990/20 a usnesení ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 1852/20, kterým byly ústavní stížnosti žalobkyně odmítnuty se závěry, že konfiskaci došlo dle vyhlášky [adresa]. Z uvedených důvodů má proto žalovaná za to, že nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1920/20 byl překonán.

3. Usnesením nadepsaného soudu ze dne 16. 8. 2021, č.j. 12 C 107/2017-72, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které nastalo ke dni 6. 9. 2017. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 5. 8. 2020, č.j. 12 C 107/2017-81, proto bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.

4. Nadepsaný soud ve věci vydal dne 10. 8. 2021 rozsudek č.j. 12 C 107/2017-289, proti kterému podala žalovaná odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 6. 1. 2022, č.j. 19 Co 1263/2021-317 tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] podala žalovaná včasné dovolání, o kterém bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem ČR rozsudkem ze dne 4. 10. 2022, č.j. 28 Cdo 2497/2022-369 tak, že rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 6. 1. 2022, č.j. 19 Co 1263/2021-317, a rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 8. 2021, č.j. 12 C 107/2017-289, byly zrušeny a věc byla vrácena Okresnímu soudu v [adresa] k dalšímu řízení. Okresní soud v [adresa] poté rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 20. 4.2023, č.j. 12 C 107/2017-409, kterým byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 10.8.2023, č.j. 19 Co 729/2023-452 tak, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud usnesením ze dne 15.1.2024, č.j. 28 Cdo 3668/2023-476 odmítl. Žalobkyně dále podala ústavní stížnost a nálezem Ústavního soudu ze dne 15.4.2025, sp. zn. II. ÚS 879/24 bylo konstatováno, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15.1.2024, č.j. 28 Cdo 3668/2023-476, rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 10.8.2023, č.j. 19 Co 729/2023-452 a rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 20. 4.2023, č.j. 12 C 107/2017-409 bylo porušeno ústavně zaručené právo žalobkyně na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto byla tato rozhodnutí zrušena. Ústavní soud v odkazovaném nálezu odkázal na dřívější judikaturu k otázce církevních restitucí, zejména pak na právní názor vyjádřený v nálezu sp. zn. II. ÚS 1920/20, a zdůraznil, že v projednávané věci je na místě zabývat se otázkou, zda stát daný majetek na základě dekretů skutečně (účinně) zkonfiskoval.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Z vyhlášky [adresa] soud zjistil, že podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky ze dne 20. července 1945 čís. 12 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa za osoby německé – maďarské národnosti v obci [adresa], označila [adresa] pod běžným číslem [hodnota] v kolonce „Jméno a příjmení“ [Anonymizováno] a v kolonce „[Anonymizováno]. Z vyhlášky dále vyplývá, že zde označeným osobám byl zemědělský majetek podle dekretu zkonfiskován pro účely pozemkové reformy. Jmenované osoby mohou, pokud se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, uplatnit podle § 1 odst. 2 Dekretu nárok, aby jim zemědělský majetek nebyl zkonfiskován. Nárok na výjimku je možno uplatnit u [adresa] do 15 dnů od vyvěšení této vyhlášky. Vyhláška byla vyvěšena dne 1. 11. 1946, sejmuta dne 16. 11. 1946. Vyhláška je opatřena razítkem [adresa] spolu se dvěma podpisy u předtištěného textu „[Anonymizováno] “ a dalším podpisem u razítka [adresa].

7. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství v Praze ze dne 19. 3. 1948, č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že bylo rozhodnuto o revizi první pozemkové reformy ve vztahu k [Anonymizováno] podle zákona č. 142/1947 Sb., jímž byla zčásti zrušena dřívější rozhodnutí [právnická osoba] o propuštění ze záboru nemovitostí postižených v rámci první pozemkové reformy a rozhodnutí, jimiž byl některý majetek původnímu vlastníku ponechán, čímž se staly opět zabranými a předmětem rozhodování podle zákona č. 142/1947 Sb. a zároveň bylo rozhodnuto o jejich vyvlastnění.

8. Dopisem Ministerstva zemědělství v Praze ze dne 14. 4. 1948 byla dána výpověď z hospodaření na nemovitostech [Anonymizováno].

9. Přídělovou listinou ze dne 23. 7. 1949 bylo Ministerstvem zemědělství v Praze rozhodnuto o přídělu pozemků [Anonymizováno] [Anonymizováno] určenému k hospodaření na nich.

10. Z knihovní vložky č. [hodnota] desek zemských, včetně úředně ověřeného překladu do českého jazyka, bylo zjištěno, že nese označení „[Anonymizováno] “, „[Anonymizováno] “. V levém horním rohu je přeškrtnutý nápis „[adresa] “. V části B pod položkou 1 je zápis o vložení vlastnického práva pro [Anonymizováno] (v německém jazyce „[Anonymizováno] “).

11. Z rozhodnutí [právnická osoba] soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o zemědělských nemovitostech z původního vlastnictví [Anonymizováno] na jejichž vydání žalobkyně uplatnila nárok, který odůvodnila tím, že je právní nástupkyní těchto subjektů. Řízení bylo zahájeno na základě návrhu podaného dne 12. 9. 2014 ve smyslu § 9 odst. 6 ZMV na vydání zemědělských nemovitostí oprávněnou osobou (žalobkyní), která označila jako povinnou osobu [Anonymizováno] (žalovanou), kterou dne 14. 11. 2013, vyzvala výzvou k vydání této nemovitosti. Ve správním řízení bylo prokázáno, že původním vlastníkem tohoto pozemku bylo [Anonymizováno], jak bylo zapsáno v knihovní vložce č. [hodnota] zemských desek pro k. ú. [adresa]. Podle rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne 26. 5. 2003, č. j. [Anonymizováno], je žalobkyně totožným subjektem s původním vlastníkem nárokovaného majetku. Správní orgán se na podnět povinné osoby zabýval otázkou konfiskace ve vztahu ke konfiskační vyhlášce [adresa], když dovodil, že je nutno přihlížet k historickým souvislostem. Obce, v nichž byl nemovitý majetek žalobkyně, se nacházely v pohraniční oblasti, kde žilo německé obyvatelstvo, jehož deportace z Čech probíhala v letech 1945 až 1946. Podklady pro vysídlení a pro propadnutí jejich majetku byly dekrety prezidenta republiky. Vyhláška jmenovala fyzické osoby a mezi nimi i další subjekty jako [právnická osoba], dočasné držitele některých domů a [Anonymizováno]. V archivech však nebyla nalezena žádná listina, která by svědčila o konfiskaci majetku právní předchůdkyně žalobkyně či o vystavení konfiskačního výměru na tento majetek. Shromážděné listiny naopak mapují podrobně postup tehdejších správních orgánů v rámci řízení podle zákonů č. 142/1947 Sb. a č. 46/1948 Sb., jakož i o následném přídělovém řízení v oblasti, do něhož byl zahrnut nemovitý majetek zkonfiskovaný německému obyvatelstvu, církevní majetek získaný státem na základě zákona o revizi pozemkové reformy a majetek dalších subjektů v obci. Majetek právní předchůdkyně žalobkyně přešel do vlastnictví státu na základě řízení podle zákona č. 142/1947 Sb. a č. 46/1946 Sb. podle výměru Ministerstva zemědělství ze dne 19. 3. 1948, č. j. [Anonymizováno], adresovaného [Anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění jejich nemovitostí ležících ve správních okresech [právnická osoba] ve prospěch státu, čímž je naplněna majetková křivda podle § 5 písm. a) ZMV, jelikož zároveň nebyly dohledány žádné doklady o poskytnutí náhrady. Uvedení „[Anonymizováno] “ ve vyhlášce [adresa] bylo nedopatřením způsobeným chaosem a zmatky provázejícími poválečnou dobu. Uvedený závěr správní orgán podpořil také odkazem na listinu ze dne 20. 3. 1946, která byla vydána Ministerstvem zemědělství v Praze, která aplikaci dekretu prezidenta republiky na církevní majetek mající charakter veřejného práva přímo vyloučila. Na základě sdělení povinné osoby ze dne 4. 11. 2015, že pozemek není zemědělským majetkem ve smyslu § 2 písm. b) ZMV dospěl správní orgán k závěru, že pozemek není zemědělskou nemovitostí, návrh na jeho vydání zamítl a odkázal oprávněnou osobu (žalobkyni) na postup podle § 10 odst. 4 ZMV.

12. V řízení byl rovněž předložen soubor listin, které se vztahují k otázce vzniku a historického vývoje [Anonymizováno] a jeho označování v různých historických obdobích - článek na internetu [Anonymizováno] „[adresa] “, publikace „[adresa] “, publikace „[Anonymizováno] “, část diplomové práce [jméno FO], pasáž textu „[Anonymizováno] “ na webových stránkách [Anonymizováno] mapující historii vývoje [Anonymizováno] od jejího vzniku, včetně změn jejího názvu, kdy pro označení byly používány výrazy [Anonymizováno].

13. Z [Anonymizováno] soud zjistil, že obec [adresa] se nenacházela v [adresa].

14. Z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob dle [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že církevní právnické osoby a) [Anonymizováno], b) [Anonymizováno], c) [Anonymizováno], d) [Anonymizováno] byly sloučeny s církevní právnickou osobou [adresa] jako nástupnickou církevní právnickou osobou. Tímto sloučením slučované církevní právnické osoby zanikly bez likvidace a veškerý jejich majetek přešel na nástupnickou právnickou osobu (žalobkyni).

15. Skutečnosti vztahující se k postupu žalobkyně při uplatnění restitučního nároku, k postupu žalované, k právnímu nástupnictví žalobkyně po knihovním vlastníku pozemku a k jejímu zápisu v rejstříku [právnická osoba], identifikaci parcely katastru nemovitostí a původní parcely pozemkového katastru a že předmětný pozemek byl zapsán v pozemkové knize pro vlastníka [Anonymizováno] vyplývající z provedených listinných důkazů nebyly účastníky nijak zpochybněny.

16. Z části knihy narozených a zemřelých [adresa] za období od 14. 10. 1945 – konec října 1945 a listopad 1946 soud zjistil, že byly činěny zápisy o úmrtích a zápisy o křtech nově narozených dětí, které v některých dnech prováděl [jméno FO]. [adresa] v letech 1945 – 1946 korespondovala v různých věcech s tehdejšími orgány státní správy ([právnická osoba]).

17. Z informace o pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zapsaném na LV č. [právnická osoba], soud zjistil, že vlastnické právo k předmětnému pozemku je ke dni 20.1.2026 evidováno ve prospěch pana [jméno FO].

18. V souvislosti s právním názorem vysloveným Ústavním soudem v nálezu sp. zn. II. ÚS 879/24 soud žalovanou poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání, že došlo k účinné konfiskaci pozemku podle dekretu č. 12/1945 Sb. Žalovaná soudu doplnila tvrzení a označila důkazy, o které bylo dříve provedené dokazování doplněno.

19. Z mapky na č.l. 508 si soud učinil představu o pozemku parc. č. [Anonymizováno] po jeho oddělení od pozemku parc. č. [Anonymizováno] (původně oba pozemky evidovány pod [Anonymizováno] v katastrálním území [Anonymizováno].

20. Ze seznamu pozemků na č.l. 509 soud neučinil žádný skutkový závěr, neboť předložený seznam nezahrnuje pozemek, který je předmětem tohoto řízení.

21. Z protokolu o převzetí veškerého [Anonymizováno] majetku ze dne 1. 9. 1945 soud zjistil, že [Anonymizováno] se zavázala vůči [adresa], že bude střežit veškerý v protokolu uvedený majetek do doby ustanovení řádného duchovního správce, popř. do jeho znovu potvrzení.

22. Z přehledu soupisu zkonfiskovaných drobných lesů podle katastrálních území pro [adresa] zjistil, že byly konfiskovány drobné lesy podle katastrálních území, není zde však uveden pozemek, který je předmětem řízení.

23. Z přehledu soupisu zkonfiskovaných drobných lesů podle katastrálních území pro [adresa] zjistil, že byly konfiskovány drobné lesy podle katastrálních území, není zde však uveden pozemek, který je předmětem řízení.

24. Ze žádosti o přidělení pozemků ze dne 13. 6. 1946 soud zjistil, že žádostí ze dne 13. 6. 1946 žádalo město [adresa] o přidělení pozemků, které byly označeny v příloze. Pod bodem 4. této žádosti jsou obecně uvedeny pozemky [Anonymizováno], ke kterým je uvedeno, že není rozřešeno, nebo to městu alespoň není známo, jak bude naloženo s pozemky mimo jiné i tohoto vlastníka, a proto o ně město žádá zároveň s pozemky zkonfiskovanými.

25. Z usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 2. 1948 soud zjistil, že Okresní soud v [Anonymizováno] tímto usnesením rozhodl o přídělech v katastrálním území [adresa] podle zákona č. 90/1947 Sb.

26. Z vyrozumění o prohlídce lesních hospodářských lesů [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] dne 4. 12. 1946 soud zjistil, že [právnická osoba], vyrozuměl [Anonymizováno] o tom, že ve dnech 17. - 18. 12. b.r. provede úřad svým zástupcem prohlídku lesního hospodářského celku. Dne 17.12. bude realizována prohlídka polesí [adresa] a polesí [adresa], dne 18.12. pak prohlídka polesí [adresa]. O prohlídce má být vyrozuměn ochranný lesní personál a mají být připraveny hospodářské záznamy o provedených těžbách a zalesnění v době platnosti hospodářského plánu a hospodářský plán.

27. Z odpovědi [Anonymizováno] ze dne 20. 11. 1946 soud zjistil, že [Anonymizováno], byl pověřen vyřízením záležitosti prohlídky lesů a sdělil, že by se prohlídky rád zúčastnil, dále uvedl konkrétní osoby hajných a dalších osob dozorujících [Anonymizováno] lesy.

28. Z výpisu z evidence lesního hospodářského plánu podle § 16 vládního nařízení ze dne 25. ledna 1944, č. [hodnota] Sb. o zařízení lesů, soud zjistil, že se jedná o lesní hospodářský plán, ve kterém jsou evidovány lesy [Anonymizováno] [adresa].

29. Z úředního záznamu ze dne 19. 12. 1946 soud zjistil, že se jedná o úřední záznam o provedené prohlídce lesního majetku [Anonymizováno]. Lesní majetek tvořil původně jeden hospodářský celek, okupací byly vytvořeny hospodářské celky dva – [Anonymizováno] ležící před [Anonymizováno] ([adresa]), označené jako hospodářský celek I., a lesy ležící za bývalou protektorátní hranicí (u [adresa]), označené jako hospodářský celek II. Pro hospodářský celek I. byl vyhotoven hospodářský plán pro období 1939/40 – 1948/49 schválený dne 22.7.1940, pro hospodářský celek II. byl vyhotoven hospodářský plán pro období 1940 – 1949 schválený dne 3.9.1941. V podpisové části je „za majitele“ uveden podpis, který se laickým pohledem shoduje s podpisem [Anonymizováno], na odpovědi ze dne 20. 11. 1946 (viz bod 27.).

30. Podle § 3 písm. b) ZMV je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást [Anonymizováno] za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

31. Podle § 4 písm. b) ZMV je povinnou osobou [Jméno žalované]. za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

32. Podle § 5 písm. a) ZMV je (mimo jiné) skutečností, v jejíž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

33. Podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMV nelze věc vydat v případě, že se jedná o věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

34. Podle § 10 odst. 4 ZMV nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 11, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro podání návrhu podle věty první počíná běžet marným uplynutím lhůty 6 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 11.

35. Zásadní otázkou v projednávané věci byla otázka, zda byl předmětný pozemek právní předchůdkyně žalobkyně skutečně účinně konfiskován již dekretem č. 12/1945 Sb., tedy zda stát s tímto pozemkem nakládal jako jeho vlastník již před účinností zákona č. 142/1947 Sb. či nikoli. Závěry vyslovené v nálezech Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20 a ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1975/20 o tom, že je nutné zkoumat, zda nemovitosti, jež jsou předmětem uplatněného restitučního nároku, byly také „účinně konfiskovány“, nelze aplikovat obecně, avšak pouze na případy, kdy jsou naplněny podmínky pro takový postup, které stanovil Ústavní soud. S ohledem na zjištěný skutkový stav a závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. II. ÚS 879/24 soud dospěl k závěru, že je v projednávané věci namístě zabývat se otázkou, zda předmětný pozemek, který je předmětem uplatněného restitučního nároku, byl také „účinně konfiskován“, neboť zjištěné skutkové okolnosti lze považovat za výjimečné. Po doplnění dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně je ve smyslu § 10 odst. 4 ZMV osobou aktivně legitimovanou domáhat se nahrazení projevu vůle povinné osoby (žalované), neboť v řízení bylo prokázáno, že k odnětí předmětného pozemku právní předchůdkyni žalobkyně došlo bez náhrady v rozhodném období (ve smyslu § 1 zákona č. 428/2012 Sb. jdoucím od 25. února 1948 do 1. ledna 1990) podle zákona č. 142/1947 Sb. K udělenému poučení soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti uvést tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že ke konfiskaci došlo přímo dekretem prezidenta republiky ze dne 20. 7. 1945, č. 12/1945 Sb. a že záměrem následného postupu podle zákona č. 142/1947 Sb. bylo již pouze „pojištění si“ provedené konfiskace ze strany státu, žalovaná doplnila svá žalobní tvrzení a označila k těmto tvrzením důkazy (body 19. – 29.). Po doplněném dokazování nemá soud nadále za prokázané, že ke konfiskaci pozemku došlo účinně na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Listiny předložené žalovanou, které byly dále k důkazu provedeny, se totiž ve většině netýkají předmětného pozemku, ani katastrálního území, v němž se předmětný pozemek nachází (důkazy pod body 19. – 23. a 25.). Vyrozumění o prohlídce lesních hospodářských lesů [datum] již svým názvem nasvědčuje tomu, že stát s majetkem nenakládal jako s vlastním, ale byl si vědom, že vlastnické právo svědčí právě právní předchůdkyni žalobkyně, o čemž svědčí i úřední záznam o provedené prohlídce ze dne 19.12.1946, na němž je „za majitele“ uveden podpis, který se laickým pohledem shoduje s podpisem [Anonymizováno]. Také žádost o přidělení pozemků ze dne 13. 6. 1946 města [adresa] nasvědčuje spíše tomu, že pozemky právní předchůdkyně žalobkyně nebyly státem účinně zkonfiskovány, neboť jsou v této žádosti městem odlišeny od pozemků konfiskovaných a současně je uvedeno, že budoucí osud pozemků zde uvedených majitelů (mimo jiné také právní předchůdkyně žalobkyně) není městu ke dni žádosti znám. Je tedy zřejmé, že konfiskace zemědělského majetku právní předchůdkyně žalobkyně nebyla účinně provedena na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. ještě před rozhodným obdobím, neboť stát s tímto majetkem nenakládal jako s majetkem vlastním. Stát ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1975/20 pozemek nepřevzal, nezachoval se jako jeho nově nastupující vlastník ani nebylo prokázáno, že by proces převzetí v rozhodném období alespoň započal. Z provedeného dokazování je naopak zřejmé, že s právní předchůdkyní žalobkyně bylo jednáno jako s vlastníkem pozemku (stát např. vyrozumíval právní předchůdkyni žalobkyně o prohlídce lesních hospodářských lesů [Anonymizováno] vyrozuměním ze dne 4. 12. 1946 a na úředním záznamu o provedení prohlídky evidoval zástupce právní předchůdkyně žalobkyně jako osobu jednající za majitele). V řízení také byla předložena řada listin, které byly provedeny rovněž k důkazu, svědčících o postupu státu vůči majetku právní předchůdkyně žalobkyně podle zákona č. 142/1947 Sb. Soud proto dospěl k závěru, že ke konfiskaci majetku právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo dle vyhlášky [adresa] ze dne 18. 10. 1945 z důvodů, že vyhláška nebyla účinně provedena, neboť provedeným dokazováním nemá soud ani po jeho doplnění za prokázané, že stát na základě této vyhlášky s pozemkem nakládal jako s vlastním majetkem. Po doplnění dokazování totiž vyhláška [adresa] ze dne 18. 10. 1945 nadále zůstává jediným a osamoceným důkazem o tom, že ke konfiskaci předmětného pozemku mělo dojít dříve než na základě zákona č. 142/1947 Sb. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani argumentace žalované o účinné konfiskaci jiných pozemků, které byly ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně.

36. V řízení bylo zjištěno, že v celé šíři proběhl postup podle zákona č. 142/1947 Sb., a to navíc v období po 25. 2. 1948, když Ministerstvo zemědělství označilo rozhodnutím ze dne 19. 3. 1948 předmětné nemovitosti za zabrané a vyvlastněné (ve vztahu k záboru podle zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového). Ministerstvo zemědělství následně dopisem ze dne 14. 4. 1948 dalo výpověď z hospodaření na nemovitostech [Anonymizováno] a přídělovou listinou ze dne 23. 7. 1949 rozhodlo o přídělu pozemků [Anonymizováno] určenému k hospodaření na těchto pozemcích. Je tedy zřejmé, že stát činil konkrétní kroky k převzetí majetku právní předchůdkyně žalobkyně zahrnujícího předmětný pozemek podle zákona č. 142/1947 Sb., současně není možné z provedeného dokazování dovodit závěr, že by se jednalo o vyvlastnění, které je doplňujícím ke konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb. Z uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že předmětný pozemek byl postižen postupem státu podle zákona č. 142/1947 Sb., čímž byl naplněn důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. a) ZMV. Žalobkyně v řízení prokázala také splnění dalších podmínek, neboť je právním nástupcem po knihovním vlastníku pozemků zapsaným v rejstříku [právnická osoba]. Žalobkyně je proto osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) ZMV a ve věci není dán výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. h) ZMV, jak tvrdila žalovaná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by konfiskace předmětného pozemku byla provedena účinně na základě dekretu č. 12/1945 Sb. K argumentaci žalované o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a prokazovat funkční souvislost či specifikou účelovou určitost předmětného pozemku, soud uvádí, že žalobkyně není osobou povinnou dle § 4 písm. c) a d) ZMV, takovou povinnost tedy nemá. Z výše uvedených důvodů shledal soud po doplnění dokazování žalobu důvodnou, a proto jí v celém rozsahu vyhověl.

37. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše nákladů za první část řízení před soudem prvního stupně ve výši 66 236 Kč je tvořena odměnou advokáta za 14 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby ze dne 12. 5. 2017, vyjádření ze dne 10. 7. 2017, vyjádření ze dne 31. 7. 2017, vyjádření ze dne 22. 10. 2020, vyjádření ze dne 10. 2. 2021, vyjádření ze dne 26. 4. 2021 a vyjádření ze dne 5. 8. 2021, účast na jednání soudu dne 15. 12. 2020, účast na jednání soudu dne 16. 3. 2021, účast na jednání soudu dne 4. 5. 2021 – 2 úkony, účast na jednání soudu dne 22. 6. 2021 a účast na jednání soudu dne 10. 8. 2021), dále 14 režijními paušály po 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu, cestovným ve výši 2 590 Kč (za 5 cest k jednání soudu z [adresa] a zpět, tedy celkem [hodnota] jízdenek za vlak po 259 Kč), náhradou za promeškaný čas za 50 půlhodin po 100 Kč (10 půlhodin za jednu cestu) dle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Příslušné položky byly navýšeny o 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Za řízení před soudem prvního stupně po vrácení věci rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4.10.2022, č.j. 28 Cdo 2497/2022-369 náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení za 2 úkony právní služby (vyjádření ze dne 16.5.2022, účast na jednání soudu dne 11.4.2023) po 3 100 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu, dále pak 2 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně za cestu k jednání soudu dne 11.4.2023 v počtu 8 započatých půlhodin po 100 Kč/1 půlhodina a cestovné za cestu vlakem k jednání soudu a zpět ve výši 458 Kč a cestovné městskou hromadnou dopravou v místě sídla soudu ve výši 40 Kč. Příslušné položky byly navýšeny o DPH ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Náhrada nákladů za tuto část řízení představuje 9 694 Kč. V dalším řízení před soudem prvního stupně právní zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (vyjádření ze dne 5.11.2025, vyjádření ze dne 8.1.2026 a účast na jednání soudu dne 20.1.2026) po 5 620 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném po 1.1.2025, dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném po 1.1.2025. Žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně za cestu k jednání soudu dne 20.1.2026 v počtu 8 započatých půlhodin po 150 Kč/1 půlhodina a cestovné za cestu vlakem k jednání soudu a zpět ve výši 458 Kč a cestovné městskou hromadnou dopravou v místě sídla soudu ve výši 60 Kč. Příslušné položky byly navýšeny o DPH ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Náhrada nákladů za tuto část řízení představuje 24 004 Kč. Žalobkyni byla dále přiznána náhrada nákladů řízení za odvolací řízení dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za v pořadí první odvolací řízení, kdy žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Žalobkyni náleží náhrada za dva úkony (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) právního zástupce po 3 100 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, dále dva režijní paušály po 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času za 9 půlhodin po 100 Kč za cestu právního zástupce k odvolacímu jednání z [adresa] a zpět, 21 % DPH z těchto částek dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 617 Kč a hotové výdaje za jízdné vlakem z [adresa] a zpět ve výši 348 Kč. Náklady v pořadí prvního odvolacího řízení žalobkyně celkem činí 9 665 Kč. Za řízení před odvolacím soudem o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20.4.2023, č.j. 12 C 107/2017-409 náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení za 2 úkony právní služby (sepis odvolání ze dne 5.6.2023, účast na jednání soudu dne 10.8.2023) po 3 100 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu, dále pak 2 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně za cestu k jednání soudu dne 10.8.2023 v počtu 9 započatých půlhodin po 100 Kč/1 půlhodina a cestovné za cestu vlakem k jednání soudu a zpět ve výši 478 Kč a cestovné městskou hromadnou dopravou v místě sídla soudu ve výši 40 Kč. Náklady řízení za tuto část řízení tedy činí 9 835 Kč. V rámci dovolacího řízení proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 10.8.2023, č.j. 19 Co 729/2023-452 náleží právnímu zástupci žalobkyně náhrada nákladů řízení za 1 úkon právní služby (sepis dovolání) po 3 100 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu, dále pak 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Celkem tedy žalobkyni za dovolací řízení náleží náhrada nákladů ve výši 4 114 Kč po navýšení o DPH ve výši 21 %. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 123 548 Kč.

Rozsudek ze dne 10. 8. 2021 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 27. 1. 2026)

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání následujícího znění:
DOHODA O VYDÁNÍ
JINÝCH VĚCÍ NEŽ ZEMĚDĚLSKÝCH NEMOVITOSTÍ
(dále jen jako„ dohoda)
ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen jako„ zákon o majetkovém vyrovnání“)
[anonymizována čtyři slova] [obec]
[IČO]
se sídlem [adresa] za kterou jedná [příjmení]. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována tři slova])
jakožto oprávněná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání
(dále jen„ oprávněná osoba“)
a
[anonymizováno] [země], [anonymizováno]
[IČO]
se sídlem [adresa] jakožto povinná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání
(dále jen„ povinná osoba“)
Článek 1
Úvodní ustanovení
Oprávněná osoba uplatnila svůj nárok ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání výzvou k vydání nemovitých věcí č. j. 3873/2013 ze dne 13. listopadu 2013 doručenou povinné osobě (dále jen jako„ výzva“).
Článek 2
Předmět vydání
Předmětem vydání dle této dohody je pozemek KN parc. [číslo] [anonymizováno] [katastrální uzemí] (dále jen„ vydávaný pozemek“).
Povinná osoba touto dohodou vydává oprávněné osobě vydávaný pozemek a oprávněná osoba vydávaný pozemek přijímá do svého výlučného vlastnictví.
Článek 3
Práva a povinnosti související s vydávaným pozemkem
Povinná osoba touto dohodou převádí vlastnické právo k vydávanému pozemku a vydává jej oprávněné osobě ve stavu, v jakém se nalézal ke dni doručení výzvy povinné osobě. Povinná osoba prohlašuje, že ke dni uzavření dohody na vydávaném pozemku neváznou žádná zástavní práva ani jiné právní skutečnosti a omezení, které by oprávněnou osobu jakkoli zavazovaly či omezovaly.
Povinná osoba prohlašuje, že nemá vůči oprávněné osobě ve vztahu k vydávanému pozemku jiná práva ani povinnosti než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání.
Oprávněná osoba prohlašuje, že nemá ve vztahu k vydávanému pozemku vůči povinné osobě jiná práva než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání.
Článek 4
Práva a povinnosti související s vydávaným pozemkem
Tato dohoda a právní vztahy z ní vyplývající se řídí právním řádem České republiky, zákonem o majetkovém vyrovnání, zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a dalšími právními předpisy v účinném znění. Práva a povinnosti z této dohody přecházejí i na případné právní nástupce účastníků dohody.
Souhlas povinné osoby nahrazuje ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání pravomocný rozsudek soudu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 66 236 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném„ vydání pozemku“ KN parc. [číslo] [anonymizováno] [katastrální uzemí] (na výzvu soudu žalobkyně upřesnila, že se domáhá pouze jediného plnění, formulaci soudního výroku ponechává na soudu; viz protokol o jednání na č. listu 255). Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ ZMV“). Dne [datum] dle § 10 odst. 1 ZMV odeslala žalobkyně výzvu k vydání nemovitých věcí [číslo jednací] žalované, v rámci které uplatnila i nárok na vydání pozemku PK parc. [číslo] zapsaného v knihovní vložce [číslo] desek zemských, k. ú. [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“). Žalovaná se žalobkyní dohodu o vydání předmětného pozemku neuzavřela. Předmětný pozemek je věcí, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, když tato skutečnost vyplývá z knihovní vložky [číslo] desek zemských, k. ú. [obec]. Předmětný pozemek se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy utrpěné v důsledku některých skutečností uvedených v § 5 ZMV. Majetkovou křivdu spatřuje žalobkyně v tom, že předmětný pozemek jí byl odejmut československým státem postupem dle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, když to dokládá mimo jiné Soupis majetku podléhajícího revizi podle zákona ze dne 11. 7. 1947, č. 142 Sb. o revisi první pozemkové. Aplikaci uvedeného zákona vůči právnímu předchůdci žalobkyně dokládá též samotná knihovní vložka [číslo] desek zemských. Za takto odňatý předmětný pozemek nebyla žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci vyplacena finanční náhrada. To dokazuje rešerše Národního archivu – Národní archiv a naplňování zákona o„ majetkovém vyrovnání státu a církví“. Splnění podmínky spáchání majetkové křivdy ve vztahu k majetku zapsanému na totožné knihovní vložce desek zemských bylo prokázáno již v řízení před [anonymizována čtyři slova] [územní celek]. Správní orgán rozhodl o vydání zemědělských nemovitostí z této knihovní vložky postupem podle § 9 ZMV. Učinil tak svým rozhodnutím č. j. [číslo] [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí]. Majetkovou křivdu v rozhodném období utrpěl subjekt [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], což vyplývá z knihovní vložky desky zemské, kde je tento subjekt uveden jako vlastník předmětných pozemků. Žalobkyně je právní nástupkyní subjektu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jak doložila již ve výzvě k vydání rozhodnutím o sloučení církevních právnických osob ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. Žalobkyně dovozuje včasnost podání žaloby z té skutečnosti, že výzva k vydání byla žalované odeslána dne [datum], lhůta pro podání žaloby ve smyslu ustanovení § 10 odst. 4 ZMV je tak zachována. Dále žalobkyně k námitkám žalované uvedla, že ke konfiskaci nemohlo dojít na základě vyhlášky Okresní správní komise v [obec] [číslo] z [datum] ani dle dalších listin předložených žalovanou, neboť žalovaná nepředložila jediný dokument, kde by byly domněle„ konfiskované“ nemovitosti konkretizovány tak, aby dostatečně určitě identifikovaly„ konfiskované“ nemovitosti. Současně žalovaná nepředložila jediný dokument, ze kterého by jakkoliv vyplývalo, že by se„ konfiskace“ měla týkat předmětné nemovitosti. Pokud jde o vyhlášku Okresní správní komise v [obec] [číslo] pokládá ji žalobkyně za akt nicotní, který nebyl žalobkyni doručen, a tak nenabyl právní moci ani vykonatelnosti. Sám správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí č. j. [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uvádí, že v archivech nebyla nalezena žádná listina, která by nasvědčovala tomu, že pozemek právní předchůdkyně žalobkyně byl konfiskován na základě dekretu č. 12/ 1945 Sb. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu oprávněné osoby na vydání pozemku KN parc. [číslo] [anonymizováno] [katastrální uzemí], když se jedná o postup dle § 9 odst. 6 ZMV, kdy Státní pozemkový úřad nemá pravomoc rozhodovat ve správním řízení o nezemědělských nemovitostech – zjistí-li, že se jedná o nezemědělskou nemovitost, návrh zamítne. Vzhledem k tomu, že žalovaná se žalobkyní neuzavřela dohodu o vydání předmětné nemovitosti, musela postupovat dle § 10 odst. 4 ZMV a obrátit se na příslušný okresní soud, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, a to právě žalobkyně činí touto žalobou. Dále žalobkyně uváděla, že stát s ní ještě v roce 1948 zacházel jako s vlastnicí majetku a postupoval vůči ní podle zákona o revizi pozemkové reformy, např. Ministerstvo zemědělství [datum] žádalo u Krajského civilního soudu v [obec] zápis poznámky zamýšleného převzetí v případě majetku vedeného na desce zemské [číslo]. Nelze tak tvrdit, že žalobkyně přišla o své vlastnické právo v předmětné nemovitosti již před začátkem rozhodného období, jestliže orgány totalitního státu vlastnické právo žalobkyně po čas rozhodného období uznávali ve své rozhodovací činnosti. Dále žalobkyně poukazovala na právní nemožnost konfiskace majetku dle dekretu č. 12/ 1945, neboť tento nepřipouštěl konfiskaci majetku církevních subjektů veřejného práva. V průběhu řízení dále žalobkyně poukazovala na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1920/20, kterým Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti žalobkyně a popřel účinky konfiskace dle dektru č. 12/ 1945 Sb. ve vztahu k historickému majetku žalobkyně a vyslovil se pro jeho vydání žalobkyni postupem podle ZMV s poukazem, že konfiskační vyhláška Okresní správní komise v [obec] ze dne [datum] nebyla provedena.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Poukazovala na to, že u [název soudu] je veden soudní spor pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem je nemovitost PK parc. [číslo] (KN parc. [číslo]) [anonymizováno] [katastrální uzemí]. Žalovaná se ztotožňuje s rozhodnutím SPU sp. zn. [číslo] č. j. [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kdy má za to, že je naplněna překážka vydání majetku podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. h) ZMV. Předmětný pozemek je nezemědělskou nemovitostí a jeho vydání brání skutečnost, že věc byla konfiskována podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. Žalovaná vyhodnotila výzvu žalobkyně o vydání jako nedůvodnou a neuzavřela se žalobkyní dohodu o vydání předmětného pozemku, když vycházela z archivních listin: kopie zemských desek [číslo] pro k. ú. [obec], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno] uvedeno a přeškrtnuto„ [anonymizováno]“; vyhlášky [číslo] ze dne [datum] vydaná Okresní správní komisí v [obec], kde pod běžným [číslo] je uvedeno [anonymizována dvě slova] s uvedením, že uvedeným osobám byl zemědělský majetek konfiskován dle výše uvedeného dekretu č. 12/ 1945 Sb., vyhláška vyvěšena dne [datum], sejmuta [datum]; protokolu ze dne [datum] o převzetí veškerého kostelního a farního majetku kostelu [anonymizováno]. [jméno] v [obec] s příslušenstvím podle inventáře; [příjmení] národního výboru v [obec] [číslo] z roku 1947 ze dne [datum], věc: Příděl pozemků z konfiskátu; Vyvlastnění pozemku pro [územní celek] ze dne [datum], [územní celek] žádá o přidělení naznačených pozemků do svého vlastnictví v bodu 1 z pozemku zkonfiskovaných bodu 4 z pozemku [anonymizováno] v [obec]; Státní obvodová úřadovna pro pozemkovou reformu ze dne [datum] a Ministerstvo zemědělství č. [číslo] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] vlastník [anonymizováno] [obec] státem dle č. 142/ 1947 Sb. Žalovaná dále poukazovala na nález Ústavního soudu IV. ÚS 89/94, podle kterého přechod majetku nastal při konfiskacích bez ohledu na intabulační princip. Nález dále zmiňuje předpoklad, že pokud došlo ke konfiskaci části majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. nebo podle dekretu 108/ 1945 Sb., došlo ke kategorizaci původního vlastníka natolik, že došlo k přechodu majetku ex lege na stát i u toho majetku, kde tato rozhodnutí k části majetku nebyla vydána, nebo nebyla zapsána v pozemkové knize. Z tohoto nálezu tak vyplývá jasný závěr o konfiskaci celého majetku v případech, kdy byla konkrétní osobě konfiskována část majetku. Pokud žalobkyně poukazuje na postup státních orgánů vůči žalobkyni dle zákona č. 142/1947 Sb., tak tyto úkony neměly žádné relevantní právní účinky, neboť v té době již byl majetek ve vlastnictví československého státu na základě právoplatné konfiskace dle dekretu č. 12/ 1945 Sb. Žalovaná dále namítala, že nebyly naplněny základní zákonné podmínky pro vydání majetku, a to že žalobkyně není oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 ZMV, není zde majetková křivda dle ust. § 5 ZMV a je naplněna překážka vydání ustanovení § 8 odst. 1 písm. h) ZMV. Účinky konfiskace předmětného majetku byly ke dni účinnosti dekretu a nikoli až vydáním konfiskační vyhlášky. Dále žalovaná detailně polemizovala s názorem žalobkyně o nicotnosti konfiskačního aktu vyhlášky Okresní správní komise v [obec] ze dne [datum]. Pokud jde o nález Ústavního soudu II. ÚS 1920/20 vydaný ze dne [datum], tak žalovaná uváděla, že následně ústavní soud vydal dne [datum] usnesení IV. ÚS 1990/20, kterým byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta a dne [datum] usnesení III. ÚS 1852/20, kterým rovněž byla ústavní stížnost odmítnuta, když v předmětných věcech nalézací soudy dospěly k závěru, že došlo ke konfiskaci dle vyhlášky Okresní správní komise v [obec] ze dne [datum]. Těmito rozhodnutími Ústavního soudu má žalovaná za to, že byl nález Ústavního soudu II. ÚS 1920/20 ze dne [datum] překonán.

3. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo řízení přerušeno do pravomocného řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] (právní moc [datum rozhodnutí]). Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] pak bylo rozhodnuto o pokračování v řízení (právní moc [datum]).

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Pokud jde o postup žalobkyně při uplatnění restitučního nároku, o postup žalované, o právní nástupnictví žalobkyně po knihovním vlastníku pozemku a o jejím zápisu v rejstříku Ministerstva kultury ČR, identifikaci parcely KN a původní parcely PK a že předmětný pozemek byl zapsaný v pozemkové knize pro vlastníka [anonymizována tři slova], tyto skutečnosti účastníci nezpochybňovali a rovněž vyplývají z provedených listinných důkazů.

6. Z vyhlášky Okresní správní komise v [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tento orgán označil podle § 1 odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945 čís. 12 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa za osoby německé – maďarské národnosti v obci [anonymizováno], vedle několika desítek fyzických osob, pod běžným [číslo] v kolonce„ Jméno a příjmení“ Děkanství a v kolonce„ Byt (přesná adresa)“ [anonymizováno]. Z textu dokumentu vyplývá dále, že tam označeným osobám byl zemědělský majetek podle dekretu zkonfiskován pro účely pozemkové reformy. Jmenované osoby, pokud se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, uplatnit podle § 1 odst. 2 cit. Dekretu nárok, aby jim zemědělský majetek nebyl zkonfiskován. Nárok na výjimku mohou uplatnit u Okresní správní komise v [obec] do 15 dnů od vyvěšení vyhlášky. Vyhláška byla vyvěšena [datum], sejmuta dne [datum], je opatřena razítkem Místní správní komise [anonymizováno] a Okresní správní komise v [obec], dvěma ručně psanými nečitelnými podpisy u předtištěného textu„ Předseda okresní správní komise“ a dalším ručně psaným nečitelným podpisem u razítka Místní správní komise [anonymizováno].

7. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství v [obec] [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o revizi první pozemkové reformy ve vztahu k [anonymizováno] v [obec] podle zákona č. 142/1947 Sb., jímž byly zčásti zrušeny dřívější rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o propuštění ze záboru nemovitostí postižených v rámci první pozemkové reformy a rozhodnutí, jimiž byl některý majetek původnímu vlastníku ponechán, čímž se staly opět zabranými a předmětem rozhodování podle zákona č. 142/1947 Sb. a zároveň bylo rozhodnuto o jejich vyvlastnění. Dopisem téhož ministerstva ze dne [datum] byla dána [anonymizováno] v [obec] výpověď z hospodaření na nemovitostech. Přídělovou listinou ze dne [datum] rozhodlo Ministerstvo zemědělství o přídělu pozemků [anonymizováno] státnímu podniku určenému k hospodaření na nich.

8. Z knihovní vložky [číslo] desk zemských, včetně úředně ověřeného překladu do českého jazyka, z úvodní strany bylo zjištěno, že nese označení„ [anonymizováno]“,„ [anonymizována čtyři slova]“. V levém horním rohu je přeškrtnutý nápis„ [anonymizováno]“. V části B pod položkou 1 je jako zápis o vložení vlastnického práva pro [anonymizováno] v [obec] (v německém jazyce„ [anonymizována tři slova]“).

9. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka], je prokázáno, že bylo rozhodováno o zemědělských nemovitostech z původního vlastnictví [anonymizováno 8 slov], na jejichž vydání uplatnila nárok žalobkyně, coby právní nástupkyně těchto subjektů. Správní orgán zamítl návrh oprávněné osoby – žalobkyně - na vydání předmětného pozemku. Řízení bylo zahájeno na základě návrhu, podaného dne [datum], podle § 9 odst. 6 ZMV na vydání zemědělských nemovitostí oprávněnou osobou – žalobkyní, která jako povinnou osobu označila [anonymizována tři slova] – žalovanou, kterou již předtím, dne [datum], vyzvala výzvou k vydání této nemovitosti. Ve správním řízení bylo prokázáno, že původním vlastníkem tohoto pozemku bylo [anonymizována tři slova], jak bylo zapsáno v knihovní vložce [číslo] zemských desek pro k. ú. [obec]. Podle rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], je žalobce totožným subjektem s původním vlastníkem nárokovaného majetku. Na podnět povinné osoby se správní orgán zaobíral otázkou konfiskace ve vztahu ke konfiskační vyhlášce Okresní správní komise v [obec], kdy dovodil, že je nutno přihlížet k historickým souvislostem. Obce, v nichž byl nemovitý majetek žalobce, se nacházely v pohraniční oblasti, kde žilo německé obyvatelstvo, jehož deportace z [obec] probíhala v letech 1945 až 1946. Podklady pro vysídlení a pro propadnutí jejich majetku byly dekrety prezidenta republiky. Vyhláška jmenovala fyzické osoby a mezi nimi i další subjekty jako [anonymizováno] [obec], dočasné držitele některých domů a [anonymizována dvě slova]. V archivech však nebyla nalezena žádná listina, která by svědčila o konfiskaci majetku právního předchůdce žalobce či o vystavení konfiskačního výměru na něj, naopak shromážděné listiny mapují podrobně postup tehdejších správních orgánů v rámci řízení podle zákonů č. 142/1947 Sb. a 46/1948 Sb., jakož i o následném přídělovém řízení v oblasti, do něhož byl zahrnut nemovitý majetek zkonfiskovaný německému obyvatelstvu, církevní majetek získaný státem na základě zákona o revizi pozemkové reformy a majetek dalších subjektů v obci. Majetek právního předchůdce žalobce přešel do vlastnictví státu na základě řízení podle zákona č. 142/1947 Sb. a 46/1946 Sb. podle výměru Ministerstva zemědělství, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], adresovaného [anonymizováno] v [obec], jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění jejich nemovitostí ležících ve správních okresech [obec] ve prospěch státu, čímž je naplněna majetková křivda podle § 5 písm. a) ZMVC, jelikož zároveň nebyly dohledány žádné doklady o poskytnutí náhrady. Uvedení„ [anonymizováno]“ ve vyhlášce Okresní správní komise v [obec] bylo nedopatřením způsobeným chaosem a zmatky provázejícími poválečnou dobu. Tento závěr správní orgán opřel i o listinu ze dne [datum] vydanou Ministerstvem zemědělství v [obec], která aplikaci dekretu prezidenta republiky na církevní majetek mající charakter veřejného práva přímo vyloučila. Na základě sdělení povinné osoby ze dne [datum], že pozemek není zemědělským majetkem ve smyslu § 2 písm. b) ZMV dospěl správní orgán k závěru, že pozemek není zemědělskou nemovitostí, návrh na jeho vydání zamítl a odkázal oprávněnou osobu - žalobkyni na postup podle § 10 odst. 4 ZMV.

10. Soubor listin předložených účastnicí k otázce vzniku a historického vývoje českokrumlovského arciděkanství a jeho označování v různých historických obdobích - článek na [webová adresa]„ [anonymizována tři slova] [obec]“, [anonymizováno]„ [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec]“, [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok]“, [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [anonymizováno]„ [anonymizováno] [anonymizováno]“ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [webová adresa]) [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] od jejího vzniku, včetně změn jejího názvu, kdy pro označení byly používány výrazy používány [anonymizována čtyři slova].

11. Z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob dle kán. 121 CIC ze dne [datum] bylo zjištěno, že církevní právnické osoby a) [anonymizováno 19 slov]. [příjmení] byly sloučeny s církevní právnickou osobou [název žalobkyně] jako nástupnickou církevní právnickou osobou. Tímto sloučením slučované církevní právnické osoby zanikly bez likvidace a veškerý jejich majetek přešel na nástupnickou právnickou osobu - žalobkyni.

12. Z části knihy narozených a zemřelých [anonymizováno] [obec] za období od [datum] – [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] – je zjištěno, že byly činěny zápisy o křtech nově narozených dětí, které v některých dnech prováděl [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a zápisy o úmrtích. [anonymizováno] [obec] v letech [rok] – [rok] korespondovala v různých věcech s tehdejšími orgány státní správy (Místním národním výborem v [obec], Okresním finančním ředitelstvím, Berní správou v [obec] atd.).

13. Z [webová adresa] bylo zjištěno, že podle tohoto mapového portálu se [územní celek] nenacházela v okrese [obec].

14. Podle § 3 písm. b) ZMV je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5. Podle § 4 písm. b) ZMV je povinnou osobou [anonymizováno] [země], [anonymizováno] za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5. Podle § 5 písm. a) ZMV je (mimo jiné) skutečností, v jejíž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMV nelze věc vydat v případě, že se jedná o věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/ 1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Podle § 10 odst. 4 ZMV nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 11, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro podání návrhu podle věty první počíná běžet marným uplynutím lhůty 6 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 11.

15. Z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že konfiskace zemědělského majetku právní předchůdkyně žalobkyně na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. ještě před rozhodným obdobím prokázána není, neboť o tomto postupu svědčí jediný dokument – výše zmíněná konfiskační vyhláška Okresní správní komise v [obec]. Žádný další dokument ve vztahu ke konfiskaci dohledán nebyl (listiny předložené žalovanou a k důkazu rovněž provedené se netýkají předmětné nemovitosti, ani katastrálního území, v němž se předmětný pozemek nachází, proto je ani soud nezmiňuje ve skutkovém stavu shora). Naopak je shromážděna celá řada listin svědčících o postupu státu podle zákona č. 142/1947 Sb. vůči majetku právní předchůdkyně žalobkyně.

16. Předmětná vyhláška Okresní správní komise v [obec], o niž se žalovaná co do závěru o konfiskaci opírala, je v řízení jediným dokumentem konfiskaci zmiňujícím, byla vydána [datum], vyvěšena [datum] a sejmuta [datum], tedy před počátkem rozhodného období. Soud však dospěl k závěru, že ke konfiskaci majetku nedošlo dle vyhlášky Okresní správní komise v [obec] ze dne [datum], neboť vyhláška nebyla provedena; žádný důkaz nevypovídá o opaku. Oproti tomu proběhl v celé šíři postup podle zákona č. 142/1947 Sb. Stalo se tak navíc v období po [datum], pro něž jsou namístě úvahy o [anonymizována dvě slova] subjektu. Ministerstvo zemědělství označilo rozhodnutím ze dne [datum] předmětné nemovitosti za (ve vztahu k záboru podle zák. č. 215/1919 Sb. o tzv. první pozemkové reformě) zabrané a vyvlastněné. Dopisem téhož ministerstva ze dne [datum] byla dána [anonymizováno] v [obec] výpověď z hospodaření na nemovitostech. Přídělovou listinou ze dne [datum] rozhodlo Ministerstvo zemědělství o přídělu pozemků [anonymizováno] státnímu podniku určenému k hospodařením na nich. V dané věci tedy došlo k odnětí předmětné nemovitosti, včetně jejího převzetí státem, podle zákona č. 142/ 1947 Sb., k čemuž dospěl již správní orgán ve správním řízení. Tím je naplněn důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. a) ZMV a jelikož jsou splněny i další předpoklady (prokázáno právní nástupnictví žalobkyně po knihovním vlastníku pozemků a jeho zápis v rejstříku Ministerstva kultury ČR), je žalobkyně oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) ZMV.

17. Soud při posouzení dané záležitosti vycházel ze závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1920/20, vyhlášeného dne [datum], podle něhož jsou obecné soudy posoudit, zda předmětná nemovitost byla„ účinně konfiskována“, a při vzniklé výjimečné kolizi restituční výluky a restitučního titulu jsou pak obecné soudy povinovány respektem k restitučnímu titulu. Soud dospěl k závěru, že závěry v nálezu obsažené nejsou překonány usneseními Ústavního soudu o odmítnutí ústavních stížností ve věcech sp. zn. IV. ÚS 1990/20 a III. ÚS 1852/20, neboť jejich vydání předchází vyhlášení citovaného nálezu a Ústavní soud z těchto závěru nadále vychází (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1975/20).

18. S ohledem na shora uvedený skutkový stav soud žalobě (podané včas dle ustanovení § 10 odst. 4 ZMV) vyhověl. Soud zformuloval petit v souladu se zněním ust. § 10 odst. 4 ZMV. Soud dospěl k závěru, že předmětný pozemek byl postižen postupem státu podle zákona č. 142/1947 Sb. Tím je naplněn důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. a) ZMV a jelikož jsou splněny i další předpoklady (prokázáno právní nástupnictví žalobkyně po knihovním vlastníku pozemků a jeho zápis v rejstříku Ministerstva kultury ČR), je žalobkyně oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) ZMVC. Není zde ani dán výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. h) ZMV, jak namítala žalovaná. Pokud jde o otázku nezemědělského charakteru předmětného pozemku, tato otázka byla vyřešena v řízení vedeném u Krajského soudu [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]. Žalobkyně nebyla dle § 7 ZMV povinna tvrdit a prokazovat funkční souvislost anebo specifickou účelovou určitost předmětné nemovitosti, neboť není povinnou osobou podle § 4 písm. c) a d) ZMV (viz důvodová zpráva k ZMV). Opačnou argumentaci žalované pokládá soud za ryze účelovou a též rozpornou s jazykovým výkladem ZMV.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na jejich náhradu v plné výši proti neúspěšné žalované. Při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Výše nákladů řízení 66 236 Kč je tvořena odměnou advokáta za 14 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) cit. vyhl. (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] – 2 úkony, účast na jednání soudu dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]), dále 14 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 cit. vyhl., cestovným ve výši 2 590 Kč (za 5 cest k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět, tj. 10 jízdenek za vlak po 259 Kč), náhradou za promeškaný čas za 50 půlhodin po 100 Kč (10 půlhodin za jednu cestu) dle § 14 cit. vyhl. a 21% DPH dle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací