Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 060,99 Kčs úrokem z prodleníve výši 12 % ročněz částky 14 292,69 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení az částky 8 664,08 Kč od 14. 6. 2025 do zaplacení, ave výši 11,5 % ročněz částky 21 178,87 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení az částky 1 925,35 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 443 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] s žalovanou uzavřela smlouvu o poskytování právních služeb a žalovaná neuhradila odměnu za jejich poskytnutí. Požaduje též zaplacení úroku z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K projednání věci samé soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), nenařizoval jednání. Dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru: Účastnice uzavřely smlouvu o poskytování právních služeb, podle níž se žalovaná zavázala uhradit odměnu za jejich poskytnutí (viz smlouva ze [datum]). Žalobkyně za poskytnuté právní služby vystavila faktury (viz faktury ze [Anonymizováno] a [datum]) a odeslala je žalované (viz e-maily ze stejných dnů). Podle nerozporovaného tvrzení žalobkyně však žalovaná ani přes výzvu neuhradila odměnu za poskytnuté právní služby (viz výzva z [datum]).
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dospěl k závěru, že účastnice uzavřely smlouvu o poskytování právních služeb a žalovaná neuhradila sjednanou odměnu za žalobkyní poskytnuté právní služby.
6. Jelikož žalovaná nezaplatila dluh včas, má žalobkyně též právo na úhradu úroků z prodlení (§ 1958 a § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.).
7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, proto jí v celém rozsahu vyhověl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů v plné výši.Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 843 Kč a z paušální náhrady za dva úkony, kterými jsou výzva k plnění a návrh ve věci samé [§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.], přičemž za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal náhradu za daň z přidané hodnoty. Oproti případu, jehož se dovolávala (viz usnesení Vrchního soudu v Praze z 12. 5. 2023, č. j. 102 VSPH 271/2023-26), žalobkyně v projednávané věci uplatňuje vlastní nárok. Paušální náhrada proto není (např. též oproti odměně a náhradě za zastupování advokátem podle § 151 odst. 2 větě druhé o. s. ř.) předmětem daně z přidané hodnoty (viz § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).Celková částka náhrady nákladů řízení tedy činí 2 443 Kč.
9. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).