14 C 331/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 23 194,21 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 126,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 066,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 23 194,21 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 20 770,21 Kč od [datum] do zaplacení, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [Anonymizováno], která byla dne [datum] uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovaným. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně náležitě přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 890,31 Kč včetně pojištění, počínaje dnem [datum]. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaný zavázal uhradit také úrok za zapůjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru ve výši 13,30 % ročně. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 37 130,92 Kč, tedy poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy, a to dopisem ze dne [datum]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný na své dluhy ničeho více neuhradil ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ani se nedostavil k nařízenému soudnímu jednání.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč na úvěrový účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 809,31 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a sazebník. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek a sazebníku.) Před uzavřením smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně klíčové informace o uzavírané smlouvě (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Ze žádosti č. [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v pronajatém domě či bytě, celkový měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč, průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 17 527 Kč, žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba]. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč s předpokládanou výší měsíční splátky 316,56 Kč. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala od žalovaného informace o jeho finanční situaci v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně provedla matematický model výpočtu úvěruschopnosti a dospěla k závěru o maximální výši měsíční splátky v částce 5 361,74 Kč. Z hodnocení úvěruschopnosti klienta soud dále zjistil, že příjem žalovaného ve výši 17 527 Kč byl ověřen z běžného účtu žalovaného, dosavadní interní splátky žalovaného činily 2 861,34 Kč a měsíční splátka pro poskytovaný úvěr by činila 809,31 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc září 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil – 1531,47 Kč, konečný zůstatek pak 47 969,79 Kč, neboť žalovaný dne [datum] čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč, dále žalovaný od svého zaměstnavatele dne [datum] obdržel platbu ve výši 16 847 Kč a dne [datum] čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc srpen 2020 soud zjistil, že počáteční stav účtu byl 3 487,42 Kč a konečný stav účtu byl záporný, činil - 1 531,47 Kč. Dne [datum] byla evidována příchozí platba od zaměstnavatele žalovaného ve výši 18 207 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc červenec 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 1 399,48 Kč, konečný zůstatek pak 3 487,42 Kč, dne [datum] je evidována příchozí platba od zaměstnavatele žalovaného ve výši 16 163 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc červen 2020 soud zjistil, že počáteční stav účtu byl 19 116,05 Kč, konečný stav účtu pak byl 1 399,48 Kč, dne [datum] je evidována příchozí platba od zaměstnavatele žalovaného ve výši 19 120 Kč. Žalovaný své závazky nesplnil řádně a včas, když na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku ve výši 37 130,92 Kč (zjištěno z platební historie).

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne [datum] a potvrzením o úplatě ze dne [datum] má soud za prokázané, že pohledávky za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o úvěru byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] podaným k poštovní přepravě dne [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku ze dne [datum]). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění žalobní upomínkou ze dne [datum] podanou k poštovní přepravě téhož dne (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího lístku).

6. Provedené důkazy soud posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti ve smyslu § 132 o.s.ř.

7. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru za shora uvedených podmínek finanční prostředky ve výši 40 000 Kč na úvěrový účet, ze kterého byly prostředky ve výši 40 000 Kč dne [datum] čerpány na běžný účet žalovaného. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení, když celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 37 130,92 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když při tomto prověřování vycházela z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, které si částečně ověřila, a to ohledně výše příjmu, výpisy z účtu žalovaného.

8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla soudem shledána neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování bylo žalobkyni při jednání soudu soudem uděleno poučení o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s náležitou odbornou péčí. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k otázce úvěruschopnosti odkázala na žádost o úvěr, výpisy z účtu žalovaného a další již dříve provedené důkazy.

12. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] a zhodnocení úvěruschopnosti klienta je přitom zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla ověření průměrné výše příjmu žalovaného ze zaměstnání v deklarované výši 17 527 Kč měsíčně, celkové příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 40 000 Kč měsíčně, jedná se však o příjmy, o nichž není zřejmé, zda byly právní předchůdkyní žalobkyně jakkoli ověřovány a z jakých zdrojů tyto tvrzené příjmy pocházejí. Právní předchůdkyně žalobkyně také nijak neověřovala výdaje žalovaného, přestože žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu v domě či bytě, je tedy zřejmé, že měl žalovaný nezanedbatelné měsíční výdaje spojené s bydlením. Výše pravidelných měsíčních nákladů žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně nijak zjišťována ani ověřována, výše měsíčního nájmu se nepodává ani z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného. Popsaný přezkum proto nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem, z odhadů či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Měsíční náklady žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezjišťovala ani neověřovala, stejně tak nijak neověřovala ani celkový příjem domácnosti, který byl tvrzen ve výši 40 000 Kč měsíčně. Popsaný přezkum proto nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem, z odhadů či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla učinit žádný závěr o tom, zda žalovaný bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Současně nelze přehlédnout ani zjištění učiněná z předložených výpisů z běžných účtů žalovaného, ze kterých je zřejmé, že žalovaný se dostával i do záporných zůstatků a čerpal další úvěr ve výši 20 000 Kč v září roku 2020, který předcházel úvěru poskytnutému právní předchůdkyní žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v jedné části (nákladech žalovaného) vůbec nedoložila a z provedených důkazů nevyplývá, že by takové posouzení provedla. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, neboť nezohlednila skutečné výdaje žalovaného. Nedostatečnost ověřování úvěruschopnosti žalovaného se následně projevila v jeho neschopnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení v souvislosti s uzavřením předmětných smluv na žalobkyni. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 2 869,08 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil a nemohl být soudem poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti uvést tvrzení a označit důkazy k prokázání výše příjmu a majetkových a sociálních poměrů žalovaného. Soud proto při stanovení lhůty k plnění s přihlédnutím k výši dlužné částky stanovila žalovanému delší lhůtu k plnění, a to v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný zaplatil na dlužnou jistinu více, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že jistinu zaplatil řádně a včas či že na pohledávku uhradil více než žalobkyně uvedla. Žalovaný, který se k podané žalobě nijak nevyjádřil, netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoli více plnil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl, neboť v této části vycházel uplatněný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou.

13. O náhradě nákladů řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. V řízení byl úspěšnější žalovaný, když žaloba byla i jen co do uplatněné jistiny z 87,6 % zamítnuta. Žalovanému by proto náležela náhrada nákladů řízení v poměrné výši. Žalovaný však byl po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady řízení mu proto nevznikly, soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.