Výrok
I. V části, jíž se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 7 502 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 224 Kč od 15.1.2026 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 919 Kč, se řízení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 722 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 17 224 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 24.6.2025 a dodatku ze dne 2.7.2025.
2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, žalobou uplatněný nárok neuznal co do základu ani výše. Namítl, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, vznik a výši pohledávky, oprávněnost účtovaných poplatků, sankcí a nákladů vymáhání ani správnost započítávání plateb; současně poukazoval na ekonomické parametry úvěru, zejména velmi vysokou RPSN, a požadoval důsledný přezkum transparentnosti a přiměřenosti smluvních podmínek.
3. V návaznosti na vyjádření žalovaného zúžila žalobkyně rozsah svého nároku pouze na částku 9 722 Kč, odpovídající výši poskytnutého plnění 13 700 Kč po odečtení žalovaným uhrazené částky 3 978 Kč a ve zbývajícím rozsahu včetně příslušenství vzala žalobu zpět.
4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v požadovaném rozsahu dle § 96 odst. 1 a 2 zastavil (výrok I).
5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
6. Dne 24.6.2025 uzavřeli účastníci smlouvu označenou jako smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 900 Kč. Následně dne 2.7.2025 uzavřeli účastníci dodatek této smlouvy nazvaný dodatek ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému dalších 3 800 Kč. Součásti ujednání byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí půjček poplatky ve výši 2 574 Kč a 950 Kč a spotřebitelský úvěr splatit do 16.7.2025. (Zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce, dodatku smlouvy a z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně.) Finanční prostředky v celkové výši 13 700 Kč byly žalovanému vyplaceny na jím uvedený účet č. [č. účtu] (zjištěno z údaje o provedených platbách a z protokolu o vlastnictví účtu).
7. Žalovaný na svůj dluh zaplatil jen částku 3 978 Kč. Nic dalšího již neuhradil ani přes upomínky žalobkyně a předžalobní výzvu. (Zjištěno z upomínek a předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).
8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, jakým způsobem byla z její strany ověřena a posouzena úvěruschopnost žalovaného, avšak důkazy k těmto tvrzením nepředložila. Vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena podle § 118a o.s.ř., že je třeba toto tvrzení doplnit a prokázat. Nicméně i s ohledem na obranu žalovaného vzala žalobkyně žalobu částečně zpět až na požadavek vrácení vyplacené částky po odečtení částečného plnění žalovaného, čímž na prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podstatě rezignovala.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Žalobkyně neprokázala, že řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalovanému byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 700 Kč, přičemž žalovaný uhradil jen 3 978 Kč. Z toho důvodu uložil soud povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni požadovanou částku 9 722 Kč.
13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný neuvedl a neprokázal, jaké jsou jeho finanční možnosti, soud proto v daném případě uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 9 722 Kč do 3 měsíců s tím, že tuto lhůtu považuje s ohledem na její výši obecně za přiměřenou.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch účastníků byl při zohlednění původně požadovaného příslušenství přibližně stejný.