Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 623 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 13 623 Kč od 21. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2025 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 623 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]., IČO: [IČO]) a žalovaným byla dne 20.4.2023 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to ve výši 9 500 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem do 20.5.2023. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalovaný na výše označenou smlouvu dosud ničeho neuhradil. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 9 500 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ve spojení s formulářem pro předsmluvní informace vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 20.4.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému však nebyla poskytnuta tvrzená částka 9 500 Kč. Z Potvrzení o provedení transakce se sice podává, že z účtu původního věřitele [právnická osoba]. byla dne 20. 4. 2023 poukázána na účet č. [č. účtu] platba ve výši 9 500 Kč, ze zprávy peněžního ústavu [právnická osoba]. ze dne 13. 1. 2026 však vyplývá, že na shora označený účet, jehož majitelem byl v rozhodném období skutečně žalovaný, není evidována příchozí platba ve výši 9 500 Kč ani platba pod žalobkyní označeným VS [var. symbol]. Žalobkyně tak neprokázala své tvrzení o poukázání částky 9 500 Kč (jistiny poskytnutého úvěru) dne 20. 4. 2023 žalovanému. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, nemohlo se jít tak dostat poučení a výzvy soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby svá tvrzení v daném směru doplnila a k těmto označila důkazy.
5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by původní věřitel splnil svou povinnost úvěrujícího poskytnout ve prospěch žalované peněžité prostředky v dohodnuté výši. Žalované tak nevznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a příp. zaplatit úroky.
7. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
8. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když však plně procesně úspěšnému žalovanému žádné účelně vynaložené náklady spojené s tímto řízením prokazatelně nevznikly.