25 C 10/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 12 015,30 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi účastníky tohoto řízení byla dne 21.3.2022 uzavřena Smlouva o hotovostním úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve výši 8,99 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 204,50 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil celkovou částku 16 378,69 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 8 621,31 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru č. [Anonymizováno] ve spojení se smluvními podmínkami, sazebníkem a doručenkou SMS vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 21.3.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 25 000 Kč, jak vyplývá z transakční historie a výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil částku 16 378,69 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 8 621,31 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. V žalobě bylo tvrzeno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, včetně veřejných registrů. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací předestřených žalovaným. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 30 000 Kč, což dle vyjádření žalobkyně pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně, ověřený příjem pak činil 22 979,7 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje dle svého interního ekonomického modelu na 3 860 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl jiné splátky 0 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 1 666,65 Kč. Žalobkyně tak doložila, že ověřila závazky žalovaného, další tvrzená prověření však nedoložila. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období od září 2017 do května 2023, nicméně tvrdí, že pokud jde o stanovení výdajů žalovaného, vycházela ze statistických modelů, a to přesto, že měla k dispozici výše citované výpisy. Žalobkyně nedokládá, z jaké konkrétní situace žalovaného vycházela, jak tuto zjišťovala, nedostatečně zjistila skutečné výdaje žalovaného.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 8 621,31 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 8 621,31 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalobkyně se z účasti na jednání soudu omluvila, nemohlo se jí tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z výpisů z účtu žalovaného o výši příjmu žalovaného – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč. Žalobkyni nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 20.8.2024, č.j. [spisová značka] nerozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru nevyplývá a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vychází z rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], v němž odvolací soud již vyslovil právní názor, že je nutno při rozhodování o náhradě nákladů daného řízení přihlížet k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Tj. je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny (příp. jejího nesplaceného zůstatku) na základě neplatného právního jednání určována (v závislosti na prokázaných možnostech spotřebitele), v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce (vycházeje z chybného závěru o platnosti „Smlouvy“) v řízení uplatnil vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny či jejího zůstatku i další smluvní nároky, včetně úroku z prodlení, kteréžto nároky byly pravomocně zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky (její části) v 3denní lhůtě, výsledkem řízení je, že žalovaný byl zavázán (za podmínek přiměřených jeho poměrům) k vrácení úvěrem získané jistiny (půjčené částky). Zvážením všech uvedených okolností věci proto odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení, ve kterém soud stanoví splatnost jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, ale je nutno přihlédnout k citovaným okolnostem věci. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení (určení splatnosti podle § 87 „zákona“) nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka vůbec uvažovat.

21. Soud proto ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.