Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 720 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.
II. Žaloba se co do částky 87 045,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 105 461,02 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,81 % ročně jdoucím z částky 92 698,72 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 24,81 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [Anonymizováno], IČ [IČO], a žalovanou dne [právnická osoba]. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně náležitě přezkoumala úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet částku ve výši [částka] v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v 42pravidelných měsíčních splátkách po [částka], počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. [adresa] s dlužnou jistinou se žalovaná zavázala uhradit také úrok za zapůjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem [částka]. Žalovaná poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dní, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s článkem 6 části B) smlouvy úvěr zesplatnila a dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut za prodlení, to vše celkem ke dni zesplatnění ve výši [částka]. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s prohlášením o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná na svůj dluh ničeho více neuhradila ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl nadepsaným soudem usnesením ze dne [datum], č.j. EPR 54105/2024-9 zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Dne [právnická osoba] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] IČO [IČO], se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované v den podpisu smlouvy zaslána na bankovní účet částka ve výši [částka], jak má soud za prokázané z dokladu o vyplacení úvěru. Připsání částky [částka] na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaná, má soud za prokázané také sdělením [právnická osoba]. ze dne [datum] včetně záznamu o příchozí platbě. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr ve 42měsíčních splátkách po [částka], celkem tedy částku ve výši [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [právnická osoba] a smluvních podmínek.) Z hodnocení klienta ze dne [právnická osoba] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala od žalované informace o její finanční situaci v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, když žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila své příjmy, které doložila výpisy z účtu. Výdaje žalované nebyly nijak doloženy, žalovaná pouze sdělila, že na splátky úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně hradí měsíčně částku ve výši [částka], na bydlení částku [částka], žádné další výdaje (na stravu, dopravu, záliby, zdravotní potřeby atd.) žalovaná neuvedla, a proto právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s částkou [částka] představující životní minimum. Při příjmu [částka] tak výdaje žalované činily [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně dále provedla lustraci žalované v rejstříku SOLUS (zjištěno z výpisu záznamů z registru) a vyhodnotila úvěruschopnost žalované v interním systému (zjištěno z výpisu CBS skóre). Žalovaná své závazky nesplnila řádně a včas. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem [částka] (zjištěno z platební historie). V souladu s čl. 6.3 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr z důvodu prodlení žalované s plněním o více jak 65 dnů.
6. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] podaným k poštovní přepravě téhož dne (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku ze dne [datum]). Předžalobní upomínka ze dne [datum] byla žalované zaslána dne [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího lístku).
7. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované za shora uvedených podmínek finanční prostředky ve výši [částka] na bankovní účet. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela a dostala se do prodlení. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, když při tomto prověřování vycházela z informací poskytnutých žalovanou v kartě hodnocení klienta při žádosti o spotřebitelský úvěr a případnou lustrací v databázích.
8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem shledána neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování bylo žalobkyni soudem uděleno poučení o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s náležitou odbornou péčí. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Po uděleném poučení soudu žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nepředložila žádné další důkazy, pouze odkázala na žalovanou vyplněnou kartu hodnocení klienta bez dalších listin, které by skutečnosti v této kartě uvedené prokazovaly (s výjimkou výpisů z účtů prokazujících výši příjmů žalované). Z karty hodnocení klienta je přitom zřejmé, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ke své finanční situaci předložila pouze zmíněné výpisy z účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala výdaje sdělené žalovanou. Žalovaná uvedla měsíční výdaje na bydlení ve výši [částka], které nejsou nijak doloženy ani odůvodněny, další výdaje (na stravu, dopravu, oblečení, zdravotní potřeby či záliby) žalovaná neuvedla, právní předchůdkyně žalobkyně proto při hodnocení úvěruschopnosti vycházela ze životního minima ve výši [částka]. Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Nákladová část prohlášení žalované vychází pouze z jejího sdělení a nebyla podrobena žádnému hodnocení právní předchůdkyní žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části provedla pouze na základě informací poskytnutých žalovanou bez toho, aby tyto skutečnosti dále ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z téměř nedoloženého osobního prohlášení žalované učiněného v hodnocení klienta za využití statistických údajů o životním minimu, které nijak nezobrazují konkrétní situaci žalované a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalované. Na závěru o nedodržení náležité odborné péče právní předchůdkyní žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované nemůže ničeho změnit ani argumentace žalobkyně o tom, že prokázaný příjem žalované byl natolik vysoký, že by žalovaná byla nepochybně úvěruschopnou i při vynaložení vyšších měsíčních výdajů (skutečné měsíční výdaje žalované přitom právní předchůdkyni žalobkyně v době uzavírání smlouvy o úvěru nebyly známy). Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalované a pracovala na výdajové straně zejména se statistickou výší životního minima, objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, neboť nedisponovala dostatečnými informacemi o skutečných poměrech žalované. Otázka, zda by žalovaná i při vyšších zohledněných výdajích byla úvěruschopnou či nikoli, není pro tento závěr rozhodující, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela zákonem stanovenou povinnost, když dostatečně nezjišťovala informace nezbytné pro závěry o úvěruschopnosti žalované. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy na žalobkyni. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalované právo na úhradu zbývající části dosud neuhrazené jistiny ve výši [částka], ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když žalobkyně v tomto směru odkazovala na informace sdělené žalovanou před uzavřením smlouvy o úvěru. Je zřejmé, že nebyly-li takové skutečnosti dostačující pro zjištění celkových poměrů žalované a její schopnosti splácet poskytnutý úvěr, nejsou skutečnosti zjištěné právní předchůdkyní žalobkyně dostačující ani pro závěr o možnostech žalované vrátit žalobkyni dlužnou jistinu. Soud proto při stanovení výše splátek vycházel z předpokladu, že sjednaná výše splátky po [částka] měsíčně přesahovala možnosti žalované, když tyto splátky nedokázala žalovaná dále řádně splácet, a proto stanovil splátku v nižší výši, a to [částka] měsíčně. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila dlužnou jistinu, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že jistinu zaplatila řádně a včas. Žalovaná, která se k podané žalobě nijak nevyjádřila, netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoli více plnila.
12. O náhradě nákladů řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. V řízení byla úspěšnější žalovaná, když žaloba byla co do 65 % žalobou uplatněné jistiny zamítnuta. Žalované by proto náležela náhrada nákladů řízení v poměrné výši. Žalovaná však byla po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady řízení jí proto nevznikly, soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.