Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že [Jméno žalované B] („město“) uzavřelo s žalovanou 12. 4. 2019 smlouvu o nájmu bytu na adrese [adresa], [Jméno žalované B]. Nájem skončil 25. 4. 2024 a žalovaná neuhradila nájemné za duben 2024 v částce 8 051 Kč a náklady za služby za rok 2024 v částce 2 615 Kč. Svou legitimaci žalobkyně odvíjí od smlouvy o obstarání správy nemovitostí z 18. 4. 2012 uzavřené s městem, podle níž byla pověřena, aby svým jménem a na svůj účet vymáhala nároky města.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci (aktivně) legitimována. Proto žalobu zamítl.
4. Na úvod soud předesílá, že žalobkyně není věcně legitimována. Žalobkyně to ani netvrdí, neboť se dovolává práv města z nájemního poměru mezi městem a žalovanou, který vznikl na základě smlouvy uzavřené mezi městem a žalovanou (viz smlouva o nájmu z 12. 4. 2019).
5. Soud nicméně dospěl k závěru, že žalobkyně není ani procesně legitimována. Tedy není oprávněna vést řízení ohledně cizího práva (práva města), tj. domáhat se s úspěchem práva, jehož není hmotně-právně nositelem a ani to o sobě netvrdí. Svou legitimaci žalobkyně odvíjí od smlouvy uzavřené s městem [viz bod 1 výše a smlouva o obstarání správy nemovitostí z 18. 4. 2012, především článek 2, odst. 2, písm. i) a článek 11, třetí odrážka].
6. Smluvně založená procesní legitimace však není přípustná, umožnit ji může pouze zákon. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud v rozsudku z 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 953/2022, podle něhož: „nepřímé zastoupení je obecně v občanském soudním řádu nepřípustné a výjimky z tohoto pravidla jsou založeny výlučně zákonem, tj. nelze je sjednat smluvně. Jednou z výjimek je právě § 2466 o. z. (o který se však v projednávané věci nejedná) a dále např. vymáhání postoupené pohledávky postupitelem. Není-li však na situaci, v níž subjekt vlastním jménem vymáhá cizí pohledávku, aplikovatelná žádná norma zakládající oprávnění k takovému uplatňování práva jiné osoby, musí být pohledávka na osobu, jež ji má uplatnit jako nepřímý zástupce (vlastním jménem), postoupena, jinak bude na její straně dán nedostatek aktivní legitimace. Nelze se spokojit s tím, že nepřímo zastoupený věřitel pohledávky či komitent uzavřel s nepřímým zástupcem smlouvu o obstarání věci či komisionářskou smlouvu, neboť ta sama o sobě nepřímého zástupce ve vztahu k třetím subjektům nelegitimuje k tomu, aby vlastním jménem požadoval plnění na cizí pohledávku“. Ke shodnému závěru dospívá i navazující judikatura (viz usnesení Ústavního soudu z 27. 6. 2023, sp. zn. III. ÚS 1365/23; usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 505/2024; nebo usnesení Ústavního soudu z 23. 4. 2025, sp. zn. IV. ÚS 306/25) a odborná literatura (viz TÉGL, P., MELZER, F. K rozhodnutí NS ohledně přípustnosti ujednání procesní legitimace, Bulletin advokacie, ročník 2023, č. 4, str. 51 a násl., včetně odkazů na judikaturu a literaturu; s jejich stanoviskem a argumentací ve prospěch nemožnosti sjednání procesní legitimace se soud ztotožňuje a odkazuje na ni).
7. Pro úplnost soud uvádí, že jde-li o smlouvu mezi žalobkyní a městem, není pro rozhodnutí v projednávané věci podstatné, jednalo-li se o smlouvu nepojmenovanou nebo o pojmenovaný smluvní typ (a jaký). Stěžejní je, že se v projednávané věci nejednalo o situaci, kdy by procesní legitimace byla založena zákonem (nevyjímaje ani § 2466 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť nájemní smlouvu neuzavřela žalobkyně, nýbrž město). Ostatně žalobkyně se takové výjimky ani nedovolávala.
8. Nakonec soud uvádí, že návrh na provedení dalších (než výše zmíněných) důkazů pro nadbytečnost zamítl (viz protokol o jednání z 20. 3. 2026, str. 2).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, žádné náklady jí však nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.