Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 779,88 Kč, co do smluvního úroku ve výši 36 % ročně z částky 10 500 Kč od 30. 10. 2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 500 Kč od 20. 11. 2025 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 5 500 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum] pod č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 500 Kč.
2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Má za to, že smlouva o úvěru uzavřená s žalobkyní je absolutně neplatná především pro nesplnění povinnosti žalobkyně řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného. Dále uvedl, že RPSN pohybující se na úrovni 3 709,72 % je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný dále sdělil, že poskytnutou jistinu je schopen splácet po 500 Kč měsíčně.
3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:
4. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to prostřednictvím internetových stránek [Anonymizováno], tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený žalovaným při sjednávání úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v předepsaných splátkách s úrokem 36 % ročně (RPSN 3 709,72 %). Při načerpání celého úvěru (který také žalovaný dne [datum] načerpal) měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 12 597,06 Kč se splatností 20 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný však své povinnosti nesplnil řádně a včas, na svůj dluh neuhradil dle tvrzení žalobkyně ničeho. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných podmínek, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o provedení výplaty částky 10 500 Kč dne [datum].)
5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění, ani žalobkyni však žalovaný ničeho neuhradil (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žaloba sice obsahuje tvrzení, jakým způsobem postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale jediným přiloženým důkazem je interní dokument, z něhož vyplývají některé údaje o poměrech žalovaného (zjištěno z listiny „aktuální informace o klientovi k půjčce“ a „úvěruschopnost klienta k půjčce“). Tyto informace není možné nijak ověřit, samy o sobě jsou nedostatečné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila na jednání, nemohl ji pak soud řádně poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že je potřeba doplnit tvrzení i důkazy ohledně toho, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak došlo pouze k bezdůvodnému obohacení ve výši 10 500 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.
10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto v daném případě stanovil povinnost žalovanému zaplatit částku 10 500 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, když žalovaný sdělil, že toto je v jeho možnostech.
11. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
12. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze uzavřít, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
13. Dále soud dodává, že závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy by učinil i podle § 580 a 588 o.z. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. (…). Při smlouvou stanovené výši RPSN 3 709,72 % je úvěrová smlouva jednoznačně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to bez ohledu na to, že žalobkyně v řízení nárok na smluvní úrok neuplatňovala.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy při zohlednění příslušenství byl úspěch účastníků přibližně stejný.