Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, jíž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 14 510,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 675,15 Kč od 28.2.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 20 010,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 29.10.2024 pod č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.
4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:
5. Žalovaná uzavřela prostřednictvím internetových stránek [Anonymizováno], tedy prostřednictvím komunikace na dálku, se žalobkyní dne 29.10.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] s možností postupného čerpání až do výše 14 900 Kč, na jejímž základě poskytla žalobkyně téhož dne (29.10.2024) žalované peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky a s denním úrokem ve výši 0.983 % (RPSN při čerpání celého úvěrového rámce činí 1 618,55 %). (Zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, kopie občanského průkazu žalované a z autorizace ověření totožnosti, poskytnutí prostředků vyplývá z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, na svůj dluh nic uhradila. Z důvodu prodlení žalované s úhradami svých závazků žalobkyně od smlouvy ke dni 27.2.2025 odstoupila a dluh vyčíslený na 26 010,39 Kč k uvedenému datu zesplatnila (zjištěno ze zesplatňovacího dopisu z 27.2.2025). Žalovaná následně uhradila žalobkyni částku 6 000 Kč, a to dne 10.3.2025. Ničeho dalšího však neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).
6. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá, že žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako úvěruschopnou za situace, kdy zjistila tyto údaje: Celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 3 (z toho 2 nepracující), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 3 000 Kč, další nezbytné výdaje: 0 Kč, ostatní zbytné výdaje: 2 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 18 000 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 18 000 Kč.
7. Takto uváděné majetkové poměry jsou na hranici vyhodnocení, že žalovaná je vůbec úvěruschopná, navíc označené výdaje nepůsobí příliš věrohodně. Žalobkyně pak především nijak nedokládá, jak tyto údaje ověřila. Za daného stavu důkazů nelze vyhodnocení úvěruschopnosti žalované vůbec přezkoumat.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. S ohledem na výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru posoudil soud uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a rozhodl o vrácení pouze poskytnuté jistiny po odečtení úhrady 6 000 Kč, tj. částky 5 500 Kč, a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalované. Tuto lhůtu soud stanovil jako tříměsíční, kterou považuje s ohledem na výši jistiny za obecně přiměřenou (žalovaná nic netvrdí ani neprokazuje).
11. V rozsahu nároku na úhradu úroků z prodlení pak soudu nárok žalobkyně zamítl. S ohledem na znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není žalovaná doposud v prodlení a žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení doposud nevznikl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. [spisová značka]).
12. Soud dodává, že závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy by učinil i podle § 580 a 588 o.z. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. (…). S ohledem na stanovenou výši smluvního úroku 0,983 % denně je pro spotřebitele obtížné představit si reálnou výši úroku. Tuto reálnou výši pak lépe vystihuje RPSN, která by při čerpání celého úvěrového rámce činila 1 618,55 %. Uvedená výše úroku, potažmo RPSN, je jednoznačně nemravná.
13. Sama žalobkyně pak připouští, že pokud by soud její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Takový právní závěr také soud učinil.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.