14 C 378/2025

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 93 400 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucí z částky 70 000 Kč od 3.3.2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] a dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] distančním způsobem na adrese [Anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, nejpozději k 28. dni příslušného měsíce, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit kdykoli během trvání smlouvy, a to i z části. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnuté finanční prostředky úrok ve výši 40 % ročně. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno], kde vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a ověřila identitu. Prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč žalobkyně ověřila také totožnost majitele bankovního účtu. Žalobkyně pro ověření úvěruschopnosti využila žalovaným poskytnuté výplatní lístky a dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech – ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, byl žalobkyní opakovaně upomínán a upomínkou ze dne 28.2.2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 2.3.2024 a vyzván k jeho úhradě. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému dne 14.6.2025 předžalobní výzvu.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den 11.12.2025. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k tomuto jednání bylo řádně doručeno. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] ve spojení s kopií občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s příslušenstvím představujícím smluvní úrok ve výši 40 % ročně z dlužné jistiny. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou do doby úplného splacení jistiny.

5. Z přehledu bankovních transakcí na účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na bankovní účet č. [č. účtu] dne [datum] částku ve výši 30 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč.

6. Ze zesplatnění úvěru ze dne 28.2.2024 soud zjistil, že žalobkyně ke dni 28.2.2024 zesplatnila úvěr žalovaného a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 139 601 Kč.

7. Z výplatních lístků žalovaného za období měsíců říjen 2022 až únor 2023 soud zjistil, že žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného ze zaměstnání, které byly zasílány na účet žalovaného č. [č. účtu].

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 14.6.2025 včetně poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k plnění.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Po právní stránce soud posuzoval žalobou uplatněný nárok nejprve jako nárok z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím osobních dokladů a bankovního účtu. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 50 000 Kč (dne [datum] částku ve výši 30 000 Kč a dne [datum] částku ve výši. Žalobkyně soudu uvedla tvrzení a předložila důkazy o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně od žalovaného zjišťovala pouze výši příjmů a nahlédla také např. do veřejně dostupných databází. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nedostojí věřitel své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vychází-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka se vyjádřil také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde rovněž uvedl, že povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka je prostředkem ochrany nejen samotného dlužníka, ale také celé společnosti. Soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nebylo prokázáno, že by za tímto účelem zjišťovala informace také o výši měsíčních výdajů žalovaného a jeho dalších závazcích a že by žalovaným uvedené skutečnosti dále ověřovala, s výjimkou ověření příjmu. Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních příjmů a zejména pak výdajů žalovaného (zda žalovaný nehradí další splátky úvěrů, jaké jsou jeho měsíční výdaje na bydlení apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovaným, které neobsahovaly žádnou informaci o jeho měsíčních výdajích a které tedy blíže nezobrazují konkrétní situaci žalovaného a nevedou k závěrům o konkrétních poměrech žalovaného. [adresa] kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného a pracovala na výdajové straně pouze s výdaji sdělenými žalovaným. Soud proto dospěl k závěru, že z důvodu nenaplnění podmínek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s náležitou odbornou péčí je uzavřená smlouva o úvěru neplatná, a žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši 50 000 Kč (dne 28.9.2023 částku ve výši 30 000 Kč a dne 2.11.2023 částku ve výši 20 000 Kč), žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do výše 50 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny a deklarovaném historickém příjmu žalovaného jeví jako přiměřená při rozložení úhrady do splátek po 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný vzhledem ke své nepřítomnosti na nařízeném jednání soudu nemohl být soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti uvést tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání aktuální výše příjmů žalovaného a jeho celkové sociální a majetkové situaci v případě, že by dle jeho názoru soudem navržená výše splátky neodpovídala jeho možnostem. Soud uložil žalovanému povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalovaného s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ve zbývajícím rozsahu se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou. Soud proto žalobu co do těchto nároků zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu stran v řízení. V řízení byl poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků při zohlednění příslušenství žalované pohledávky zhruba stejný, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně uplatňovala v řízení právo na zaplacení částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, přestože důvody, pro které bylo žalobě soudem částečně vyhověno, se zakládají na nároku z titulu bezdůvodného obohacení, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 11. prosince 2025, č.j. 14 C 378/2025-27, rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích o povinnosti k zaplacení částky 93 400 Kč s příslušenstvím tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu co do částky 43 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 70 000 Kč od 3.3.2024 do zaplacení zamítl (výrok II.). Výrok III. týkající se náhrady nákladů řízení nebyl v písemném vyhotovení rozsudku v důsledku písařské chyby uveden, přestože byl soudem vyhlášen a jeho obsah se podává také z bodu 13. písemného odůvodnění rozsudku.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.