Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 313 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy nezaplacením byť jediné splátky se stává splatnou celá zbývající dlužná částka.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 222,38 Kč s úrokem ve výši 5 164,67 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 46 644,44 Kč jdoucím od 1. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 868,54 Kč jdoucím od 1. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 5 038,82 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 45 561,34 Kč jdoucím od 1. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 666,84 Kč jdoucím od 1. 12. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 19 673 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 95 535,38 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě žádosti ze dne 19. 9. 2019 poskytl právní předchůdce žalobkyně, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba], jednající v [Anonymizováno] [právnická osoba], a to pod obchodní značkou [jméno FO] ! (dále jen „[jméno FO] “), žalované spotřebitelský úvěr č. [hodnota], kdy se jedná o revolvingový úvěr (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy byla [jméno FO] oprávněna akceptovat žádost žalované, a kdykoliv po dobu jednoho roku od data podpisu Smlouvy v případě řádného splácení spotřebitelského úvěru žalované otevřít a umožnit průběžné čerpání do určeného úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč, který čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Žalovaná se zavázala hradit [jméno FO] úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaná ve smlouvě zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši. Žalovaná porušila své závazky ze Smlouvy zejména tím, že se dostala do prodlení s úhradou více než dvou po sobě jdoucích následujících splátek nebo jedná splátky po dobu delší než tři měsíce. [jméno FO] proto využila svého oprávnění, od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalované oznámeno dopisem [jméno FO] a účinnosti nabylo dne 30. 11. 2023.
2. Právní předchůdce žalobkyně na základě další žádosti ze dne 11. 1. 2021 dále poskytl žalované spotřebitelský úvěr č. [hodnota], kdy se opět jednalo o revolvingový úvěr (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy byla [jméno FO] oprávněna akceptovat žádost žalované a kdykoliv po dobu jednoho roku od data podpisu Smlouvy v případě řádného splácení spotřebitelského úvěru žalované otevřít a umožnit průběžné čerpání do určeného úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč, který čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč. Žalovaná se zavázala [jméno FO] hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení splatného závazku v zákonné výši. Žalovaná porušila své závazky ze Smlouvy zejména tím, že se dostala do prodlení s úhradou více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. [jméno FO] proto využila svého oprávnění, od Smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalované oznámeno dopisem [jméno FO] a nabylo účinnosti dne 30. 11. 2023. Pohledávky za žalovanou vyplývající z výše uvedených smluv byly nejprve postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 na společnost [právnická osoba]., která ji následně postoupila žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024.
3. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila svá skutková tvrzení a doložila, jakým konkrétním způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalované, uvedla, že právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získal při zpracování žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Přímo ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaná je od roku 2018 zaměstnána jako pokladní ve společnosti [právnická osoba], resp. [právnická osoba], že výše jejích měsíčních příjmů činí 20 000 Kč, resp. 22 000 Kč, dále bylo ze žádosti ověřeno, že žalovaná je rozvedená, má vyživovací povinnost k jedné další osobě a že žije u rodičů. Celkové náklady domácnosti včetně ostatních finančních závazků žalované byly oceněny na částku 9 000 Kč měsíčně, resp. 7 000 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně pro posouzení disponibilního příjmu vždy ověřuje na straně výdajů náklady na bydlení, které čerpá z reálného sdělení ze strany klienta. U žádostí provádí právní předchůdce žalobkyně automaticky komplexní posouzení žadatele dotazem do interního expertního systému [Anonymizováno] [Anonymizováno], což je komplexní soubor pravidel pro podporu rozhodování. Dále právní předchůdce žalobkyně učinil dotaz do registru [Anonymizováno], kde žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. V opačném případě by žalované úvěr neposkytl, docházelo i k dotazům do NRKI/BRKI. Příjem deklarovaný klientem je vždy ověřen bankou. Ověření žadatelem sděleného příjmu v prvé fázi probíhá oproti tabulce předpokládaných příjmů. Dále byl vyžadován a ověřen doklad o příjmu. Na pohledávku ze smlouvy č. [hodnota] žalovaná vyčerpala částku celkem 163 290 Kč a uhradila částku 121 598 Kč, u smlouvy č. [hodnota] žalovaná vyčerpala částku 81 135 Kč a uhradila částku 49 514 Kč.
4. Soud ve věci nařídil jednání na 17. 3. 2026 a dále na 14. 4. 2026, k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, žalovaná se k jednání nedostavila. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
5. Soud ve věci provedl důkaz listinami, ze kterých zjistil následující skutečnosti.
6. Z výpisu z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023, č. NZ 369/2023, soud zjistil, že obsahuje souhlasné prohlášení prokazující postoupení pohledávek ze společnosti BNP Paribas [právnická osoba] na [právnická osoba]..
7. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 57 spisu) soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru měla být 50 000 Kč, celková částka, kterou měl dlužník uhradit, byla uvedena částkou 57 181 Kč, výše úrokové sazby byla uvedena 22,68 % ročně.
8. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 9. 2019 (č.l. 59) soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 50 000 Kč. K údajům o žalované je uvedeno jméno a příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, způsob bydlení – bydlení u rodičů, zaměstnání u společnosti [právnická osoba] od 02/2018, čisté měsíční příjmy uvedeny částkou 22 000 Kč, celkové náklady domácnosti uvedeny částkou 7 000 Kč.
9. Z přehledu transakcí u úvěru č. [hodnota] (č.l. 65 spisu) soud zjistil, že žalovaná celkem vyčerpala částku 81 135 Kč a uhradila celkem částku ve výši 49 514 Kč (č. listu 65 spisu).
10. Ze Žádosti/Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (č.l. 68 spisu) soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 50 000 Kč. K údajům žalované je uvedeno jméno a příjmení, rodné číslo, adresa trvalého pobytu, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, rodinný stav rozvedená, vyživované děti 1, způsob bydlení u rodičů, zaměstnavatel [právnická osoba], čistý měsíční příjem 20 000 Kč, zaměstnání od 02/2018, celkové náklady domácnosti 6 000 Kč, finanční závazky 3 000 Kč.
11. Z přehledu transakcí k úvěru č. [hodnota] (č. listu 74 spisu) soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem částku 163 290 Kč a uhradila částku 121 598 Kč.
12. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 27. 10. 2023 (č.l. 77 a 78 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrových smluv.
13. Z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2024 (č.l. 92 spisu) soud zjistil, že [právnická osoba]. oznámila žalované, že své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni.
14. Z výpisu z běžného účtu (č.l. 136 spisu) soud zjistil, že dne 8. 12. 2020 byla na účet připsána platba od společnosti [právnická osoba] ve výši 19 797 Kč. Výpis z účtu dále obsahuje splátky půjčky společnosti [Anonymizováno] ve výši 1 359 Kč a 1 173 Kč. Výše počátečního zůstatku činila 2 599,26 Kč a výše konečného zůstatku 494,94 Kč.
15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci [Anonymizováno] konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Poukázat nutno též na rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno], z něhož vyplývá, že články 8 a 23 cit. Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.
19. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. [spisová značka], kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
20. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném pod III. ÚS 4129/18. V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
21. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
22. Posouzení schopnosti dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto žadatele o úvěr. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uvedla do žádosti výdaje ve výši 6 000 Kč, resp. 7 000 Kč, správnost těchto údajů však právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem neověřila. Právní předchůdce žalobkyně neměl informaci o tom, zda pracovní poměr žalované je nebo není uzavřen na dobu určitou, což je okolnost, která významně ovlivňuje úvahu, nakolik je reálný předpoklad, že dlužník bude mít z čeho splácet. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná neměla v registrech žádný negativní záznam, to však neznamená, že by neměla finanční potíže. Je běžné, že je poskytovately úvěrů prováděn náhled na výpisy z účtu žadatele o úvěr, z nichž je možné získat dostatečný přehled o příjmech a výdajích žadatele o úvěr. Nahlédnutím do výpisu z účtu žalované mohla žalobkyně zjistit, jakým způsobem s finančními prostředky žalovaná na účtu hospodaří, zda jí vůbec zbývala nějaká rozumná částka, ze které by měla hradit splátky, a jestli vůbec byla schopna dosahovat na účtu kladného zůstatku. Zodpovědný věřitel nesmí rezignovat na zkoumání údajů, ze kterých lze úvěruschopnost zjistit, tj. příjmů a výdajů dlužníka. Nemůže se spoléhat jen na to, co uvede dlužník a tomu uvěřit. Zejména u spotřebitelských úvěrů platí stará známá zásada „důvěřuj, ale prověřuj“. Z výpisů z účtu mohlo být rovněž zřejmé, že má i jiné půjčky, které již splácí. Žalobkyně soudu předložila pouze jeden výpis z účtu, a to navíc jen k v pořadí druhé smlouvě. Z tohoto výpisu vyplývá, že příjem žalované přitom nebyl nijak vysoký, splácela dvě půjčky jinému věřiteli a zůstatek na účtu byl minimální. Z toho soud usoudil, že schopnost žalované generovat na účtu nějaké relevantní úspory, když si musela vzít dva revolvingové úvěry s limitem 50 000 Kč, které postupně vyčerpala, byla vpodstatě nulová. Vzhledem k tomu, že podle názoru soud právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem kladeným na něj zákonem při posuzování úvěruschopnosti žalované při poskytování spotřebitelského úvěru, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou.
23. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (viz k tomu Nejvyšší soud ČR sp. zn. [spisová značka]).
24. Žalobkyně coby současný věřitel tudíž má nárok pouze na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které dlužník od věřitele vyčerpal, a výší peněžních prostředků, které dlužník věřiteli již zaplatil. Žalovaná v případě úvěrové smlouvy č. [hodnota] vyčerpala částku 81 135 Kč a uhradila částku 49 514 Kč. Nesplacená částka činí 31 621 Kč. V případě úvěrové smlouvy č. [hodnota] žalovaná vyčerpala částku 163 290 Kč a uhradila částku 121 598 Kč. Dlužná jistina činí 41 692 Kč. V součtu žalovaná dluží 73 313 Kč, a co do této částky je žaloba důvodná. Soud uložil žalované uhradit tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, kterou považuje za odpovídající. Ochrana žalované jako spotřebitele má určité meze a dobrodiní splátek může dlužník požívat jen tehdy, bude-li splátky hradit ve stanovené výši a včas. Soud proto navázal úhradu dluhu ve splátkách na ztrátu výhody splátek pro případ, že by ze strany žalované některá ze splátek nebyla uhrazena v plné výši nebo včas. Pokud by k takovéto okolnosti došlo, stává se nesplacená část dlužné částky splatnou bez dalšího najednou.
25. Ve zbývající části včetně úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaná není dosud v prodlení s vrácením poskytnuté částky (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu), byla žaloba zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení.
26. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně co do částky 73 313 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 77 %, neúspěšná byla co do částky 22 222,38 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 23 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně představuje 54 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 36 431,50 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 822 Kč, odměna advokáta ve výši 24 700 Kč podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za pět úkonů právní služby po 4 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 17. 3. 2026 a 14. 4. 2026), pět paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH. S ohledem na vypočtený úspěch byla žalobkyni na náhradu nákladů řízení přiznána částka 19 673 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za účtované úkony za vyjádření ze dne 24. 10. 2025, ze dne 9.12. 2025 a ze dne 31. 12. 2025, neboť jejich obsahem bylo doplnění skutkových tvrzení, která již měla být obsahem podané žaloby, úkon ze dne 17. 7. 2025 se ve spisu nenachází.