Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 10 426 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 30 426 Kč od 26. 7. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 30 426 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 30 426 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobní návrh odůvodnila žalobkyně tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ [IČO], a žalovaným dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 10 426 Kč splatit nejpozději do dne [datum]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ničeho více neuhradil ani k výzvám právní předchůdkyně žalobkyně, ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně. Celková výše pohledávky ke dni postoupení v částce 30 426 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 426 Kč. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu prostřednictvím své právní zástupkyně omluvila, žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, přestože byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], za užití prostředků komunikace na dálku se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě 30 dnů spolu se sjednaným kapitalizovaným úrokem ve výši 4 600 Kč po dobu 12 měsíců pravidelnými měsíčními minimálními splátkami ve výši 5 % z výše jistiny spolu s úrokem přirostlým za předchozích 30 dnů (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] spolu s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy - seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že postoupení pohledávky žalobkyně žalovanému písemně oznámila. Předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z odpovědi na žádost o součinnost ze dne [datum] [právnická osoba]. má soud za prokázané, že žalovaný byl v květnu roku 2025 majitelem bankovního účtu č. [č. účtu], na kterém je evidována příchozí platba od právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 20 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] zaslala na bankovní účet č. [č. účtu] částku 20 000 Kč.
6. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému za shora uvedených podmínek finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně však soudu neuvedla žádná tvrzení ani nenavrhla důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Pro případ, že by soud neměl za prokázaná tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně v návrhu uvedla, že je na místě, aby soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.
7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Právně byla věc posouzena podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem shledána neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně na nařízeném jednání soudu nemohla být žalobkyně soudem poučena o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru postupovala s náležitou odbornou péčí a řádně ověřila schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování a sdělení žalobkyně v žalobním návrhu, posuzoval soud žalobou uplatněný nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, když v řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla na účet č. [č. účtu], jehož majitelem byl žalovaný, odeslána právní předchůdkyní žalobkyně částka ve výši 20 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, které se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny a sjednané doby splácení, kterou však žalovaný ve sjednané lhůtě nedokázal řádně a včas splatit, jeví jako přiměřená ve výši 1 000 Kč měsíčně. Soud uložil žalovanému povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalovaného s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ve zbývajícím rozsahu se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou. Soud proto žalobu co do těchto nároků zamítl. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný zaplatil dlužnou jistinu, přechází na žalovaného a je na žalovaném, aby soudu prokázal, že jistinu zaplatil řádně a včas. Žalovaný, který se k podané žalobě nijak nevyjádřil, netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoli více plnil.
11. O náhradě nákladů řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. V řízení byl po zohlednění příslušenství žalobou uplatněné pohledávky úspěch a neúspěch obou stran přibližně stejný, když v případě žalobkyně nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobou uplatněný nárok původně vyplýval z tvrzení o uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru, žalobkyně však nevyužila možnosti k poučení soudu doplnit žalobní tvrzení a žalobní nárok byl proto posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.