14 C 212/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 032 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 585,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 301,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 4 567,08 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně jdoucím z částky 4 429,74 Kč od [datum] do zaplacení, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ [IČO], a žalovanou dne [datum]. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně náležitě přezkoumala úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaná zavázala uhradit také úrok za zapůjčené peněžní prostředky a úhrady za služby, celkem se tedy žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku ve výši 18 592 Kč. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 10 560 Kč, tedy poskytnutý úvěr nesplatila řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná na svůj dluh ničeho více neuhradila ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, ani se k podané žalobě nijak nevyjádřila. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČ [IČO], se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované v den podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč, celkem tedy částku ve výši 18 592 Kč představující poskytnuté finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 385 Kč, poplatek za službu hotovostního splácení ve výši 1 800 Kč. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum].) Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala od žalované informace o její finanční situaci v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, když žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že její celkové měsíční příjmy činí 33 321 Kč a představují [Anonymizováno]. Žalovaná dále uvedla, že je starobní důchodkyní, je rozvedená, bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost k dítěti do 26 let věku. V případě měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že na bydlení a energie hradí měsíčně 3 000 Kč, za dopravu, jídlo a jiné osobní náklady 4 250 Kč a na srážkách ze mzdy či výživném hradí měsíčně částku ve výši 2 161 Kč. K prokázání svých příjmů žalovaná předložila žalobkyni potvrzení o [podezřelý výraz] ze dne [datum], a dále žalovaná předložila printscreeny bankovní aplikace s příchozími platbami [Anonymizováno] ve výši [částka] za měsíce srpen (platba ze dne [datum], ve výši [částka]), září (platba ze dne [datum], ve výši [částka]) a říjen 2022 ([datum]). Žalovaná své závazky nesplnila řádně a včas, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem částku ve výši 10 560 Kč (zjištěno z přehledu úhrad). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a potvrzením o zaplacení kupní ceny má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Předžalobní upomínka ze dne [datum] byla žalované odeslána dne [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího lístku).

6. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru za shora uvedených podmínek finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti dne [datum]. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela a dostala se do prodlení, když celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 10 560 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, když při tomto prověřování vycházela z informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, které si částečně ověřila žalovanou předloženými listinami prokazujícími příjmy žalované. Doložená výše příjmu však nekorespondovala se žalovanou tvrzeným příjmem, s nímž bylo kalkulováno v žádosti o úvěr.

7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem shledána neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování bylo žalobkyni soudem uděleno poučení o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s náležitou odbornou péčí. Žalobkyně však žádná další tvrzení ani důkazní návrhy neuplatnila. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k otázce úvěruschopnosti odkázala na žalovanou vyplněnou žádost o úvěr. Ze žádosti o úvěr je přitom zřejmé, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ke své finanční situaci sdělila, že pobírá [částka], její celkový měsíční příjem zjištěný předloženými výplatami [Anonymizováno] však nepřevyšuje částku [částka], je tedy cca o 10 000 Kč nižší než žalovanou uvedený příjem, se kterým bylo kalkulováno při ověření úvěruschopnosti. S tímto zjištěním se však právní předchůdkyně žalobkyně nijak dále nevypořádala. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalovaná pobírala [Anonymizováno], nikoli [Anonymizováno], jak se podávalo ze žádosti o úvěr. I tato skutečnost mohla mít zásadní vliv na příjmovou situaci žalované ve vztahu k možnému přivýdělku. Ke svým výdajům žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a její měsíční výdaje na bydlení a energie činí 3 000 Kč. Tuto skutečnost žalovaná nijak nedoložila stejně jako ostatní tvrzené výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně dále nijak nezjišťovala povahu žalovanou uvedených srážek ze mzdy či výživného, přestože je ze žádosti o úvěr zřejmé, že žalovaná nemá vyživovací povinnost k osobě mladší 26 let ani k manželovi, neboť je rozvedená. Žalovanou uvedené srážky tedy mohou představovat úhradu na dluh po splatnosti. Je proto nepochybné, že spokojila-li se právní předchůdkyně žalobkyně s informacemi uvedenými žalovanou v žádosti o úvěr bez jejich dalšího ověření, nejen, že nepostupovala v souladu se zákonem, když řádně neověřila skutečné výdaje žalované, ale musela by při vynaložení náležité odborné péče i na základě informací sdělených žalovanou a žalovanou předložených potvrzení o příjmu dospět k závěru, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované není možné vycházet z příjmu ve výši 33 321 Kč. Nad rámec uvedeného nadepsaný soud podotýká, že i v případě měsíčních výdajů celé domácnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze ze sdělení žalované, na jehož základě nelze kvalifikovaně učinit závěr o schopnosti domácnosti splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně se bez dalšího zjišťování skutečných poměrů žalované spokojila se žalovanou sdělenou výší jejích měsíčních výdajů, přestože nejen tvrzená výše nákladů na bydlení, ale také uvedené srážky ze mzdy či výživné nepochybně měly vzbudit pozornost a měly být dále ověřovány, ať už z důvodu jejich tvrzené výše (nepřiměřeně nízké náklady na bydlení v nájmu včetně energií), tak z důvodu jejich povahy (srážky ze mzdy či výživné). Popsaný přezkum proto nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem, z odhadů či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Nákladová část prohlášení žalované vychází pouze ze sdělení žalované, uvedené náklady žalované nebyly podrobeny žádnému hodnocení právní předchůdkyní žalobkyně, nebylo zohledněno ani zjištění o skutečné výši příjmu žalované. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s náležitou odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části (nákladech žalované) provedla pouze na základě sdělení žalované bez toho, aby tyto skutečnosti dále ověřovala a hodnotila. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalované, objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, neboť neměla povědomí o konkrétních výdajových poměrech žalované. Nedostatečnost ověřování úvěruschopnosti žalované se následně projevila v její neschopnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, když žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 10 560 Kč. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by soud uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, avšak z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyni celkem částku ve výši 10 560 Kč, tedy částku převyšující původně poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok není důvodný ani ve vztahu k případné existenci bezdůvodného obohacení na straně žalované, když žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně více než původně obdržela. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle zásady úspěchu účastníků v řízení. V řízení byla procesně plně úspěšná žalovaná, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaná však byla po celou dobu řízení zcela pasivní a žádné náklady řízení jí proto nevznikly. Soud tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.