Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 244/2024

Soud: Okresní soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 19. 11. 2024Č. j.: 17 C 244/2024-59Samosoudce: JUDr. Jiří KřivanecAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 12. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 27 988,68 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCB:2024:17.C.244.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (14) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Řízení se co do úroku ve výši 14,67 % ročně z částky 14 868,89 Kč od 6. 2. 2024 zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 700 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 288,68 Kč s úrokem ve výši 1 115,15 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 868,89 Kč jdoucím od 6. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 227,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 868,89 Kč jdoucím od 30. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 27 988,68 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 8. 8. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] (dále jen „Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále také jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobkyně posoudil před poskytnutím zápůjčky schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“) v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 14 340 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 9 563 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,67 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 277 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno), se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v 65týdenních splátkách po 452 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 11. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 19. 8. 2022. Ke dni 15. 1. 2023 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 868,89 Kč a dlužný poplatek částku 13 119,79 Kč. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 300 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024.

2. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila svá tvrzení a doložila, jakým konkrétním způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalované, jaké jsou současné poměry žalované ke splácení dlužné jistiny, uvedla, že žalovaná uvedla, že má příjem z invalidního důchodu, že její měsíční příjem činí 27 847 Kč, že nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, že nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, přičemž k důkazu odkázala na zákaznickou kartu ze dne 8. 8. 2022.

3. Žalobkyně částečně vzala žalobu zpět co do části požadovaného úroku z úvěru, soud proto v této části řízení zastavil.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 19. listopadu 2024, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, kdy žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, přestože jí předvolání k jednání bylo doručeno do vlastních rukou dne 24. 10. 2024. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.

5. Ze Zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 8. 8. 2022 (č.l. 19 spisu) soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. Ke svým výdajům žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, pobírá invalidní důchod ve výši 5 041 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedla částkou 22 816 Kč, odhadované měsíční výdaje uvedla částkou 3 500 Kč. V části věnované předkládaným dokumentům je zaškrtnut výměr důchodu od 1. 6. 2022.

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 8. 2022 (č.l. 20 spisu) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit této společnosti částku celkem ve výši 31 745 Kč v 65týdenních splátkách po 489 Kč.

7. Soud k důkazu nehodnotí předložený rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa], č.j. [spisová značka], neboť tento rozsudek nezohledňuje aktuální judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahující se k posuzování úvěruschopnosti dlužníků.

8. Soud k důkazu blíže nehodnotí nákupní podmínky skupiny [Anonymizováno] na č.l. [Anonymizováno] spisů a následujících, neboť z těchto podmínek nevyplývají konkrétní skutečnosti podstatné pro posouzení zkoumání úvěruschopnosti žalované.

9. Z Tabulky umoření (č.l. [Anonymizováno] spisu) soud zjistil, že žalovaná uhradila pouze jednu měsíční splátku dne 19. 8. 2022.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek (č.l. 36 spisu) soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 vyplývá, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalobkyni doporučeným dopisem, dne 22. 5. 2024 byla žalované doporučení dopisem adresována předžalobní výzva.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 8. 8. 2022 částku 15 000 Kč. Splácet tyto peněžní prostředky spolu s dalším poplatkovým a úrokovým navýšením měla žalovaná na 65týdenních splátkách po 489 Kč. Ze Zákaznické karty vyplývá, že žalovaná měla předložit doklad o tom, že je poživatelkou invalidního důchodu ve výši 5 041 Kč. Výdaje žalované uvedené částkou 3 500 Kč ověřovány nebyly, nebyly ověřovány ani další čisté příjmy domácnosti uvedené částkou 22 816 Kč.

12. Žalobkyně soudu nedoplnila skutková tvrzení a nepředložila důkazy k tomu, zda a jakým způsobem byla ověřována výše tvrzených dalších příjmů domácnosti ve výši 22 806 Kč, ani zda a jakým způsobem byly ověřovány pravidelné měsíční výdaje žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, zbavila se tím možnosti být poučena o tom, že její skutková tvrzení a důkazní návrhy jsou neúplné.

13. Žalobkyně kromě vyplnění Zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr žalovanou neuvedla jiná skutková tvrzení a nepředložila jiné důkazy k tomu, jakým dalším způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalované k uzavření Smlouvy a k řádnému splácení úvěru. Z uzavřené Smlouvy přitom vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr. Jedinou ověřenou informací podle žádosti je údaj o výši čistého příjmu žalované, neboť k tomuto podle žádosti byl předložen výměr důchodu. Ze zákaznické karty vyplývá, že účelem spotřebitelského úvěru byla úhrada neočekávaných výdajů.

14. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. [spisová značka], kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

19. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.

20. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.

21. Soud je toho názoru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečným způsobem splnil svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom se podívat do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení úvěruschopnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ní ve společné domácnosti, povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Není zřejmé, zda právní předchůdce žalobkyně nějakým způsobem zkoumal tvrzené další příjmy domácnosti a zda a jakým způsobem ověřoval výdaje žalované. Bez tohoto ověření není možné kvalifikovaně a zodpovědně posoudit, zda finanční situace umožňovala dlužníkovi úvěr řádně splácet. Kusé údaje, které právní předchůdce žalobkyně měl, totiž neposkytují dostatečné informace o tom, zda a případně jakou finanční rezervu dlužník měl. Přehlédnout nelze, že žalovaná vykázala jako svůj příjem pouze invalidní důchod ve výši 5 041 Kč a uváděla odhadované měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč. Při absenci prokázání dalších příjmů domácnosti by žalované při odečtení odhadovaných výdajů zbývala částka pouze 1 500 Kč, což je částka na živobytí zcela nedostatečná. Právní předchůdce žalobkyně s největší pravděpodobností neučinil vůbec žádný dotaz na úvěrové registry, když informace z těchto registrů mohou být významným vodítkem pro učinění závěru, zda je dlužník schopen úvěr řádně splácet. O tom, že u žalované se daly předpokládat potíže se splácením, svědčí nejenom její nízký příjem a uváděné výdaje, ale rovněž skutečnost, že na úhradu podepsaného závazku uhradila toliko jednu splátku ve výši 300 Kč. S ohledem na výše uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako neplatnou.

22. Vzhledem k tomu, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (k tomu viz Nejvyšší soud ČR sp. zn. [spisová značka]).

23. Z tvrzení uvedených v žalobě a z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku pouze ve výši 300 Kč. Byla-li ze strany původního věřitele poskytnuta žalované částka 15 000 Kč, pak podle názoru soudu navrácení této částky žalovaná dluží částku 14 700 Kč. V této části žalobu soud považuje za důvodnou a uložil ji žalované k zaplacení. V části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání částky převyšující částku 14 700 Kč, včetně navazujícího příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně úroku z úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud není v prodlení s vrácením poskytnuté částky (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR), byla žaloba zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení.

24. Ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti žalované poskytnutou jistinu vrátit. Soud proto uvážil, že je v možnostech žalované poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, když vychází z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinnosti věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou částku najednou ve smyslu stanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla žalobkyně úspěšná co do částky 14 700 Kč, neúspěšná pak byla co do částky 13 288,68 Kč. Soud hodnotí úspěch a neúspěch účastníků v řízení za stejný, proto bylo o nákladech rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací