Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 292 460,37 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy nezaplacením, byť jediné splátky se stává splatnou celá zbývající dlužná částka.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 013,19 Kč s úrokem ve výši 14 368,42 Kč, s úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky 329 773,56 Kč jdoucím od 23. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 26 472,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 332 473,56 Kč jdoucím od 25. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 47 020,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 332 473,56 Kč se příslušenství. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. (dále jen „Banka“) a žalovanou byla dne 7. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru – konkrétně Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček (dále jen „Smlouva“). Banka poskytla žalované úvěr ve výši 350 000 Kč z úvěrového účtu číslo [č. účtu]. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalované a zbývající část úvěru byla žalované poskytnuta neúčelově převodem na běžný účet. Žalovaná se zavázala hradit Bance úroky ve výši 10,31 % ročně. Žalovaná porušila své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatku. Banka proto úvěr zesplatnila ke dni 22. 2. 2024. Banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany Banky postoupena žalobkyní na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 8. 10. 2024. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 329 773,56 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 14 368,42 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 26 472,68 Kč.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalované, jakou částku žalovaná celkem zaplatila, sdělila, že Banka kontrolovala aktuální dluhy, interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/Solus, insolvenční rejstřík atd.). Žalovaná Bance doložila potvrzení o výši příjmu ze dne 7. 9. 2022, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná byla od 10. 1. 2022 na dobu neurčitou zaměstnána u společnosti Viscofan.cz, s.r.o., že výše průměrného čistého příjmu žalované za poslední tři měsíce činila 30 460 Kč, že výše hrubého příjmu žalované za posledních 12 měsíců činila 246 692 Kč, že výše čistého příjmu žalované za posledních 12 měsíců činila 197 920 Kč, že ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaná nebyla ve zkušební době a nebylo s ní vedeno jednání o skončení pracovního poměru a že žalovaná neměla vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaná v žádosti o úvěr zároveň uvedla měsíční příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč, že je svobodná, že má pronajaté bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované Banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance neměla žalovaná v době podání žádosti o úvěr závazky a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaná neměla v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 610 Kč. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 50,77 %. Banka žádosti žalované vyhověla a žalované konsolidovala závazky žalované úvěrem 350 000 Kč, když výše nové splátky byla 4 685,57 Kč. Do výdajů žalované byly započteny výdaje žalované doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalované podle nařízení vlády číslo 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení podle § 26 zák. č. 117/1995 Sb. a výše měsíčních splátek dosavadních závazků. Celkem žalovaná na úvěr uhradila částku 57 539,63 Kč.
4. Soud ve věci nařídil jednání na 22. 7. 2025, k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, oproti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
6. Ze Žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne 7. 9. 2022 (č.l. 63 spisu) soud zjistil, že žalovaná ke své osobě uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, bydlí v pronajatém domě nebo bytě na adrese [adresa], [Jméno žalované B], má průměrný čistý měsíční příjem ve výši 30 460 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti je uveden částkou 60 000 Kč, počet zdrojů příjmu je jeden, náklady na bydlení jsou uvedeny částkou 5 000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady jsou uvedeny číslem [hodnota]. Jako zaměstnavatele žalovaná uvedla společnost [Anonymizováno].cz, s.r.o. Žalovaná v žádosti uvedla dva současné úvěrové závazky u společnosti [právnická osoba]., a to úvěr s částkou ke splacení 280 035,63 Kč a závazek z karty ve výši 33 000 Kč, tj. dohromady závazky ve výši 313 035,63 Kč.
7. Z vyjádření společnosti [právnická osoba]. ze dne 13. 5. 2025 vyplývá, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované kontrolovali dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databázi MVČR ohledně platnosti průkazu totožnosti. Do výdajů klienta byly započteny výdaje klienta doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima klienta podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení podle § 26 zák. č. 117/1995 Sb. a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 4 685,57 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkou v celkové výši 6 721 Kč.
8. Ze Smlouvy o úvěru z pojištěním schopnosti splácet ze dne 7. 9. 2022 (č.l. 20 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 350 000 Kč tak, že částka 280 035,63 Kč měla být poukázána na účet společnosti [právnická osoba]., částka ve výši 33 000 Kč měla být poukázána na účet společnosti [právnická osoba]. a zbytek měl být poukázán na účet žalované. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala uhradit dlužnou částku spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 685,57 Kč s počtem splátek 120. Žalovaná se dále zavázala platit měsíčně poplatek za pojištění ve výši 515 Kč. Celková výše měsíční splátky činila 5 200,57 Kč.
9. Z potvrzení o výši příjmu (č.l. 70 spisu) ze dne 7. 9. 2022 soud zjistil, že průměrná výše čistého příjmu žalované u společnosti [Anonymizováno].cz s.r.o. činila 30 460 Kč.
10. Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie soud zjistil, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku celkem ve výši 57 539,63 Kč.
11. Z Oznámení ze dne 24. 2. 2024 (č.l. 24 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zasílal žalované oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 22. 2. 2024.
12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 (č.l. 43 spisu) a z přílohy č. [hodnota] (č.l. 49 spisu) soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.
13. Dne 30. 9. 2024 bylo žalované zasláno oznámení o postoupení pohledávky (č.l. 52 spisu), oznámení bylo zasíláno doporučeně.
14. Z tabulky na č.l. 66 spisu druhá strana vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně vypočetl podíl klienta na nákladech bydlení na 50,77 %.
15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná podepsala s právním předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka 350 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokovým navýšením a poplatky ve 120měsíčních splátkách po 5 200,57 Kč s tím, že měsíční splátka zahrnovala úhradu pojištění. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto zaslal žalované Oznámení o zesplatnění úvěru. Žalovaná ke svým poměrům v žádosti uvedla, že je svobodná, má dosažené základní vzdělání, její průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 30 460 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč, bydlí v nájmu, počet zdrojů příjmů je jeden, výše výdajů na bydlení je uvedena částkou 5 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně neověřoval správnost uvedeného údaje čistého měsíčního příjmu domácnosti, nezkoumal faktickou výši měsíčních výdajů žalované.
16. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
21. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. [spisová značka], kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
22. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18. V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
23. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto žadatelky o úvěr. Žalovaná v žádosti uvedla, že její průměrný měsíční příjem činí 30 460 Kč, dále že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč, přestože počet zdrojů příjmů podle žádosti je pouze jeden. Právní předchůdce žalobkyně neověřoval, zda prohlášení žalované o celkovém čistém měsíčním příjmu domácnosti se zakládá na pravdě, žádným způsobem nezkoumal výši měsíčních výdajů, zejména pak výdajů na bydlení, přestože žalovaná jako žadatel uvedla, že bydlí v nájmu. V žádosti je výše výdajů na bydlení uvedena částkou 5 000 Kč, v tabulce založené ve spisu na č. l. 66 druhá strana je uvedeno, že podíl klienta na nákladech bydlení je 50,77 %. V takovém případě by výše nákladů na bydlení odpovídala spíše částce přesahující 15 000 Kč než 5 000 Kč. V žádosti o úvěr je dále jako výše ostatních nezbytných měsíčních výdajů uvedeno 0 Kč.
24. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že kromě konsolidace dvou předchozích úvěrů byla žalované na běžný účet vyplacena částka téměř 37 000 Kč bez uvedení účelu. To podle názoru soudu značí potřebu žadatele o úvěr o další finanční prostředky nad rámec již existujících úvěrů. Současně ze Smlouvy vyplývá, že počet splátek úvěru měl být 120, tedy 10 let, úvěrová splátka měla být nižší než splátky dosavadních úvěrů, což svědčí o tom, že se finanční situace žalované v době podání žádosti o úvěr zhoršila. Tomu ostatně napovídá i způsob splácení, kdy úvěr byl žalované poskytnut 8. 9. 2022 a necelý rok po zahájení splácení se žalovaná dostala do takových finančních potíží, že úvěr přestala splácet zcela.
25. Právní předchůdce žalobkyně podle názoru soudu nedostatečně zkoumal příjmy domácnosti žalované a výdaje domácnosti žalované a chybně posoudil příjmové a výdajové poměry žalované a její schopnost úvěr splácet. Nesprávně vyhodnotil rovněž to, že žalovaná chtěla úvěrem uhradit předchozí dva úvěry a současně k tomu navíc si vzala další finanční prostředky ve výši téměř 37 000 Kč, přičemž celkovou částku včetně úrokového navýšení se žalovaná zavázala splácet dlouhých 10 let. Logický závěr právního předchůdce žalobkyně při pečlivém posouzení všech těchto známých skutečností měl být takový, že finanční situace domácnosti žalované je taková, že zde může hrozit nebezpečí potíží hradit úvěr. Povinností právního předchůdce žalobkyně jakožto pečlivého věřitele proto mělo být více zkoumat nejen příjmy žalované, ale rovněž výdaje domácnosti žalované. Teprve tehdy mohl mít právní předchůdce žalobkyně dostatečné podklady k tomu, aby učinil kvalifikovaný závěr o tom, zda bude žalovaná schopna řádně úvěr splácet či nikoliv.
26. Vzhledem k tomu, že podle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem kladeným na něj zákonem při posuzování úvěruschopnosti žalované při poskytování spotřebitelského úvěru, posoudil soud úvěrovou Smlouvu jako neplatnou. Žalobkyně tudíž má nárok pouze na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které žalovaná od právního předchůdce žalobkyni vyčerpala, a výší peněžních prostředků, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně již uhradila. Žalovaná od právního předchůdce žalobkyně obdržela částku cysta 350 000 Kč a splatila částku 57 539,63 Kč. Rozdíl představuje částku 292 460,37 Kč a co do této částky je žaloba důvodná. Soud proto žalobě v této části vyhověl.
27. Nedůvodná je žaloba v části, v níž se žalobkyni domáhala zaplacení částky převyšující částku 292 460,37 Kč. Soud proto v této části žalobu zamítl včetně navazujícího příslušenství. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud není v prodlení s vrácením nesplacené části poskytnuté jistiny (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR), byla zamítnutá žaloba i v části, v ní se žalobkyně domáhala úroku z prodlení.
28. Ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možností spotřebitele poskytnutou dlužnou jistinu vrátit. Soud proto uvážil, že je v možnostech žalované dlužnou částkou vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, když vychází z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinnosti věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně věřitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou jistinu najednou ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle názoru soudu nelze vycházet při stanovení výše splátky z výše příjmu, který žalovaná doložila právnímu předchůdci žalobkyně při sjednávání úvěrového závazku, neboť ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná dosahovala stejného příjmu i nyní.
29. Soud navázal úhradu dlužné částky na ztrátu výhody splátek pro případ, že by některá ze splátek nebyla ze strany žalované řádně a včas uhrazena. Pokud by k takovéto situaci došlo, stává se nesplacená část dlužné částky splatná bez dalšího najednou, aniž by žalobkyně jako věřitel musela tuto splatnost svým úkonem vyvolat.
30. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2. o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně co do částky 292 460,37 Kč, což procentuálním vyjádřením představuje 88 %, neúspěšná byla co do částky 40 013,19 Kč, což procentuálním vyjádření představuje 12 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně představuje 76 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 61 869,40 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 13 300 Kč, odměna advokáta ve výši 38 640 Kč podle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za čtyři úkony právní služby po 9 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 22. 7. 2025), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (podání žaloby, účast u jednání soudu), dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH. Soud nepřiznal žalobkyni účtované úkony představující písemné podání ze dne 13. 5. 2025, neboť tímto podáním žalobkyně doplňovala neúplná skutková tvrzení, která měla být již uvedena v samotné žalobě, dále pak vyjádření ze dne 5. 3. 2025, jímž žalobkyně sdělovala, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť takovýto úkon soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení. V návaznosti na vypočtený procesní úspěch žalobkyně soud žalobkyni přiznal na náhradu nákladů řízení částku 47 020,70 Kč.