Výrok
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 585,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 40 585,73 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 40 585,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 40 585,73 Kč od 19.2.2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobní návrh odůvodnila žalobkyně tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovanou dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 59,32 % ročně splatit formou 48 pravidelných měsíčních splátek do dne 15. 11. 2026. Smluvní úrok žalobkyně požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do data jeho zesplatnění, tedy za období od 22. 11. 2022 do 18. 2. 2025 v kapitalizované výši 53 241,73 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.2.2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani k výzvám právní předchůdkyně žalobkyně, ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně. Celková výše pohledávky po zohlednění dílčích plateb žalované ve výši celkem 52 656 Kč činí celkem 40 585,73 Kč se splatností nejpozději dne 18. 2. 2025. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl nadepsaným soudem usnesením ze dne 14. 11. 2025, č. j. EPR 284259/2025-9 zrušen a účastníci byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zároveň byli poučeni, že pokud se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že se účastníci k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , za užití prostředků komunikace na dálku a verifikačního kódu se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednaným úrokem ve výši 59,32 % ročně formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 2 194 Kč nejpozději do 15.11.2026 (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2022, včetně dodatku č. [hodnota], oznámení o schválení úvěru, kopie dokladu totožnosti a splátkového kalendáře). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalované informace o nabízeném úvěru v předsmluvním formuláři. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila na základě uzavřené smlouvy dne 22.11.2022 na bankovní účet č. [č. účtu] pod VS: [var. symbol] částku 40 000 Kč. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla celkový čistý měsíční příjem ve výši 30 736 Kč, který právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z předložených bankovních výpisů. Žalovaná dále uvedla, že její náklady na bydlení činí 11 529 Kč, v domácnosti žije s jedním dítětem, jehož měsíční náklady jsou 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala také se životním minimem ve výši 4 620 Kč a dospěla k závěru, že žalované po úhradě všech výdajů zbývá k dispozici částka ve výši 3 587 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále provedla lustraci žalované v rejstříku SOLUS, kde byla žalovaná bez záznamu, a v nebankovním registru klientských informací NRKI. Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, když na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 52 656 Kč (dle sdělení žalobkyně), a proto žalobkyně její dluh okamžitě zesplatnila dopisem ze dne 18. 2. 2025 (zjištěno z oznámení ze dne 18. 2. 2025). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne 29. 9. 2025, která byla podána k poštovní přepravě dne 1. 10. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy a potvrzení o podání doporučené zásilky). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 včetně příloh, společného prohlášení stran o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 1. 10. 2025 má soud za prokázané, že postoupení pohledávky žalobkyně žalované písemně oznámila. Předžalobní výzvou ze dne 29.9.2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dluhu výzvou podanou k poštovní přepravě dne 1. 10. 2025. Z odpovědi na žádost o součinnost ze dne 6.1.2026 [právnická osoba]. má soud za prokázané, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu č. [č. účtu], na který byla připsána dne 22. 11. 2022 částka ve výši 40 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně pod VS: [var. symbol].
6. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované za shora uvedených podmínek finanční prostředky ve výši 40 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela a dostala se do prodlení. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně však soudu k jeho výzvě dostatečně nedoplnila žádná tvrzení ani nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Pro případ, že by soud neměl za prokázaná tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně v návrhu uvedla, že je na místě, aby soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalované.
7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Právně byla věc posouzena podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem shledána neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, když žalobkyně k výzvě soudu dostatečně nedoplnila tvrzení ani nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované postupovala s náležitou odbornou péčí. Z nařízeného jednání soudu se žalobkyně omluvila, a proto jí soudem nemohlo být v tomto směru uděleno ani poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy nepředložila žádné další důkazy, ani neuvedla žádná další tvrzení. Z hodnocení klienta je přitom zřejmé, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ke své finanční situaci předložila žalovaná výpisy z účtu prokazující čistý měsíční příjem. Z hodnocení klienta a výsledků lustrace v NRKI a registru SOLUS je zřejmé, že se žalobkyně zabývala pouze závazky žalované vyplývajícími z úvěrových registrů, nijak se blíže nezabývala skutečnými výdaji žalované na živobytí, v hodnocení klienta vycházela právní předchůdkyně žalobkyně ze životního minima, které jinak blíže nevypovídá o skutečné finanční situaci žalované. Disponibilní finanční prostředky dle hodnocení klienta právní předchůdkyní žalobkyně činily 3 587 Kč měsíčně, sjednaná splátka činila 2 194 Kč, je tedy zřejmé, že žalované za takové situace nezbývala měsíčně ani částka umožňující spoření ve výši sjednávané splátky pro případ, že by se žalovaná dostala v budoucnu do finančních potíží. Právní předchůdkyně žalobkyně nedisponovala dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních příjmů a výdajů žalované (zda žalovaná platí nájem v uvedené výši, zda vyživuje další osoby v uvedené výši nákladů apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovanou, které nijak blíže nezobrazují konkrétní situaci žalované a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalované. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalované a pracovala na výdajové straně zejména se statistickou výší životního minima a informacemi sdělenými žalovanou, které nijak neověřovala. Objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, neboť nedisponovala dostatečnými informacemi o skutečných poměrech žalované, o nichž bylo následně zjištěno, že žalované neumožňovaly poskytnutý úvěr řádně a včas splatit. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.
11. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování a sdělení žalobkyně v žalobním návrhu, posuzoval soud žalobou uplatněný nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalované, když v řízení bylo prokázáno, že dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované částku ve výši 40 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 52 656 Kč. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by soud z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z uvedeného je však zřejmé, že částka zaplacená žalovanou přesahuje částku, která byla žalované poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně, a proto ke dni rozhodnutí soudu není bezdůvodné obohacení na straně žalované dáno. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.
12. O náhradě nákladů řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na základě principu úspěchu účastníka v řízení. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, která však byla po celou dobu řízení zcela pasivní, ve věci se nijak nevyjádřila, ani se nedostavila k nařízenému jednání soudu. Žalované proto v souvislosti s vedeným soudním řízením nevznikly žádné náklady, a proto soud rozhodl o náhradě nákladů tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.