Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 540 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se, co do částky 35 480 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 426,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 974,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,87 % ročně jdoucím z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 017,5 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 623,3 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně jdoucím z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 61 020 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 426,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 974,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,87 % ročně jdoucím z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 017,5 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 623,3 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně jdoucím z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovanou dne 20. 5. 2019 a dne 21. 2. 2019. Před uzavřením smluv o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně náležitě přezkoumala úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy č. [hodnota] ze dne 20. 5. 2019 poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 313 Kč. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaná zavázala uhradit také úrok za zapůjčené peněžní prostředky v kapitalizované výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatek za pojištění ve výši 240 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 2 170 Kč, tedy poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy č. [hodnota] ze dne 21. 2. 2019 poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v 78 pravidelných týdenních splátkách po 727 Kč, poslední splátka ve výši 721 Kč. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaná zavázala uhradit také úrok za zapůjčené peněžní prostředky v kapitalizované výši 5 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 12 290 Kč, tedy poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly pohledávky za žalovanou z titulu výše uvedených smluv postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná na svůj dluh ničeho více neuhradila ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně.
2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 26.2.2026. Žalobkyně se k nařízenému jednání soudu dostavila, oproti žalované, která se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o odročení tohoto jednání. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalované.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Dne 20. 5. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v 60 pravidelných týdenních splátkách po 313 Kč. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaná zavázala uhradit také úrok za zapůjčené peněžní prostředky v kapitalizované výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatek za pojištění ve výši 240 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 20.5.2019.) Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20.5.2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala od žalované informace o její finanční situaci v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, když žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila své příjmy, které doložila výpisy z účtu a dokladem o přiznání mateřské/rodičovské. Čisté měsíční příjmy žalované byly zjištěny ve výši 8 600 Kč měsíčně představující hlavní státní podporu a ve výši 6 165 Kč a 3 737 Kč představující vedlejší státní podpory, celkem tedy ve výši 18 502 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je na mateřské či rodičovské dovolené, vyživuje 2 nezaopatřené děti a v domácnosti s ní žijí další 2 osoby (partner a jiný rodinný příslušník), bydlí v nájmu, což doložila nájemní smlouvou. V případě měsíčních výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s výdaji sdělenými žalovanou v žádosti o úvěr, které ověřila předloženou úvěrovou smlouvou. Žalovaná uvedla jako náklady splátky úvěru ve výši 3 300 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč a osobní výdaje ve výši 5 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto kalkulovala s odhadovanými výdaji v celkové výši 13 300 Kč měsíčně a dospěla k závěru o disponibilních peněžních prostředcích žalované ve výši 5 202 Kč měsíčně. Žalovaná své závazky nesplnila řádně a včas. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem částku ve výši 2 170 Kč (zjištěno z tvrzení žalobkyně).
6. Dále dne 21. 2. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v 78 pravidelných týdenních splátkách po 727 Kč, poslední splátka ve výši 721 Kč. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaná zavázala uhradit také úrok za zapůjčené peněžní prostředky v kapitalizované výši 5 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 21.2.2019.) Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21.2.2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala od žalované informace o její finanční situaci v rámci žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, když žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila své příjmy, které doložila dokladem o přiznání mateřské/rodičovské. Čisté měsíční příjmy žalované byly zjištěny ve výši 7 600 Kč měsíčně představující hlavní státní podporu a ve výši 6 165 Kč a 3 737 Kč představující vedlejší státní podpory, celkem tedy ve výši 17 502 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je na mateřské či rodičovské dovolené, vyživuje 2 nezaopatřené děti a v domácnosti s ní žije partner. Žalovaná bydlí v nájmu, což doložila nájemní smlouvou. V případě měsíčních výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s výdaji sdělenými žalovanou v žádosti o úvěr, které ověřila ze složenek a faktur za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná uvedla jako náklady výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč a osobní výdaje ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto kalkulovala s odhadovanými výdaji v celkové výši 10 500 Kč měsíčně a dospěla k závěru o disponibilních peněžních prostředcích žalované ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalovaná v době žádosti měla u právní předchůdkyně další úvěr ve výši 12 000 Kč, jehož splátky však nebyly v kalkulaci zohledněny (není zřejmé, zda se jednalo o jeho refinancování či nikoli). Žalovaná své závazky nesplnila řádně a včas. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem částku ve výši 12 290 Kč (zjištěno z tvrzení žalobkyně).
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2025 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávky za žalovanou z titulu uzavřených smluv byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně poštovního podacího lístku ze dne 22.2.2021). Předžalobní upomínka ze dne 20. 8. 2021 byla žalované odeslána dne 20.8.2021 (zjištěno z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího lístku).
8. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru za shora uvedených podmínek finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a 30 000 Kč, celkem tedy částku 40 000 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela a dostala se do prodlení, když celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 14 460 Kč. Následně byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Před uzavřením každé smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, když při tomto prověřování vycházela z informací poskytnutých žalovanou v zákaznické kartě při žádosti o spotřebitelský úvěr, které si částečně ověřila žalovanou předloženými listinami.
9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru byly soudem shledány neplatnými ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování po žalobkyni uděleném poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s náležitou odbornou péčí, dospěl soud k závěru, že v rozhodované věci právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela svou zákonnou povinnost k ověřování úvěruschopnosti žalované. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k otázce úvěruschopnosti odkázala na žalovanou vyplněné zákaznické karty.
13. Ze zákaznické karty ze dne 20. 5. 2019 je přitom zřejmé, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ke své finanční situaci doložila výpisy z účtu a dokladem o přiznání mateřské/rodičovské. Čisté měsíční příjmy žalované byly zjištěny ve výši 8 600 Kč měsíčně představující hlavní státní podporu a ve výši 6 165 Kč a 3 737 Kč představující vedlejší státní podpory, celkem tedy ve výši 18 502 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je na mateřské či rodičovské dovolené, vyživuje 2 nezaopatřené děti a v domácnosti s ní žijí další 2 osoby (partner a jiný rodinný příslušník), bydlí v nájmu, což doložila nájemní smlouvou. V případě měsíčních výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s výdaji sdělenými žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla jako náklady splátky úvěru ve výši 3 300 Kč, které právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěrovou smlouvou, výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč a osobní výdaje ve výši 5 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto kalkulovala s odhadovanými výdaji v celkové výši 13 300 Kč měsíčně a dospěla k závěru o disponibilních peněžních prostředcích žalované ve výši 5 202 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly ověřeny pouze ve vztahu k nákladům na bydlení, a to ze žalovanou předložené nájemní smlouvy, a k nákladům na splácení úvěru, a to smlouvou o úvěru. Další výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně nijak blíže neověřovala, přestože žalovaná uvedla, že žije v domácnosti se 2 nezaopatřenými dětmi a 2 dalšími osobami. Takové zjištění může mít zásadní dopad na skutečné výdaje žalované, které však právní předchůdkyně žalobkyně nijak dále neověřovala. Stejně tak je na místě zdůraznit, že žalovaná má značně omezené možnosti pro případný přivýdělek po dobu pobytu na mateřské/rodičovské dovolené. Dospěla-li tedy právní předchůdkyně žalobkyně k závěru o disponibilních finančních prostředcích ve výši 5 202 Kč, nelze takový závěr shledat závěrem učiněným na základě dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Popsaný přezkum proto nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem, z odhadů či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Nákladová část prohlášení žalované vychází v části pouze ze sdělení žalované (měsíční náklady představující osobní výdaje), odhadované náklady žalované nebyly podrobeny žádnému hodnocení právní předchůdkyní žalobkyně, neboť v opačném případě by právní předchůdkyně žalobkyně jistě nemohla dospět k závěru o dostatečnosti odhadovaných měsíčních nákladů žalované, když není zřejmé, zda osobní výdaje žalované zahrnují také výdaje spojené s péčí o 2 nezaopatřené děti a stejně tak je zřejmé, že náklady na bydlení pravděpodobně představují pouze podíl žalované na celkových nákladech na bydlení. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru ze dne 20.5.2019 (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s náležitou odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části (nákladech žalované) provedla pouze na základě odhadu bez toho, aby tyto skutečnosti dále ověřovala a hodnotila, když je zjevné, že ani provedený odhad nekoresponduje se skutečnostmi, které žalovaná uvedla. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalované, objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, neboť nezohlednila skutečné výdaje žalované a ani neměla povědomí o konkrétních výdajových poměrech žalované, neboť se vůbec nezabývala skutečnou výší měsíčních nákladů žalované, s výjimkou ověření nákladů na bydlení. Nedostatečnost ověřování úvěruschopnosti žalované se následně projevila v její neschopnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, když žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 2 170 Kč představující cca 22 % poskytnutých finančních prostředků.
14. Ze zákaznické karty ze dne 21. 2. 2019 je přitom zřejmé, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ke své finanční situaci doložila výpisy z účtu a dokladem o přiznání mateřské/rodičovské. Čisté měsíční příjmy žalované byly zjištěny ve výši 7 600 Kč měsíčně představující hlavní státní podporu a ve výši 6 165 Kč a 3 737 Kč představující vedlejší státní podpory, celkem tedy ve výši 17 502 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je na mateřské či rodičovské dovolené, vyživuje 2 nezaopatřené děti a v domácnosti s ní žije partner. Žalovaná bydlí v nájmu, což doložila nájemní smlouvou. V případě měsíčních výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s výdaji sdělenými žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla jako náklady výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč a osobní výdaje ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto kalkulovala s odhadovanými výdaji v celkové výši 10 500 Kč měsíčně a dospěla k závěru o disponibilních peněžních prostředcích žalované ve výši 7 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly ověřeny pouze ve vztahu k nákladům na bydlení, a to ze žalovanou předložené nájemní smlouvy a faktur a složenek za služby související s bydlením. Další výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně nijak blíže neověřovala, přestože žalovaná uvedla, že žije v domácnosti se 2 nezaopatřenými dětmi a s partnerem. Takové zjištění může mít zásadní dopad na skutečné výdaje žalované, pakliže žalovaná nese náklady na výživu obou nezaopatřených dětí, neboť tyto náklady jsou součástí uznaného příjmu žalované, právní předchůdkyně žalobkyně je však nijak dále neověřovala. Stejně tak je na místě zdůraznit, že žalovaná má značně omezené možnosti pro případný přivýdělek po dobu pobytu na mateřské/rodičovské dovolené. Dospěla-li tedy právní předchůdkyně žalobkyně k závěru o disponibilních finančních prostředcích ve výši 7 000 Kč, nelze takový závěr shledat závěrem učiněným na základě dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Popsaný přezkum proto nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem, z odhadů či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Nákladová část prohlášení žalované vychází v části pouze ze sdělení žalované (měsíční náklady představující osobní výdaje), odhadované náklady žalované nebyly podrobeny žádnému hodnocení právní předchůdkyní žalobkyně, neboť v opačném případě by právní předchůdkyně žalobkyně jistě nemohla dospět k závěru o dostatečnosti odhadovaných měsíčních nákladů žalované, když není zřejmé, zda osobní výdaje žalované zahrnují také výdaje spojené s péčí o 2 nezaopatřené děti a stejně tak je zřejmé, že náklady na bydlení pravděpodobně představují pouze podíl žalované na celkových nákladech na bydlení. Současně je zřejmé, že v době žádosti o úvěr již žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně měla úvěr na částku 12 000 Kč a není zřejmé, jak tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila v učiněném posouzení. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru ze dne 21. 2.2019 (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s náležitou odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části (nákladech žalované) provedla pouze na základě odhadu bez toho, aby tyto skutečnosti dále ověřovala a hodnotila, když je zjevné, že ani provedený odhad nekoresponduje se skutečnostmi, které žalovaná uvedla. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalované, objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, neboť nezohlednila skutečné výdaje žalované a ani neměla povědomí o konkrétních výdajových poměrech žalované, neboť se vůbec nezabývala skutečnou výší měsíčních nákladů žalované, s výjimkou ověření nákladů na bydlení. Nedostatečnost ověřování úvěruschopnosti žalované se následně projevila v její neschopnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, když žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 12 290 Kč představující cca 41 % poskytnutých finančních prostředků.
15. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovanou vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení v souvislosti s uzavřením výše uvedených smluv o úvěru na žalobkyni. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalované právo na úhradu dosud neuhrazené jistiny v celkové výši 25 540 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když žalovaná, která se bez omluvy nedostavila k nařízenému jednání soudu a k žalobě se nijak nevyjádřila, v tomto směru neuvedla žádná tvrzení ani nenavrhla žádné důkazy k prokázání své současné majetkové a finanční situace a vzhledem ke své nepřítomnosti na nařízeném jednání soudu nemohla být o tomto ani soudem poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. Soud proto při stanovení výše splátek vycházel z předpokladu, že původně sjednaná výše splátky ve výši 1 252 Kč, resp. následně 2 908 Kč, měsíčně přesahovala možnosti žalované, když tyto splátky nedokázala žalovaná řádně a včas splácet, a proto stanovil splátku v nižší výši, a to 1 500 Kč měsíčně při zohlednění výše poskytnuté částky a doby jejího splácení. Soud uložil žalované povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalované s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná zaplatila na dlužnou jistinu více, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že jistinu zaplatila řádně a včas či že na pohledávku uhradila více než žalobkyně uvedla. Žalovaná, která se k podané žalobě nijak nevyjádřila, netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoli více plnila.
16. O náhradě nákladů řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. V řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, a proto by jí náležela náhrada nákladu řízení v poměrné výši, avšak žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní, žádné náklady jí v souvislosti s vedeným soudním řízením nevznikly, a proto soud o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.