Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč, a to ve splátkách po 100 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá co do částky 18 500 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 13 402,72 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 519,51 Kč, dále co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 18 559,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 559,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 540 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 24 100 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 10. 2015 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba].
2. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Žalovaný byla dotazován na své rodinné i majetkové poměry, tyto informace byly zaznamenány do Karty zákazníka ze dne 26. 10. 2015 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. V rámci Karty zákazníka ze dne 26. 10. 2015 žalovaný uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 6 457 Kč a mzdu ve výši 8 340 Kč měsíčně, ostatní příjmy domácnosti jsou ve výši 4 000 Kč, když toto představuje příspěvek na péči, nemá vyživovací povinnosti a nemá úvěr či zápůjčku u jiné společnosti. Majetkovou situaci žalované ověřil právní předchůdce žalobce výplatní páskou a výměrem státní podpory. Zároveň bylo nahlédnuto do insolvenčního rejstříku a ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.
3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil na jednání ze dne 10. 9. 2025 tak, že podpis na úvěrového smlouvě je jeho a že úvěr tedy pravděpodobně čerpal. Staral se o nemocného bratra a nyní není jeho finanční situace dobrá.
4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:
5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 26. 10. 2015 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 18 500 Kč, to vše v týdenních splátkách po 750 Kč (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 10. 2015 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v Kartě zákazníka, z níž vyplývá, že žalovaný bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnosti, pobírá invalidní důchod ve výši 6 457 Kč a mzdu ve výši 8 340 Kč měsíčně, ostatní příjmy domácnosti jsou ve výši 4 000 Kč, když toto představuje příspěvek na péči, nemá jiné závazky a jeho odhadované výdaje činí 11 950 Kč měsíčně. V kolonce „Ověřené dokumenty“ je zaškrtnuta výplatní páska bez další specifikace a výměr státní podpory, taktéž bez další specifikace (zjištěno ze Karty zákazníka ze dne 26. 10. 2015). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z dopisu ze dne ze dne 6. 12. 2019 adresovaného žalovanému). Žalovaný byl vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání).
6. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy řádně a včas. Na svůj dluh ze smlouvy dle sdělení žalobkyně uhradil celkem částku 19 400 Kč. Žalovaný k tomuto nic dalšího netvrdil.
7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu jejichž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho důvodu soud při jednání dne 10. 9. 2025 vyzval žalobkyni v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného. Soud zároveň poučil žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy.1. Žalobkyně následně doplnila tvrzení, že její právní předchůdkyně vycházela především z informací získaných od žalované před uzavřením smluv, ověřila doklady vyžádané od žalované a nahlédla do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 26. 10. 2015 a další důkazy a tvrzení žalobkyně nemá.2. Z uvedených listin však soud dospěl k tomu, že měly naopak vést k závěru o nedostatečné úvěruschopnosti žalovaného. Příjmy žalované byly nízké a tvořily jen hypotetickou rezervu pro splácení. Pokud jde o výdaje žalovaného právní předchůdce žalobkyně se v tomto pouze spokojil se sdělením žalovaného. Nelze tak konstatovat, že by posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Scoring provedený právní předchůdkyní žalobkyně proto soud hodnotí jako účelový a nedostatečný.3. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25.2.2013: Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.4. Přestože znění § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb, koncipuje neplatnost uzavřené smlouvy jen jako relativní, je třeba dané ustanovení vykládat eurokonformně, v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18. V něm Soudní dvůr EU dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. Současně je třeba znění § 9 odst. 1 vykládat ve světle uvedeného rozhodnutí eurokonformně, tj. jako neplatnost absolutní.
8. S ohledem na výše uvedené skutkové i právní závěry proto soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, popř. žalobkyni již uhradil celkem částku 19 400 Kč, uložil žalovanému výrokem I uhradit zbývající částku 5 600 Kč, a to s ohledem na jeho finanční situaci ve splátkách po 100 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi, s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalované činil 95 % a jeho neúspěch 5 % (při kapitalizaci požadovaných úroků ke dni vyhlášení rozhodnutí). Po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu vznikl žalované nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 90 %. Náklady řízení žalované přitom představují dle § 151 odst. 3 o.s.ř, paušální náhradu za 2 úkony (účast na jednání soudu dne 10. 9. 2025 a příprava na toto jednání) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy 600 Kč. Po odečtení neúspěchu žalovaného od jeho úspěchu vznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 90 %, tedy ve výši 540 Kč.