Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 162 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 441,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 118 246 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,85 % ročně z částky 98 330,91 Kč kapitalizovaným za období od 25. 10. 2025 do 17. 11. 2025 ve výši 4 577,28 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 98 330,91 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 10. 2025 dosáhne částky 371 635,20 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 131 603 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne 28. 2. 2025. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 28. 2. 2025 úvěr ve výši 100 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši 72,85 % ročně splácet v celkem [hodnota] pravidelných měsíčních splátkách po 6 452 Kč splatných vždy k 19. dni příslušného měsíce dle splátkového kalendáře počínaje měsícem duben 2025. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku a žalobkyně před jejím uzavřením řádně ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku v celkové výši 25 808 Kč, a to dílčími úhradami dne 28. 4. 2025 (6 452 Kč), dne 23. 6. 2025 (6 452 Kč), dne 23. 6. 2025 (6 452 Kč) a dne 15. 7. 2025 (6 452 Kč). V důsledku prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.3 smlouvy o úvěru. Podle čl. 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, tuto novou jistinu ve výši 116 149,87 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění. V důsledku prodlení žalované s plněním vzniklo žalobkyni právo také na zaplacení smluvních pokut dle čl. 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč, dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s plněním dle čl. 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou ze splátek, u níž byla žalovaná v prodlení o délce 15 dnů). Dle čl. 6.5 smlouvy žalobkyni vzniklo právo také na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, neboť žalovaná novou dlužnou jistinu v den zesplatnění neuhradila, a to ode dne 25. 10. 2025 do zaplacení. Dle čl. 2.2 smlouvy běží sjednané úroky od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po jeho zesplatnění, žalobkyně proto podanou žalobou uplatňuje také nárok na úrok ve výši 72,85 % ročně jdoucí z částky 98 330,91 Kč ode dne 25. 10. 2025 do 17. 11. 2025, ode dne 18. 11. 2025 pak ve výši 11,5 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, ani se nedostavila k nařízenému jednání soudu, přestože byla soudem řádně předvolána. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
4. Dne 28. 2. 2025 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota] ve spojení s jejím dodatkem č. [hodnota], akceptace návrhu na uzavření smlouvy vyplývá z oznámení o schválení úvěru ze dne 3. 3. 2025. Předsmluvním formulářem a informací pro klienta má soud za prokázané, že žalobkyně žalované před uzavřením smlouvy poskytla nezbytné informace o sjednávaném úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku ve výši 309 696 Kč formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 6 452 Kč splatných vždy k 19. dni příslušného měsíce. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. [hodnota], splátkového kalendáře a kopie občanského průkazu žalované). Žalobkyně žalované vyplatila na základě uzavřené smlouvy dne 28. 2. 2025 na bankovní účet č. [č. účtu] částku 100 000 Kč. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla celkový čistý měsíční příjem ve výši 28 292 Kč, který žalobkyně ověřila výpisem z bankovního účtu vedeného na jméno žalované č. [č. účtu], kde byly zjištěny příchozí platby od společnosti [právnická osoba] ve výši 28 352 Kč (ze dne 12.2.2025), ve výši 28 264 Kč (ze dne 16.1.2025), ve výši 28 260 Kč (ze dne 12.12.2024) a ve výši 28 260 Kč (ze dne 13. 11. 2024). Žalovaná dále uvedla, že její měsíční náklady na bydlení činí 4 725 Kč a měsíční náklady na spoření činí 500 Kč, je svobodná a bydlí sama. Žalobkyně kalkulovala také se životním minimem ve výši 4 860 Kč a dospěla k závěru, že žalované po úhradě všech výdajů a započtení rezervy ve výši 1 000 Kč zbývá k dispozici částka ve výši 17 207 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v rejstříku SOLUS, kde byla žalovaná bez záznamu, a v nebankovním registru klientských informací NRKI, ze kterého soud zjistil, že žalovaná v době žádosti o úvěr měla dluh po splatnosti ve výši 16 937 Kč. Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, když na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 25 808 Kč, a to dílčími úhradami dne 28. 4. 2025 (6 452 Kč), dne 23. 6. 2025 (6 452 Kč), dne 23. 6. 2025 (6 452 Kč) a dne 15. 7. 2025 (6 452 Kč), a proto žalobkyně její dluh po předchozích výzvách a upozornění na možné zesplatnění úvěru ze dne 19. 6. 2025, 19. 9. 2025 a 20. 10. 2025 okamžitě zesplatnila dopisem ze dne 23. 10. 2025 (zjištěno z oznámení ze dne 23. 10. 2025 a výzev ze dne 19. 6. 2025, 19. 9. 2025 a 20. 10. 2025). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne 27. 1. 2026, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu).
5. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované za shora uvedených podmínek úvěr ve výši 100 000 Kč, a to na bankovní účet vedený na jméno žalované č. [č. účtu] uvedený v uzavřené smlouvě o úvěru. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela a dostala se do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 25 808 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, když z provedeného dokazování není zcela zřejmé, zda při tomto prověřování vycházela převážně jen z informací poskytnutých žalovanou a jak byly tyto informace ověřovány (a to zejména v případě výdajů žalované). Žalobkyně dále vycházela z lustrace v rejstříku SOLUS a NRKI, kde žalovaná měla evidován dluh po splatnosti ve výši 16 937 Kč.
6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru, která byla soudem shledána neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování bylo při jednání soudu dne 23. 4. 2026 žalobkyni soudem uděleno poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s náležitou odbornou péčí. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy nepředložila žádné další důkazy, ani neuvedla žádná další tvrzení.
10. Z hodnocení klienta je přitom zřejmé, že žalovaná žalobkyni ke své finanční situaci předložila výpis z bankovního účtu prokazující žalovanou tvrzený čistý měsíční příjem, příjem žalované tedy byl žalobkyní ověřován. Z hodnocení klienta je však dále zřejmé, že ohledně výdajů žalované vycházela žalobkyně z neověřených informací od žalované o tom, že žalovaná měsíčně hradí spoření ve výši 500 Kč a měsíční náklady na bydlení žalované činí 4 725 Kč. Ostatní výdaje žalované žalobkyně nijak nezjišťovala, když ohledně jejich výše vycházela ze životního minima ve výši 4 860 Kč. Z výsledků lustrace v NRKI a registru SOLUS je zřejmé, že v době žádosti o úvěr byl u žalované evidován dluh po splatnosti ve výši 16 937 Kč, žalobkyně se nijak blíže nezabývala skutečnými výdaji žalované na živobytí, které žalovaná uvedla v hodnocení klienta a nekonfrontovala tyto informace ani např. s výpisem z bankovního účtu žalované. Dle výsledků NRKI je u žalované v době žádosti o poskytnutí úvěru evidován dluh po splatnosti, přesto nebylo provedeným dokazováním zjištěno, že by žalobkyně tuto skutečnost jakkoli zohlednila v rámci ověřování úvěruschopnosti, že by např. ověřila výdajovou stránku žalované, když na straně výdajů žalované žalobkyně kalkulovala se životním minimem, nijak neověřovala výši nákladů na bydlení, když žalovaná uvedla, že bydlí sama, přestože uvedená výše nákladů na bydlení by spíše vypovídala o tom, že žalovaná využívá nějaké z forem spolubydlení. Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních výdajů žalované (zda žalovaná platí náklady na bydlení v uvedené výši, jakého charakteru je zjištěný dluh po splatnosti apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Je přitom zřejmé, že ověření žalovanou sdělených informací bylo na místě věnovat zvýšenou pozornost, neboť u žalované byl zjištěn dluh po splatnosti ve výši cca 60 % žalovanou deklarovaného čistého měsíčního příjmu. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovanou, které nijak blíže nezobrazují konkrétní situaci žalované a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalované. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalované a pracovala na výdajové straně zejména se statistickou výší životního minima a informacemi sdělenými žalovanou, které nijak neověřovala, a to přestože měla mít povědomost o existenci dluhu po splatnosti u žalované, jehož charakterem se žalobkyně nijak nezabývala. Objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, neboť nedisponovala dostatečnými informacemi o skutečných poměrech žalované, o nichž bylo následně zjištěno, že žalované neumožňovaly poskytnutý úvěr řádně a včas splatit.
11. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalované právo na úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 74 162 Kč. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny a sjednané doby splácení jeví jako přiměřená ve výši 3 000 Kč měsíčně. Soud uložil žalované povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalované s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ve zbývajícím rozsahu se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou. Soud proto žalobu co do těchto nároků zamítl.
12. O náhradě nákladů tohoto řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu účastníků ve věci. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků v řízení byl po zohlednění žalobou uplatněného příslušenství přibližně stejný, když ve věci nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala plnění z titulu smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal neplatnou, a žalobkyni bylo právo na úhradu části žalobou uplatněné pohledávky přiznáno z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.