Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 188,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 11 963,39 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 688,54 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucí z částky 11 963,39 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení a zaplacení náhrady nákladů řízení. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 16. 12. 2024 smlouvu o úvěru distančním způsobem na adrese [Anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 14 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím k datu splatnosti. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, se kterými se žalovaný před podpisem smlouvy seznámil a vyslovil s nimi souhlas. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno], kde vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně pro ověření úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společné hospodařící domácnosti se žalovaným, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni, žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech – centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 16. 12. 2024 ve výši 11 500 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu „[Anonymizováno] “ za poplatek ve výši 165 Kč a volitelnou službu „[Anonymizováno] “ za poplatek ve výši 69,54 Kč. První splátka byla splatná dne 15.1.2025 a konec trvání smlouvy byl sjednán ke dni 9.6.2026. Žalovaný však na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho a dostal se tak do prodlení. Podanou žalobou žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši 11 500 Kč, smluvní úrok ve výši 13 503,35 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 228,85 Kč, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 165 Kč a poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 69,54 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému dne 2. 9. 2025 předžalobní výzvu.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den 17.2.2026. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k tomuto jednání bylo řádně doručeno. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
4. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele formuláře o spotřebitelském úvěru, kopie osobního dokladu žalovaného, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným vstoupila do jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím bankovní identity žalovaného.
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 11. 2023, předpisu denních splátek a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 12. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 14 900 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s příslušenstvím představujícím poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 0,983 %. Datum splatnosti první splátky bylo sjednáno na den 15. 1. 2025. Smlouva byla elektronicky podepsána žalovaným.
6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne 16. 12. 2024 na bankovní účet č. [č. účtu] částku ve výši 11 500 Kč.
7. Z obecných principů posuzování úvěruschopnosti, identifikovaných příjmů a výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když žalovaným bylo sděleno, že celkový počet členů domácnosti s příjmem je 2, žalovaný žije v tříčlenné domácnosti. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným 17 900 Kč (výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 17 942 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 7 500 Kč, měsíční náklady na bydlení činí 2 500 Kč, další nezbytné výdaje jsou ve výši 4 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč. Z výpisu identifikovaných příjmů je zřejmé, že žalobkyně kalkulovala se všemi příchozími platbami jako s příjmy žalovaného, avšak jaké z plateb představují příjem žalovaného ze zaměstnání není možné určit.
8. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 9.12.2025 soud zjistil, že účet č. [č. účtu] je evidován na žalovaného.
9. Z potvrzení o provedení transakce společnosti [právnická osoba] ze dne 9. 12. 2025 soud zjistil, že dne 16. 12. 2024 byla na tento účet připsána příchozí platba ve výši 11 500 Kč se zprávou pro příjemce „[Anonymizováno] “.
10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29.8.2025 včetně poštovního podacího lístku ze dne 2.9.2025 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k plnění.
11. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Po právní stránce soud posuzoval žalobou uplatněný nárok nejprve jako nárok z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru za užití prostředků komunikace na dálku, totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovního účtu a osobního dokladu. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 11 500 Kč, které se žalovaný zavázal splácet počínaje dnem 15. 1. 2025 spolu s příslušenstvím a poplatky. Žalovaný však na úhradu poskytnutého úvěru a příslušenství nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalobkyně proto před podáním žaloby vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025 předanou k poštovní přepravě dne 2. 9. 2025. Žalobkyně soudu uvedla tvrzení a předložila důkazy o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně od žalovaného zjišťovala výši příjmů a výdajů domácnosti, počet osob žijících v této domácnosti a další informace, z předložených listin však není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně zjištěné informace ověřovala (kromě ověření příjmu žalovaného z identifikovaných příjmů, kde však má soud pochybnosti o významu řady ze zjištěných příjmů pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného, když z předloženého výpisu příjmů nelze s jistotou určit příjem ze zaměstnání žalovaného) a zda skutečně nahlédla také např. do veřejně dostupných databází. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nedostojí věřitel své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vychází-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka se vyjádřil také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde rovněž uvedl, že povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka je prostředkem ochrany nejen samotného dlužníka, ale také celé společnosti. Soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nebylo prokázáno, že by za tímto účelem zjišťovala informace také ve veřejně dostupných databázích a že by žalovaným uvedené skutečnosti dále ověřovala, s výjimkou ověření příjmu. Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních příjmů a zejména pak výdajů žalovaného (zda žalovaný skutečně nehradí další splátky úvěrů, zda má skutečně pravidelný měsíční příjem v uvedené výši apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovaným, které nijak neověřovala a které tedy blíže nezobrazují konkrétní situaci žalovaného a nevedou k závěrům o konkrétních poměrech žalovaného. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného a pracovala na výdajové straně pouze s výdaji sdělenými žalovaným. Nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vedlo k jeho následné neschopnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud proto dospěl k závěru, že z důvodu nenaplnění podmínek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s náležitou odbornou péčí je uzavřená smlouva o úvěru neplatná, a žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši 11 500 Kč, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do výše 11 500 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny a deklarovaném historickém příjmu žalovaného jeví jako přiměřená při rozložení úhrady do splátek po 1 000 Kč měsíčně. Soud uložil žalovanému povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalovaného s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný zaplatil na dlužnou jistinu více, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že jistinu zaplatil řádně a včas či že na pohledávku uhradil více než žalobkyně uvedla. Žalovaný vzhledem ke své nepřítomnosti na nařízeném jednání soudu nemohl být soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti uvést tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání aktuální výše příjmů žalovaného a jeho celkové sociální a majetkové situaci v případě, že by dle jeho názoru soudem navržená výše splátky neodpovídala jeho možnostem. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ve zbývajícím rozsahu se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou. Soud proto žalobu co do těchto nároků zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu stran v řízení. V řízení byl úspěšnější žalovaný, když žaloba byla v nadpoloviční většině zamítnuta. Žalovaný však byl po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady mu v souvislosti s vedeným řízením nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.