Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 276 212,67 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 2 900 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy nezaplacením byť jediné splátky se stává splatnou celá zbývající dlužná částka.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 73 341,50 Kč s úrokem ve výši 13,99 % z částky 333 467,17 Kč jdoucím od 2. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,99 % ročně z částky 11 922 Kč jdoucím od 2. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 643,93 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 349 554,17 Kč jdoucím od 2. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 43 411 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 349 554,17 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. (dále jen „Banka“) a žalovaným byla dne 5. 10. 2022 uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši 330 688 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal splácet Bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a zavázal se hradit úroky z úvěru ve výši 13,99 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Žalovaný sjednané splátky nesplácel řádně a včas. Bance vzniklo právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých jeho závazků vyplývajících ze smlouvy, o této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 1. 11. 2023. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 362 198,10 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 333 467,17 Kč, úroku z úvěru ve výši 11 922 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 643,93 Kč a poplatků ve výši 4 165 Kč.
2. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila svá skutková tvrzení a doložila, jakým konkrétním způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, uvedla, že [právnická osoba] posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, je zaměstnaný u zaměstnavatele [právnická osoba]., jeho měsíční příjem činí částku 23 701 Kč. S ohledem na výši příjmu žalovaného a výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný celkem uhradil částku 54 475,33 Kč.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 3. 3. 2026, k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
4. Ze Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (č.l. 65 spisu) soud zjistil, že žalovaný žádal o produkt konsolidace s výší úvěru 300 000 Kč. V žádosti je k údajům žalovaného uvedeno, že byl zaměstnán ve společnosti [právnická osoba]. od 1. 3. 2021 na dobu neurčitou, výše měsíčního příjmu činí 23 701 Kč, hradí nájem 4 000 Kč měsíčně a další pravidelné výdaje má 1 000 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmů (č.l. 166 spisu) soud zjistil, že výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného za 12 měsíců činila 23 701 Kč, z Dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 21. 9. 2022 soud zjistil, že žalovanému byla pracovní smlouva prodloužena na dobu neurčitou.
5. Ze Smlouvy o úvěru (č.l. 23 spisu) soud zjistil, že [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 330 688 Kč, výše úrokové sazby činila 13,99 % ročně, výše měsíční splátky byla stanovena na částku 5 827 Kč, počet splátek byl sjednán na 96. Částka 130 688 Kč byla určena na úhradu konsolidovaných dluhů ve výši 86 100 Kč u společnosti [právnická osoba] a ve výši 44 588 Kč u společnosti [právnická osoba].. Použití zbývajících prostředků úvěru bylo ponecháno na uvážení dlužníka.
6. Z výzvy ze dne 29. 9. 2023 (č.l. 41 spisu) soud zjistil, že žalovanému byla adresována poslední výzva k úhradě dlužné částky ve výši 20 605 Kč s tím, že nebude-li tato částka uhrazena do 1. 11. 2023, bude po žalovaném požadováno splacení celého úvěru. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 11. 2023 (č.l. 42 spisu) soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 1. 11. 2023.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek (č.l. 43 spisu) soud zjistil, že pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba]. žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2024 (č.l. 51 spisu) soud zjistil, že žalovanému bylo oznamováno doporučeně postoupení pohledávky na žalobkyni.
9. Z listiny označené jako Podklady pre súdne konanie (č.l. 53 spisu) soud zjistil, jaké pohledávky a v jaké výši byly ze strany žalovaného hrazeny. Řádně byly zaplaceny splátky dne 21. 11. 2022 a dne 20. 12. 2022, splátka v lednu 2023 byla uhrazena po splatnosti. Dále ve lhůtě splatnosti byla uhrazena splátka splatná dne 20. 2. 2023. Další splátky byly uhrazeny po lhůtě splatnosti, poslední splátka byla zaplacena 7. 7. 2023.
10. Z výzvy ze dne 29. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné pohledávky.
11. Z posouzení úvěruschopnosti klienta (č.l. 64 spisu) soud zjistil, že žádost o úvěr byla poskytnuta před pobočkovou síť [právnická osoba]. Pracovník Banky zkontroloval příjem žalovaného na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Banka dále ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, že v tomto insolvenčním řízení nebyl ani zaměstnavatel žalovaného, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje 1 000 Kč a nájemné ve výši 4 000 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 9 648 Kč. Informace z [Anonymizováno] uvádí dva úvěry žalovaného, a to u [právnická osoba] úvěr ze dne 28. 3. 2022 s úvěrovým limitem 50 000 Kč a další úvěr mimo [právnická osoba] ze dne 17. 8. 2022 s úvěrovým limitem 82 000 Kč. Z detailu insolvenčního řízení vyplývá, že dne 30. 1. 2025 bylo vydáno usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Z usnesení ze dne 30. 10. 2025, č. j. KSCB [spisová značka] – [právnická osoba], soud zjistil, že Krajský soud v [adresa] jako soud insolvenční zrušil schválené oddlužení dlužníka pro nepoctivý záměr a insolvenční řízení bylo zastaveno.
12. Žalovaný soudu nenabídl žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, jaké jsou jeho současné poměry, které by měly vliv na možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu.
13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 5. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 330 688 Kč, přičemž částka 130 688 Kč byla určena na uhrazení dřívějších úvěrů žalovaného a částka 200 000 Kč byla žalovanému ponechána k volnému užití. Splácet tyto peněžní prostředky spolu s dalším poplatkovým a úrokovým navýšením měl žalovaný v 96 měsíčních splátkách po 5 827 Kč. Ze žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaný uvedl svůj příjem 23 701 Kč, k ověření čistého příjmu žadatele bylo předloženo potvrzení zaměstnavatele. Výdaje žalovaného uvedené částkou 4 000 Kč na nájemném a částkou dalších 1 000 Kč ověřovány nebyly. Žalovaný zaplatil částku celkem ve výši 54 475,33 Kč.
14. Žalobkyně soudu nedoplnila skutková tvrzení a nepředložila důkazy k tomu, zda a jakým způsobem byly ověřovány pravidelné měsíční výdaje žalovaného.
15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci [Anonymizováno], konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady [Anonymizováno] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady [Anonymizováno] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Poukázat nutno též na rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci [Anonymizováno] z něhož vyplývá, že články 8 a 23 cit. Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.
19. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. [spisová značka], kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
20. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném [Anonymizováno] V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
21. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
22. Posouzení schopnosti dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Soud je toho názoru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečným způsobem splnil svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom se podívat do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení úvěruschopnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti; povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit.
23. Právní předchůdce žalobkyně sice zkoumal příjem žalovaného ze zaměstnání, učinil dotaz na úvěrové registry, řádným způsobem však nezkoumal výdaje žalovaného. Nemohl tak mít k dispozici dostatečné podklady pro úvahu, zda žalovaný bude schopen úvěrový závazek řádně splácet. Splátka úvěru byla sice nižší, než součet splátek předchozích konsolidovaných úvěrů, přehlédnout však nelze, že úvěrové zatížení žalovaného smlouvou o úvěru oproti úvěrovému zatížení z předchozích dvou úvěrových smluv výrazně narostlo téměř na trojnásobek. Konsolidovány byly úvěry v celkové výši 130 688 Kč, naproti tomu nové úvěrové zatížení činilo 330 688 Kč. To, že žalovanému byla na běžný účet vyplacena částka 200 000 Kč bez uvedení účelu značí potřebu žadatele o úvěr o další finanční prostředky nad rámec již existujících úvěrů. Současně ze smlouvy o úvěru vyplývá, že počet splátek měl být 96, tedy 8 let.
24. Právní předchůdce žalobkyně podle názoru soudu nedostatečně zkoumal výdaje žalovaného a chybně posoudil příjmové a výdajové poměry žalovaného a jeho schopnost úvěr splácet. Nesprávně vyhodnotil rovněž to, že žalovaný chtěl kromě úhrady předchozích dvou úvěrů navíc další finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, přičemž celkovou částku včetně úrokového navýšení se zavázal splácet dlouhých 8 let. Logický závěr právního předchůdce žalobně při pečlivém posouzení všech těchto známých skutečností měl být takový, že finanční situace domácnosti žalovaného je taková, že zde může hrozit nebezpečí potíží hradit úvěr, což se v poměrně krátké budoucnosti potvrdilo. Povinností právního předchůdce žalobkyně jakožto pečlivého věřitele mělo proto být zkoumat nejen příjmy žalovaného, ale rovněž výdaje žalovaného. Teprve tehdy mohl mít právní předchůdce žalobkyně dostatečné podklady k tomu, aby učinil kvalifikovaný závěr o tom, zda bude žalovaný schopen řádně úvěr splácet či nikoliv. Vzhledem k tomu, že podle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem kladeným na něj zákonem při posuzování úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou.
25. Vzhledem k tomu, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (k tomu viz Nejvyšší soud sp. zn. [spisová značka]).
26. Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 330 688 Kč, uhradil částku 54 475,33 Kč. Žalovaný podle názoru soudu dluží žalobkyni částku 276 212,67 Kč. V této části soud žalobu považuje za důvodnou a uložil ji žalovanému k zaplacení. V části, v níž se žalobkyně domáhala částky převyšující částku 276 212,67 Kč, včetně navazujícího příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaný není doposud v prodlení s vrácením poskytnuté částky (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR), byla žaloba zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení.
27. Soud nemá k dispozici žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti žalovaného splacenou část poskytnuté jistiny vrátit. Soud při úvaze, jakým způsobem uložit žalovanému zaplatit žalobkyni na splacenou jistinu, dospěl k závěru, že se ve věci jeví přiléhavým stanovit výši splátky tak, aby dlužná částka byla žalobkyni uhrazena ve stejném počtu splátek, jaké byly sjednány v původní úvěrové smlouvě. Výše splátky soudu vyšla na částku 2 900 Kč.
28. Soud navázal úhradu dluhu ve splátkách na ztrátu výhody splátek pro případ, že by některá ze splátek nebyla ze strany žalovaného uhrazena včas nebo ve stanovené výši. Pokud by k takovéto skutečnosti došlo, stane se neuhrazená část dluhu splatná bez dalšího najednou.
29. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně co do částky 276 212,67 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 79 %, neúspěšná byla co do částky 73 341,50 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 21 %. Čistý procesní úspěch představuje 58 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 74 846 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 13 983 Kč, odměna advokáta ve výši 48 500 Kč podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za pět úkonů právní služby po 9 700 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. podání žaloby, 4. vyjádření ze dne 13. 1. 2026, 5. účast u jednání soudu), tři paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad po 21 % DPH. Žalobkyni nebyly přiznány úkony spočívající v písemném podání ze dne 16. 10. 2024, neboť v tomto podání byla uváděna skutková tvrzení, která měla být již předmětem žaloby, vyjádření ze dne 21. 8. 2024 soud nepovažuje za podání představující účelně vynaložené náklady právního zastoupení. Na náhradu nákladů řízení byla žalobkyni přiznána částka 43 411 Kč.