Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 298 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 356 Kč s úrokem ve výši 215,70 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 654 Kč jdoucím od 29. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 792 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 29 654 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne 30. 9. 2023 Úvěrovou smlouvu (dále také jako „Smlouva“). Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnost [právnická osoba]., [Anonymizováno].[Anonymizováno]. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována ze strany žalobkyně prostřednictvím kopie dokladu totožnosti. Žalobkyně při uzavírání Smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně zkoumá, zda má žadatel o úvěr u dalších společností jiné úvěry a zda tyto hradí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně také podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného dne 30. 9. 2023, a to na účet č. [č. účtu]. Sjednány byly další volitelné služby za následující poplatky, a to poplatek za tzv. Bezpečnou splátku do výši 99 Kč. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně sjednané splátky o jeden měsíc, tzv. korunovým odkladem. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 980 Kč. V rámci 2. - 8. splátky vynáší úrok pevnou částku ve výši 980 Kč, který byl sjednán ve Smlouvě, v části „Náklady úvěru“. V rámci 1. a 9. - 24. splátky se úrok nevynáší. Žalovaný uhradil dne 30. 10. 2023 částku 1 Kč, dne 4. 12. 2023 částku 1 Kč, dne 1. 2. 2024 částku 200 Kč a ve dnech 19. 2. 2024, 13. 3. 2024, 14. 4. 2024, 23. 4. 2024 a 25. 4. 2024 bylo hrazeno vždy po 100 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalovanému byla ve dnech 5. 2. 2024, 17. 1. 2024 a 5. 3. 2024 účtována smluvní pokuta po 500 Kč. Ve dnech 8. 1. 2024, 12. 2. 2024 a 5. 3. 2024 byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady po 300 Kč.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného a také k tomu, jaké jsou současné poměry žalovaného.
4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 3. 9. 2024 uvedla, že tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry, jsou obsaženy v přílohách žalobního návrhu, jimiž jsou Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta a Karta klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuálně jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených hodnot, které žalobkyně mezi sebou vzájemně porovná, nižší z hodnot, která není do výpočtu zahrnuta, je v kartě klienta přeškrtnuta. Do výpočtu MLS je zahrnut příjem klienta ze žádosti 30 000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 4 470 Kč, měsíční splátky uvedené klientem 1 500 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC 4 804,94 Kč, buffer žadatele 100 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 913 Kč; zbývající MLS klienta je uvedeno částkou 18 712,06 Kč. Do MLS domácnosti pak je navíc k MLS klienta započítán příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, minimální výdaje na bydlení 6 000 Kč, životní minimum členů domácnosti 8 510 Kč; zbývající MLS domácnosti je uvedeno částkou 28 772,06 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient NRKI nalezen – pozitivní hodnocení, dotaz do ISIR byl proveden s výsledkem - v registru nenalezen a dotaz do registru CRIBIS byl s výsledkem - Bez exekuce.
5. Soud ve věci nařídil jednání na 8. 10. 2024. Toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
6. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být poskytnuto poučení o tom, že soud shledává za neúplná skutková tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, ohledně současných poměrů žalovaného a také ohledně příjmu ostatních členů domácnosti uvedených ve výši 20 000 Kč.
7. Soud ve věci provedl důkaz listinami, ze kterých zjistil následující skutečnosti.
8. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že má jako předmět podnikání zapsáno mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
9. Z Úvěrové smlouvy ze dne 30. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit ve 24 splátkách, s tím, že celková částka, kterou žalovaný měl zaplatit, byla uvedena ve výši 27 520 Kč. Sjednány byly poplatky za možnost odkladu úhrady úvěru, dále poplatky za doplňkové služby.
10. Z kopie občanského průkazu (č.l. 33 spisu) soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni k ověření totožnosti zadní stranu svého občanského průkazu.
11. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik ze dne 28. 5. 2024 vyplývá, že dne 25. 9. 2023 byl učiněn dotaz na registr ISIR s odpovědí, že klient nebyl nalezen, dále dne 30. 9. 2023 byl učiněn dotaz na registr NRKI s kódem odpovědí OK, dále byl učiněn dotaz na registr SOLUS s odpovědí, že klient není v SOLUSu nebo má příznak C, Z, dále byl učiněn dotaz na registr CRIBIS s výstupem, že klient nemá exekuci.
12. Z opisu výpisu proplacení smlouvy (č.l. 34 spisu) a z výpisu z účtu (č.l. 51 spisu) soud zjistil, že na účet č. [č. účtu] byla poukázána částka 20 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 10. 2024 (č.l. 54 spisu) soud zjistil, že účet č. [č. účtu] patří žalovanému a že na tento účet byla dne 30. 9. 2023 připsána platba ve výši 20 000 Kč.
13. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č.l. 35 spisu) soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 702 Kč.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl upomenut o úhradu dlužné částky, když předtím předcházela dne 29. 3. 2024 výzva ke splacení celé půjčky a dne [právnická osoba]. 2024 výzva před zahájením vymáhání celého úvěru.
15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu.
16. Mezi účastníky byla dne 30. 9. 2023 prostředky komunikace na dálku uzavřena Úvěrová smlouva, na základě které byla žalovanému zaslána částka 20 000 Kč na jeho účet. Ze screenshotu obrazovky mobilního telefonu vyplývá, že žalovaný měl sjednán kontokorent s limitem 12 000 Kč.
17. Žalobkyně soudu nedoplnila žádná skutková tvrzení, ani nepředložila důkazy k tomu, zda a jakým způsobem byla ověřována tvrzená výše příjmů žalovaného, výše příjmů ostatních členů domácnosti, ani zda a jakým způsobem žalobkyně prověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného, ani to, jaké jsou současné poměry žalovaného umožňující splacení poskytnuté jistiny.
18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
23. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18. V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
24. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
25. Soud je toho názoru, že žalobkyně nedostatečným způsobem splnila svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom podívat se do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho věrohodnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti, povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného uvedených v žádosti, neuvedla však, zda a jakým způsobem tvrzený příjem žalovaného a ostatních členů domácnosti ověřovala a neuvedla rovněž, ani nedoložila, zda a jakým způsobem ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Žalobkyně rovněž neuvedla a nedoložila, jaké jsou současné poměry žalovaného k posouzení schopnosti žalovaného splácet nesplacenou jistinu. Soud proto uzavřel, že žalobkyně zcela nedostatečným způsobem zjišťovala u žalovaného informace k posouzení úvěruschopnosti a proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
26. Vzhledem k tomu, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele (k tomu viz. Nejvyšší soud ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
27. Vyjde-li soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil celkem částku 702 Kč a odečte-li tuto částku od částky 20 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta, zbývá uhradit částku 19 298 Kč. V této části soud žalobu považuje za důvodnou a žalobě v této části vyhověl. Jelikož ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možností spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit, soud uvážil, že je v možnostech žalovaného poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Při stanovení výše splátek soud vychází z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinnosti věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou jistinu najednou ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. nebo ve větších splátkách. Povinnost tvrdit skutečnosti svědčící o tom, jak je dlužník schopen dluh splatit a předložit k tomu důkazy, má věřitel. Soud neshledal, že by byly splněny podmínky pro to, aby žalobu v plném rozsahu zamítl.
28. Nedůvodná pak je žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující částku 19 298 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud není v prodlení s vrácením poskytnuté částky (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR), byla žaloba zamítnuta i v části, v ní se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení.
29. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně co do částky 19 298 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 65 %, neúspěšná byla co do částky 10 356 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 35 %, čistý procesní úspěch žalobkyně tak činí 30 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH. Na náhradu nákladů řízení byla s ohledem na vypočtený úspěch žalobkyně přiznána částka 792 Kč.