Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 850 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.
II. Žaloba se, co do částky 28 621,25 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení výši 4 469,16 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 026,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 25 170,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 20,94 % ročně jdoucím z částky 25 170,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 50 471,25 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení výši 4 469,16 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 026,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 25 170,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 20,94 % ročně jdoucím z částky 25 170,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ [IČO], a žalovaným dne [datum]. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně náležitě přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 78 pravidelných týdenních splátkách po 740 Kč. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaný zavázal uhradit také úrok za zapůjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru ve výši 20,94 % ročně. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 5 150 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 31.10.2023 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalovaný na svůj dluh ničeho více neuhradil ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně.
2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.
3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl nadepsaným soudem usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. EPR 88604/2024-12 zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČ [IČO], se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě byla žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuta částka ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 78 týdenních splátkách po 740 Kč, celkem tedy částku ve výši 57 716 Kč představující poskytnuté finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 21 759 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 457 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [právnická osoba] a smluvních podmínek.) Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala od žalovaného informace o jeho finanční situaci v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, když žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil své příjmy, které doložil výplatní páskou a uzavřenou dohodou o provedení práce. Výdaje žalovaného byly doloženy podnájemní smlouvou, právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala v žádosti o úvěr s částkou odhadovaných měsíčních výdajů ve výši 3 000 Kč. Žalovaný své závazky nesplnil řádně a včas. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 5 150 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 podaným k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně poštovního podacího lístku ze dne 27. 10. 2023). Předžalobní upomínka ze dne 15. 2. 2024 byla žalovanému zaslána dne 16. 2. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího lístku).
6. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru za shora uvedených podmínek finanční prostředky ve výši 27 000 Kč v hotovosti dne [datum]. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když při tomto prověřování vycházela z informací poskytnutých žalovaným v zákaznické kartě při žádosti o spotřebitelský úvěr, které si částečně ověřila žalovaným předloženými listinami.
7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem shledána neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování bylo žalobkyni soudem uděleno poučení o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s náležitou odbornou péčí. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Po uděleném poučení soudu žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nepředložila žádné další důkazy, pouze odkázala na žalovaným vyplněnou zákaznickou kartu a další listiny, které skutečnosti v této kartě uvedené prokazovaly. Ze zákaznické karty a souvisejících dokumentů je přitom zřejmé, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ke své finanční situaci předložil výplatní pásku spolu s dohodou o provedení práce a podnájemní smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně však nijak neověřovala výdaje sdělené žalovaným, který uvedl, že je jedinou osobou v domácnosti a předložil podnájemní smlouvu, přesto právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti dále pracovala s výší „odhadovaných měsíčních výdajů“, které nejsou nijak doloženy ani odůvodněny. K výši těchto nákladů, které byly stanoveny na 3 000 Kč, soud konstatuje, že se jedná o výši nákladů, kterou nelze považovat za reálný výsledek, ověřovala-li by právní předchůdkyně žalobkyně skutečné náklady žalovaného, který vlastní osobní automobil a žije v podnájmu v samostatné domácnosti. Popsaný přezkum proto nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem, odhadů či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Nákladová část prohlášení žalovaného vychází pouze z odhadu právní předchůdkyně žalobkyně, přestože žalovaný doložil podnájemní smlouvu, nebyly náklady žalovaného podrobeny žádnému hodnocení právní předchůdkyní žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části (nákladech žalovaného) provedla pouze na základě odhadu bez toho, aby tyto skutečnosti dále ověřovala, přestože žalovaný k tomuto doložil podnájemní smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z výdajů, které nijak nezobrazují konkrétní situaci žalovaného a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalovaného. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, neboť nezohlednila skutečné výdaje žalovaného. Nedostatečnost ověřování úvěruschopnosti žalovaného se následně projevila v jeho neschopnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy na žalobkyni. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na úhradu zbývající části dosud neuhrazené jistiny ve výši 21 850 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když žalobkyně v tomto směru odkazovala na informace sdělené žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru a navrhovala k důkazu účastnický výslech žalovaného. Návrh na provedení účastnického výslechu žalovaného soud zamítl, neboť žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil a nebylo proto možné navržený důkaz provést, současně žalobkyně ani neuvedla žádná tvrzení, která by měla být tímto důkazem prokázána. Soud proto při stanovení výše splátek vycházel z předpokladu, že sjednaná výše splátky po 740 Kč týdně (tedy celkem 2 960 Kč za měsíc) přesahovala možnosti žalovaného, když tyto splátky nedokázal žalovaný dále řádně splácet, a proto stanovil splátku v nižší výši, a to 2 000 Kč měsíčně. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný zaplatil dlužnou jistinu, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že jistinu zaplatil řádně a včas. Žalovaný, který se k podané žalobě nijak nevyjádřil, netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoli více plnil.
11. O náhradě nákladů řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. V řízení byl úspěšnější žalovaný, když žaloba byla co do 56,7 % žalobou uplatněné jistiny zamítnuta. Žalovanému by proto náležela náhrada nákladů řízení v poměrné výši. Žalovaný však byl po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady řízení mu proto nevznikly, soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.