Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 1 444,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 11 444,91 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 151 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 11 444,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z této částky od 14. 10. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobní návrh odůvodnila žalobkyně tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovaným dne 22. 11. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 58,97 % ročně splatit formou 48 pravidelných měsíčních splátek do dne 9.12.2027. Smluvní úrok žalobkyně požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do data jeho zesplatnění, tedy za období od 22. 11. 2023 do 13. 10. 2024 v kapitalizované výši 5 266,91 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani k výzvám právní předchůdkyně žalobkyně, ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně. Celková výše pohledávky po zohlednění případných dílčích plateb žalovaného ve výši celkem 3 822 Kč činí celkem 11 444,91 Kč se splatností nejpozději dne 13. 10. 2024. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl nadepsaným soudem usnesením ze dne 5. 2. 2026, č. j. EPR 2378/2026-8 zrušen a účastníci byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zároveň byli poučeni, že pokud se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že se účastníci k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Dne 22. 11. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] IČO [IČO], za užití prostředků komunikace na dálku a verifikačního kódu se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednaným úrokem ve výši 58,97 % ročně formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 546 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2023, oznámení o schválení úvěru a kopie dokladu totožnosti). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace o nabízeném úvěru v předsmluvním formuláři. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila na základě uzavřené smlouvy dne 22. 11. 2023 na bankovní účet č. [č. účtu] pod VS: [var. symbol] částku 10 000 Kč. K prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně označila k důkazu výpisy z bankovního účtu žalovaného a výpisy z registru SOLUS a NRKI, ze kterých soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o úvěr neměl žádné dluhy po splatnosti. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně jeho dluh okamžitě zesplatnila dopisem ze dne 13. 10. 2024 (zjištěno z oznámení ze dne 13. 10. 2024). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2025, která byla podána k poštovní přepravě dne 5. 4. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího lístku). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 včetně příloh, společného prohlášení stran o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025 včetně poštovního podacího lístku ze dne 5. 4. 2025 má Z odpovědi na žádost o součinnost ze dne 16. 3. 2025 [právnická osoba]. má soud za prokázané, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. [č. účtu], na který byla v uvedeném období připsána příchozí platba ve výši 10 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně pod VS: [var. symbol], jak vyplývá také z dokladu o vyplacení úvěru potvrzujícího platbu ze dne 22.11.2023.
6. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému za shora uvedených podmínek finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně však soudu k jeho výzvě dostatečně nedoplnila žádná tvrzení ani nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Pro případ, že by soud neměl za prokázaná tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně v návrhu uvedla, že je na místě, aby soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.
7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Právně byla věc posouzena podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem shledána neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, když žalobkyně k výzvě soudu dostatečně nedoplnila tvrzení ani nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s náležitou odbornou péčí. Žalobkyně soudu neuvedla žádná konkrétní tvrzení o tom, jak byla ověřována schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr právní předchůdkyní žalobkyně, pouze k důkazu označila výpisy z účtu žalovaného a výpisy z registru SOLUS a NRKI. Z výpisů z registrů, které soud provedl k důkazu, bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době uzavírání smlouvy o úvěru žádné dluhy po splatnosti. V rozhodované věci však nebylo možné učinit žádné konkrétní závěry o úvěruschopnosti žalovaného na základě předložených výpisů z účtu. Z nařízeného jednání soudu se žalobkyně omluvila, a proto jí soudem nemohlo být v tomto směru uděleno ani poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nepředložila žádné další důkazy, ani neuvedla žádná další tvrzení. Z výsledků lustrace v NRKI a registru SOLUS je zřejmé, že se žalobkyně zabývala pouze závazky žalovaného vyplývajícími z úvěrových registrů, nijak se blíže nezabývala skutečnými výdaji žalovaného na živobytí, ani porovnáním zjištěných měsíčních výdajů žalovaného s jeho ověřenými příjmy. Právní předchůdkyně žalobkyně nedisponovala dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních příjmů a výdajů žalovaného (jaké má žalovaný náklady na bydlení, zda splácí jiné úvěry, zda vyživuje další osoby apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Žalobkyně však v rozhodované věci neprokázala, že by jakkoli porovnávala informace zjištěné z výpisů z účtu žalovaného se statistickými údaji. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovaným, které nijak blíže nezobrazují konkrétní situaci žalovaného a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalovaného. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné poměry žalovaného. Objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, neboť nedisponovala dostatečnými informacemi o skutečných poměrech žalovaného, o nichž bylo následně zjištěno, že žalovanému neumožňovaly poskytnutý úvěr řádně a včas splatit. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.
11. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování a sdělení žalobkyně v žalobním návrhu, posuzoval soud žalobou uplatněný nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, když v řízení bylo prokázáno, že dne 22. 11. 2023 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by soud z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně v žalobním návrhu uvedla, že žalobou uplatněný nárok je vyčíslen po zohlednění „případných dílčích plateb“ ze strany žalovaného ve výši 3 822 Kč. Výše úhrad žalovaného však nevyplývá z žádného z provedených důkazů, současně vzhledem k neurčité formulaci žalobkyně o případných dílčích platbách soud nemohl případné úhrady žalovaného zohlednit. Vzhledem ke své nepřítomnosti na nařízeném jednání soudu žalovaný neuvedl ke svým možnostem vrátit poskytnutou jistinu žádné skutečnosti, ani neoznačil žádné důkazy. Soud proto při stanovení výše splátek vycházel z předpokladu přiměřenosti výše splátky nejen schopnosti žalovaného tyto splátky hradit, ale přihlédl také k celkové výši dosud nevrácené jistiny, kterou má žalovaný po celou dobu od jejího poskytnutí právní předchůdkyní žalobkyně k dispozici, a dospěl k závěru o přiměřenosti splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně, přestože se jedná o splátku vyšší než původně sjednanou. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný zaplatil na dlužnou jistinu více, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že jistinu zaplatil řádně a včas či že na pohledávku uhradil více než bylo v řízení zjištěno. Žalovaný, který se k podané žalobě nijak nevyjádřil, netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoli více plnil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu stran v řízení. V řízení byla úspěšnější žalobkyně, když žalobě bylo co do 72 % žalobou uplatněného nároku vyhověno (při zohlednění příslušenství žalobou uplatněné pohledávky). Žalobkyně proto má právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši představující 44 % celkové výše účelně vynaložených nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, tedy 72 % - 28 %). Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle ust. § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s ust. § 14b advokátního tarifu po 400 Kč za 1 úkon, celkem tedy 1 200 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1 ve spojení s ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 100 Kč/1 úkon právní služby, celkem ve výši 300 Kč, příslušné položky byly navýšeny o 21 % DPH, neboť právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Celkem bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 151 Kč (0,44 * 2 615 Kč).
13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.