Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 036 Kč, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, tzn. nezaplacením byť jediné splátky řádně a včas se celý neuhrazený dluh stává splatným.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 26 302,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 69 606 Kč od 25.4.2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 402,24 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 66 719,34 Kč od 19.5.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25.4.2025 dosáhne částky 143 884 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 194 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 81 338 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 20.7.2023.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
4. Dne 20.7.2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 9,2 % ročně a dalšími poplatky za poskytnutí úvěru v celkové výši 119 904 Kč, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 2 498 Kč. (Zjištěno ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota], standardních informací o spotřebitelském úvěru, z oznámení o schválení úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného, informace o vyplacení verifikační platby, dokladu o přijaté potvrzovací SMS, dokladu o zadání kódu pro ověření mobilního telefonu a doklad o potvrzení ověřovacího emailu žalovaným). Úvěr ve výši 100 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 20.7.2024 (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru a z potvrzení o provedené platbě).
5. Žalovaný zaplatil prvních 18 splátek po 2 498 Kč v celkové výši 44 964 Kč a následně se ocitl v prodlení. Nic dalšího již neuhradil. Žalobkyně proto úvěr ke dni 23.4.2025 po 2 marných výzvách k úhradě zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 69 606 Kč. (Zjištěno z karty klienta, z výzev k úhradě ze dne 20.3.2025 a 17.4.2025 a z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 23.4.2025.)
6. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, lustrací v registru SOLUS, NRKI a insolvenčním rejstříku a na základě poskytnutých výpisů z účtu za měsíce duben až červenec 2023. (Zjištěno lustrací v systémech SOLUS a NRKI a z výpisů z účtu žalovaného.) Z nahlédnutí do výpisů z účtů vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [Jméno žalovaného B] [Anonymizováno] s průměrným čistým příjmem v daném období 23 696 Kč. Jeho průměrné měsíční výdaje se však pohybovaly kolem 53 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný nebyl v záporném zůstatku jen především díky načerpanému úvěru od společnosti [právnická osoba] v květnu 2023 ve výši 70 000 Kč. Z výpisů je také patrné, že žalovaný splácel i další úvěry ([Anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba]). Z poskytnutých listin pak nevyplývá, že by žalobkyně více zjišťovala výdaje žalovaného (např. na bydlení) či je nějak ověřovala.
7. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 22.9.2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 22.9.2025 včetně dokladu o odeslání).
8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně neplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Soud shledal ověření úvěruschopnosti žalovaného za nedostatečné a vyhodnocení za nesprávné. Žalobkyně nijak neověřovala informace o výdajích žalovaného, spokojila se s jím poskytnutými údaji a výpisy z účtu, z nichž však bylo patrné, že pravidelné výdaje žalovaného 2x převyšovaly jeho příjmy ze zaměstnání a že jeho nedostatečné příjmy byly saturovány z dalších úvěrů.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Žalobkyně sice prokázala, že ověřila příjmy žalovaného, nicméně jeho úvěruschopnost dle přesvědčení soudu vyhodnotila nesprávně s ohledem na původ těchto příjmů a pravidelné výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutkové i právní závěry proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Na straně žalovaného tak došlo jen k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalovanému byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 44 964 Kč. Z toho důvodu uložil soud povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 55 036 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Jaké jsou možnosti žalovaného úvěr splácet netvrdil ani žalovaný ani žalobkyně. Soud proto v daném případě uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 55 036 Kč v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, které považuje za přiměřeně vysoké, avšak pod ztrátou výhody splátek, tj. že neuhrazením byť jediné splátky řádně a včas se celý dluh stává splatným.
14. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 56,3 % a její neúspěch 43,7 % (při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,6 %. Náklady řízení žalobkyně přitom činily 33 288,50 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 067 Kč, z odměny zástupkyně za 5 úkonů právní služby po 4 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, doplnění žaloby k výzvě soudu a účast na jednání) podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z 5 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu a z náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 5 071,50 Kč.