25 C 129/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou proti žalovanému domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku shora s návrhem na nařízení prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastníky řízení v poměru podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech. Pro případ, že by žalovaný projevil zájem o odkoupení podílu žalobkyně a prokázal svou solventnost, připouštěla žalobkyně i možnost vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného spolu s uložením povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku odpovídající ceně podílu. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že jí náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/8, žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 7/8 na předmětných nemovitostech. Žalobkyně již nechce dále setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným, o předmětné nemovitosti nemá zájem. K dohodě na způsobu vypořádání spoluvlastnictví mezi účastníky řízení nedošlo. Rozdělení nemovitých věcí není možné. Žalobkyně odmítá nést jakékoliv náklady na případné rozdělení nemovitosti, nehodlá hradit případný vypořádací podíl v případě přikázání, byť jen části, nemovitostí žalobkyni. Dle žalobkyně se žalovaný chová jako výlučný vlastník nemovitosti, výnosy z pronájmu bytu v předmětné nemovitosti jdou pouze žalovanému. Ve finální fázi řízení žalobkyně navrhla vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného nebo nařízením prodeje těchto nemovitostí a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky.

2. Žalovaný úvodem řízení navrhl zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva, popřípadě jednání v rozporu s dobrými mravy na straně žalobkyně, když současně uplatnil vůči žalobkyni svá práva v tomto řízení vzájemným návrhem na odklad zrušení spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem o dva roky. Usnesením ze dne 27. 1. 2026, č.j. 25 C 129/2025–162 soud řízení o vzájemném návrhu žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví zastavil poté, co žalovaný vzal původně uplatňovaný vzájemný návrh zpět. V průběhu řízení (v návaznosti na jednání o možnostech mimosoudního řešení sporu) navrhl žalovaný přikázání nemovitých věcí do jeho výlučného vlastnictví, za přiměřenou náhradu. Dle žalovaného byly shora označené nemovitosti až do jara roku 2024 předmětem rodinného spoluvlastnictví, kde podíl o velikosti 1/8, který nyní náleží žalobkyni, vlastnil jeho bratr [jméno FO], narozený [datum]. Tento podíl byl od té doby během 10 měsíců třikrát převeden. Žalobkyně navrhla žalovanému zrušení spoluvlastnictví ještě dříve, než proběhl vklad jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí. Na předmětném domě vázne věcné břemeno bytu a věcné břemeno spoluužívání pro [jméno FO], narozenou [datum]. Z darovací smlouvy uzavřené dne 23. 7. 2014 vyplývá právo doživotního užívání bytu pro matku žalovaného [jméno FO], narozenou [datum] s tím, že matka žalovaného v nemovitosti prožila téměř celý svůj život a je na ni výrazně fixována. V předmětné budově jsou celkem 3 byty. Jeden je v neuspokojivém stavu, neobyvatelný. Žalovaný již zahájil jeho rekonstrukci.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Z nesporných tvrzení stran a z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, LV č. [hodnota] vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky, a to žalobkyně s podílem o velikosti 1/8 a žalovaný s podílem o velikosti 7/8 (ve výroku I. tohoto rozhodnutí shora) specifikovaných nemovitých věcí, a to žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 1. 1. 2025 s právními účinky zápisu ke dni 3. 1. 2025, žalovaný na základě darovací smlouvy ze dne 11. 4. 1996 (V12 1585/1996, právní účinky vkladu ke dni 15. 4. 1996), usnesení soudu o vypořádání společného jmění a o dědictví vydaného Okresním soudem v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2012, č.j. 16 D 1525/2012-27, které nabylo právní moci dne 12. 12. 2012 a smlouvy darovací ze dne 23. 7. 2014 (právní účinky zápisu ke dni 23. 7. 2014). Předmětná stavba je zatížena věcným břemenem bytu a věcným břemenem spoluužívání pro [jméno FO] dle smlouvy [Anonymizováno].

5. Z Kupní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako stranou prodávající a žalobkyní jako stranou kupující dne 2. 1. 2025 ([Anonymizováno]) vzal soud za prokázané, že touto bylo na žalobkyni převedeno vlastnické právo k podílu ideální 1/8 předmětné nemovité věci.

6. Z Darovací smlouvy uzavřené mezi manželi [jméno FO] a [jméno FO] na straně jedné jako dárci a žalovaným na straně druhé jako obdarovaným dne 11. 4. 1996 soud zjistil, že rodiče žalovaného tomuto darovali spoluvlastnický podíl ve výši jedné ideální čtvrtiny na předmětných nemovitostech. Z usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2012, č.j. 16 D 1525/2012–27 soud zjistil, že tímto byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zůstaviteli – otci žalovaného, dle které matka žalovaného, bratr žalovaného [jméno FO], narozený [datum] a žalovaný nabyli rovným dílem mimo jiné podíl 3/8 na předmětných nemovitostech. Z darovací smlouvy uzavřené mezi [jméno FO] jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným dne 23. 7. 2014 soud zjistil, že touto smlouvou matka žalovaného darovala žalovanému ideální podíl 1/2 na předmětných nemovitých věcech. Žalovaný se v článku IV. této smlouvy zavázal ponechat své matce po dobu jejího života k dispozici (nerušenému užívání) stávající, jí užívaný, byt v prvním nadzemním podlaží o velikosti 1+2.

7. Z Návrhu na vypořádání spoluvlastnictví ze dne 16. 1. 2025 ze strany právního zástupce žalobkyně adresovaného žalovanému soud zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovaného s návrhem na uzavření dohody o vypořádání spoluvlastnictví s tím, že by žalovaný od žalobkyně odkoupil její podíl o velikosti ideální 1/8 na nemovitosti za tržní cenu, která by byla zjištěna znaleckým posudkem. V případě, že by žalovaný neměl zájem o odkup podílu, navrhuje žalobkyně společný prodej nemovitosti prostřednictvím realitní kanceláře a rozdělení výtěžku z prodeje rovným dílem. Pro případ, že nedojde k uzavření dohody o vypořádání spoluvlastnictví, byl žalovaný upozorněn, že žalobkyně je připravena domáhat se zrušení spoluvlastnictví soudní cestou. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že výše citovaná předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne 20. 1. 2025. Vzájemná emailová komunikace právních zástupců žalobkyně a žalovaného dokládá, že procesní strany se pokoušely najít možnosti mimosoudního řešení, nicméně emailem ze dne 28. 11. 2025 sděluje právní zástupce žalobkyně zástupci žalovaného, že na podané žalobě a návrhu na nařízení prodeje nemovitosti žalobkyně trvá. Účastníci řízení se neshodli v otázce ceny předmětných nemovitostí.

8. Mezi účastníky tohoto řízení nebylo sporu o tom, že k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mezi stranami nedošlo.

9. Z kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno FO], narozeným [datum] (bratrem žalovaného) a společností [právnická osoba] jako stranou kupující dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že touto smlouvou převedl bratr žalovaného na označenou stranu kupující zastoupenou jednatelem [jméno FO] vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu ideální 1/8 na předmětných nemovitostech. Kupní cena činila částku 760 000 Kč.

10. Z kupní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako stranou prodávající na straně jedné a společností [právnická osoba] zastoupenou jednatelem [jméno FO] jako stranou kupující na straně druhé dne 22. 5. 2024 soud zjistil, že předmětem této smlouvy byl převod spoluvlastnického podílu ideální 1/8 na předmětných nemovitostech. Cena předmětu koupě činila částku 1 050 000 Kč.

11. Z novinového článku s názvem „Flip, nebo flop? …“ uveřejněného dne 21. 6. 2024 se podává, že rozhovory s úspěšnými investory mají nalákat další zájemce do kurzů, které jsou pořádány společně s [jméno FO], jednatelem realitní společnosti [právnická osoba], kde je slibováno pohádkové zbohatnutí díky nákupu a rychlému prodeji podílů na nemovitostech. Dále je popsáno tzv. flipování nemovitostí.

12. Emailem ze dne 24. 11. 2025 obecný zmocněnec žalovaného jedná s právním zástupcem žalobkyně o možnostech úhrady ceny znaleckého posudku. Emailem ze dne 17. 2. 2025 žalovaný informuje právního zástupce žalobkyně o svých plánech na zhodnocování předmětné nemovitosti postupnými rekonstrukcemi. Emailem ze dne 12. 5. 2025 žalovaný sděluje právnímu zástupci žalobkyně, že vyúčtování hospodaření s nemovitou věcí za rok 2025 bude provedeno do konce února 2026, upřesňuje způsob užívání jednotlivých bytů v nemovitostech.

13. Předloženými fotografiemi (žurnalizovanými na č. l. 31–34 spisu) žalovaný doložil provádění oprav a rekonstrukčních prací v rodinném domě – bytě ve druhém nadzemním podlaží.

14. Ze souboru daňových dokladů vystavených v období leden 2022 až červen 2023 (žurnalizovány na č. l. 105–125 spisu) soud zjistil, že žalovaný provedl na předmětném domě rekonstrukci fasády spojenou se zateplením pláště budovy, s vynaložením investice v částce 325 419,56 Kč a uhradil též instalaci tepelného čerpadla předmětné nemovitosti v celkové částce 132 011,27 Kč.

15. Ze stavebního povolení vystaveného Úřadem města České Budějovice – stavebním úřadem dne 2. 8. 1996, č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že tímto byla povolena stavba označená jako vestavba půdního bytu, [adresa] na pozemku st. pl. [Anonymizováno], katastrální území [Jméno žalovaného B]. Z kolaudačního rozhodnutí vydaného Úřadem města České Budějovice – stavebním a dopravním úřadem dne [datum], č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že stavebníkovi (žalovanému) bylo povoleno užívání stavby označené jako stavební úpravy RD realizované za účelem vestavby půdního bytu. Z vývěsky je zřejmé, že předmětná stavba byla povolena na základě rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2. 8. 1996 pro stavebníka – žalovaného. Ze Souhlasu spolumajitelů s vestavbou půdního bytu ze dne 22. 6. 1996 vyplývá, že manželé [jméno FO] (rodiče žalovaného) udělili tímto souhlas žalovanému s prováděním označené stavby. Ze žádosti o vyplacení meziúvěru 90 000 Kč ze dne 20. 6. 1996 soud zjistil, že v této souvislosti žalovaný požádal o poskytnutí meziúvěru na financování uvedené výstavby.

16. Z výpovědi svědka [jméno FO], švagra žalovaného soud zjistil, že tento se dlouhodobě podílel spolu se žalovaným na opravách a rekonstrukcích předmětné nemovitosti (fasáda, balkony, instalace tepelného čerpadla). Potřebný materiál zajišťoval a jeho cenu hradil žalovaný. Kromě prací, na nichž se podílel též svědek, realizoval a financoval žalovaný též zvelebování bytových jednotek (bourací práce, výměna nábytku, obklady, dlažba, vchodové dveře). Dle svědka je účelem zmíněných rekonstrukcí možnost budoucího užívání předmětné nemovitosti k bydlení rodinou žalovaného.

17. Z výpovědi svědka [jméno FO], švagra žalovaného soud zjistil, že svědek žalovanému pomáhal při výkonu rekonstrukčních prací, a to již od devadesátých let 20. století. Po provedení podlah došlo k záplavám, bylo nutno likvidovat nábytek. Byla realizována vestavba bytu v podkroví, včetně podlah. Svědek zaznamenal též rekonstrukční práce realizované žalovaným v bytech v domě (podlahy, obklady, dveře), upravovalo se schodiště. Jeden z bytů užívala matka žalovaného do doby, než se přesunula do pečovatelského domu. Dle svědka nemovitost užívá žalovaný, alespoň jej tam svědek často vídá. Jak svědek [jméno FO], tak svědek [jméno FO] vypověděli, že bratr žalovaného [jméno FO] se osobní prací ani finančně na popsaných rekonstrukčních pracích nepodílel.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], tchýně žalovaného, soud zjistil, že v předmětném domě probíhaly rekonstrukce jednotlivých bytů, včetně sklepů. Žalovaný se podílel na opravách podlah, stropu, vybavení novým nábytkem, opatření domu schodištěm a zábradlím. Byla prováděna oprava střechy, výměna oken, opravy a obnovy zdiva a podlah po povodních. Vše financoval žalovaný se svou manželkou. Svědkyně měla možnost shlédnout vnitřek domu naposledy před dvěma lety. Zaznamenala, že podkrovní byt je již celkem zrekonstruovaný, další z bytů je zatím zcela neobyvatelný. Byt je rekonstruován. Matka žalovaného je nyní v domově důchodců. V současné době nikdo v jednotlivých bytech trvale nebydlí, respektive občas zde někdo přespí.

19. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný již od roku 1991 opravoval předmětný dům se svými rodiči. Z půdy se vybudovalo podkroví, dále se opravoval druhý i třetí byt (v předmětném domě jsou tři bytové jednotky). Byt v podkroví dříve k bydlení využíval žalovaný se svou rodinou. V druhém patře bydlela matka žalovaného. Matka žalovaného poté, co si zlomila kotník, pobývala v nemocnici a v listopadu 2024 byla převezena do Alzheimercentra, kde je v péči dodnes. Občas ji rodina žalovaného vezme podívat se domů, ale převážně pobývá v léčebně. V prvním patře pak měla možnost bydlení paní [jméno FO], která do bytu dojížděla z Libníče. Tato zde má břemeno bydlení, dodnes občas přijede, byt je pro ni připravený. Byt ve druhém patře je dle žalovaného vybydlený, tento se dlouhá léta pronajímá a nyní je v rekonstrukci. Byt je v pronájmu i nadále přes booking. Tímto způsobem je užíván v průměru 2–3 dny v měsíci. Žalovaný počítá do budoucna s užíváním nemovitosti jeho dvěma dcerami, stejně tak žalovaný s manželkou by se tam rád na stáří přestěhoval vzhledem k dostupnosti zdravotnické péče (s ohledem na vhodné umístění rodinného domu). V současné době žalovaný bydlí v rodinném domě ve svém vlastnictví. Žalovaný se členy své rodiny (původně s otcem, případně posléze se švagrem) prováděl potřebné zednické práce, obklady koupelny, realizaci podlah. Tchán pomáhal s nábytkem, dělalo se schodiště, okna. Největší investice v částce okolo [PSČ obec] byly do nemovitosti vloženy v posledních třech až čtyřech letech (instalace tepelného čerpadla, fasáda, zateplení). Žalovaný uvedl, že na popsaných pracích se finančně ani osobně jeho bratr [jméno FO] nepodílel. Ke své schopnosti vyplatit vypořádací podíl žalobkyni žalovaný uvedl, že vlastní majetek v hodnotě 20–30 000 000 Kč. Jeho příjmy z podnikatelské činnosti se pohybují v částce okolo 2 miliony ročně. Žalovaný je nadále připraven zaplatit žalobkyni vypořádací podíl, jak již bylo z jeho strany nabízeno, v částce 950 000 Kč.

20. Výpovědi shora jmenovaných svědků ve spojení s účastnickou výpovědí žalovaného soud hodnotí jako věrohodné, vzájemně souladné, korespondující též s obsahem již předložených listinných důkazů (daňových dokladů výše) a s dílčími závěry vyplývajícími ze znaleckého posudku (dispoziční uspořádání domu, provedené stavební úpravy a rekonstrukční práce).

21. Z přehledu stavebních prací nutných k rozdělení předmětného rodinného domu na bytové jednotky (odhad ceny) se podává orientační přehled nezbytných stavebních prací v celkové ceně 900 000 Kč.

22. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2024 vyplývá, že žalovaný za uvedený rok dosáhl příjmů ve výši 2 191 611 Kč, výdaje související s těmito příjmy činily 1 601 224 Kč.

23. Výpisem ze spořícího účtu vedeného u Air bank a.s. žalovaný doložil, že ke dni 2. 1. 2026 činil konečný zůstatek na tomto účtu 976 712,85 Kč.

24. Každá ze stran předložila též svůj odhad ceny předmětných nemovitostí. Dle původního náhledu žalobkyně se obvyklá cena předmětného souboru nemovitostí pohybovala okolo částky 16 000 000 Kč. Z odhadu ceny bytu 3+1 zpracované [jméno FO] dne 8. 10. 2025 vyplývá cena 6 000 022,924 Kč.

25. Žalovaný předložil odhad tržní ceny předmětné nemovitosti ze serveru valuo.cz ze dne 2. 1. 2026 znějící na částku 8 207 062 Kč.

26. Za účelem zodpovězení odborných otázek tohoto řízení soud ustanovil znalce. Ze znaleckého posudku ze dne 31. 3. 2026 zpracovaného [tituly před jménem], znalcem z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí, soud zjistil, že oceňovaný soubor nemovitých věcí tvoří pozemek č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p [Anonymizováno] [Anonymizováno] v katastrálním území [Jméno žalovaného B] 7, přičemž se jedná o rodinný dům, řadový vnitřní na rohu dvou ulic. Rodinný dům je již zkolaudován, ale v bytové jednotce v druhém nadzemním podlaží dochází k rekonstrukci a je třeba dokončit vnitřní omítky, keramické obklady v koupelně a kuchyni. Dále pak nutno doplnit vnitřní dveře, povrchy podlah, rozvody topení, včetně radiátorů, rozvody elektroinstalace, rozvody vody do plastu, propojení kanalizace, osazení kuchyňské linky a provedení koupelny. V devadesátých letech 20. století byla provedena výměna střešní krytiny a klempířských konstrukcí, rekonstrukce bytu v prvním nadzemním podlaží, a to podlahy, okna, zařizovací předměty, koupelna, omítky a rozvody. Bylo vydáno stavební povolení na vestavbu podkroví, která byla dokončena dle kolaudace v roce 2000. V roce 2003 byla do části podkroví půdy vestavěna další místnost. Byla provedena izolace v podkroví, obložení a sádrokartony. Část dřevěných podlah byla nahrazena, proběhla výměna a rekonstrukce elektroinstalace. V roce 1996 byla provedena v bytové jednotce v druhém nadzemním podlaží výměna oken. V roce 2022 bylo osazeno tepelné čerpadlo a částečně rekonstruován systém vytápění. Dále byla provedena fasáda – zateplení. V roce 2025–2026 bylo provedeno obložení v prvním a druhém nadzemním podlaží na schodištích. Znalec potvrdil praskání omítek v interiéru domu. Konstatoval, že tyto projevy jsou vzhledem ke stáří domu typické. Vzhledem k tomu, že je prováděna následná rekonstrukce, nepovažuje znalec tyto trhliny za významné z hlediska stanovení obvyklé ceny domu. V současné době je dle znalce stavebně technický stav domu dobrý, jsou provedeny rekonstrukce, snížení energetické náročnosti budovy, je osazeno tepelné čerpadlo, vsazena plastová okna. Bytové jednotky v prvním nadzemním podlaží a v podkroví jsou v dobrém stavebně technickém stavu, i když vykazují částečné opotřebení. Bytová jednotka ve druhém nadzemním podlaží je dle znalce v současné době v rekonstrukci. V prvním podzemním podlaží dochází k částečnému vzlínání podzemní vody, vzhledem k nefunkčnosti hydroizolace a také vzhledem ke stáří domu. Je zde částečně opadaná omítka, dle znalce je třeba speciální omítky nebo nátěru, popřípadě ponechat zdivo obnažené, aby docházelo k jeho vysychání. Nemovitá věc je částečně pronajímána pouze na krátkodobé pronájmy.

27. Znalec provedl ocenění nemovitosti při porovnání se třemi prodanými nemovitostmi v obdobné lokalitě, když bylo přihlédnuto i k technickému stavu domu, velikosti a pozemkovému zázemí. Cena domu byla stanovena jako cena obvyklá. Obvyklá cena rodinného domu byla určena na základě porovnávací metody při srovnání s obdobnými nemovitostmi (vzhledem k poloze, technickému stavu, vybavení, velikosti objektu a velikosti pozemkového zázemí). Do porovnání byly vybrány nemovitosti, jejichž převod již proběhl. Hodnota byla stanovena ke dni místního šetření (24. 3. 2026) s tím, že obvyklá cena rodinného domu se bude pravděpodobně pohybovat okolo 10 383 000 Kč bez omezení věcným břemenem a po dokončení plánované rekonstrukce, která v bytové jednotce ve druhém nadzemním podlaží již probíhá. Výsledná hodnota tak byla stanovena na základě porovnání se třemi prodanými nemovitostmi a určena jako průměrná cena za metr čtvereční podlahové plochy s příslušenstvím. Na nemovitosti dle znalce vázne věcné břemeno bytu a užívání pro paní [jméno FO], narozenou [datum] v bytové jednotce v prvním nadzemním podlaží dle darovací smlouvy. Na základě dat Českého statistického úřadu o pravděpodobnosti dalšího života znalec vypočetl hodnotu věcného břemene jako obvyklé nájemné samostatně uzamykatelné jednotky 2+1 o výměře 65,84 m² za 7 let. Nájemné bylo posouzeno se třemi bytovými jednotkami určenými k pronájmu. Výsledná hodnota věcného břemene při dalším trvání 7 let byla určena v částce 1 022 000 Kč. Dále znalec zohlednil rozestavěnost bytové jednotky ve druhém nadzemním podlaží, která je nyní v rekonstrukci. Na bytové jednotce je dle znalce nutno dokončit rozvody vody, kanalizace, elektroinstalace topení, radiátory, dále povrchy podlah, zařizovací předměty v koupelně, obklady, dlažby a kuchyňskou linku. Náklady na rekonstrukci vykalkuloval znalec z pořizovací ceny a na základě rozestavěnosti domu. Náklady na dokončení rekonstrukce bytové jednotky ve druhém nadzemním podlaží představují dle znalce částku 1 024 469 Kč. Z výsledné ceny obvyklé ve výši 10 383 000 Kč pak podle znalce nutno odečíst hodnotu věcného břemene užívání v částce 1 022 000 Kč a náklady na dokončení rekonstrukce v částce 1 024 000 Kč, přičemž znalec uzavřel, že výsledná obvyklá cena předmětných nemovitostí činí 8 337 000 Kč. Znalec v rámci svého výslechu vysvětlil, jakým způsobem zohlednil stáří budovy a jak se ve stanovení obvyklé ceny nemovitosti projevil vliv žalovaným vložených investic.

28. Žalobkyně souhlasila se závěrem znalce ohledně výše obvyklé ceny nemovitostí.

29. Znalec neshledal jako vhodné reálné rozdělení nemovitosti (se zaměřením na rodinný dům) s tím, že se jedná o rodinný dům užívaný jako celek, v němž je též propojeno vedení vody, elektroinstalace a topení. Současně znalec nedoporučil rozdělení na bytové jednotky, a to s ohledem na věcné břemeno užívání, coby závadu na bytové jednotce v prvním nadzemním podlaží a dále s poukazem na skutečnost, že bytová jednotka ve druhém nadzemním podlaží je již v započaté rekonstrukci, to vše též vzhledem k velikosti spoluvlastnických podílů (7/8 a 1/8), když zdůraznil, že v domě se nachází pouze tři bytové jednotky. Pro budoucí užívání a případné udržovací práce a rekonstrukce na společných prostorech by bylo takové uspořádání dle znalce obtížné. Znalec v rámci svého výslechu upřesnil, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí by předpokládalo obtíže spojené se stavebními úpravami (včetně samostatných topidel), přičemž uvedené by si vyžádalo náklady okolo 500 000 Kč.

30. Znalecký posudek [tituly před jménem] soud hodnotí jako ucelený, vnitřně jednotný, logicky uspořádaný, když případné pochybnosti byly zcela rozptýleny výslechem tohoto znalce. Znalec přehledně vysvětlil, z jakých podkladů při vyhotovení znaleckého posudku vycházel, jakých metod znaleckého zkoumání užil a na základě jakých úvah vyslovil své znalecké závěry. Znalec odkázal na porovnávací metodu, za využití vzorku skutečně realizovaných prodejů při porovnání s nemovitostmi oceňovanými. Znalec setrval i na svém závěru ohledně nemožnosti reálného rozdělení nemovitostí.

31. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalovaného na zpracování doplňujícího znaleckého posudku k určení výše investic souvisejících s rekonstrukcí a zateplením fasády, popř. instalací tepelného čerpadla a jejich vlivu na určení celkové obvyklé ceny nemovitosti, obdobně i ovlivnění ceny nemovitosti v důsledku radonového zatížení, popř. stáří domu, když znalec pečlivě v rámci svého znaleckého posudku, popř. při svém výslechu podrobně popsal veškerá pozitiva i rizika a zatížení předmětné nemovitosti. Znalec potvrdil, že při znalecké prohlídce zaznamenal výsledky již zmíněných stavebních úprav, oprav, rekonstrukcí (včetně rekonstrukce a zateplení fasády, instalace tepelného čerpadla, úprav bytových jednotek, schodiště, zábradlí, balkónů) a tyto promítl do určení obvyklé ceny domu. Výši provedených investic znalec odhadl na částku okolo 700 000 Kč.

32. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 citovaného ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět vlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

33. Podle ustanovení § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodl-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle ustanovení § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle ustanovení § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

34. Z citovaných ustanovení vyplývá, že spoluvlastníky nelze zásadně nutit, aby proti své vůli setrvávali ve spoluvlastnickém vztahu. Soud se nejprve zabýval otázkou, zdali jsou dány důvody pro zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jak namítal v úvodu řízení žalovaný.

35. Zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z důvodů hodných zvláštního zřetele musí reflektovat skutkovou jedinečnost konkrétního případu. Ustanovení § 1140 odst. 1 o.z. vyjadřuje obecnou podstatu vztahu spoluvlastníka ke spoluvlastnickému společenství potud, že účast spoluvlastníka v něm nelze vynucovat proti jeho vůli. Ustanovení § 1140 odst.2, věta druhá o.z. v sobě zahrnuje dva případy, kdy je možné žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zamítnout. Prvním případem zamítnutí žaloby je „nevhodnost doby“ takového návrhu, kdy tato nevhodnost se posuzuje se zřetelem na společnou věc, na její účelové určení, na způsob jejího využití a podobně. Pro posouzení „včasnosti“ zrušení společenství však nerozhodují osobní poměry spoluvlastníků, nýbrž rozhodují objektivní, věci samé se týkající a na ni účinkující poměry. O takový případ se v dané věci nejedná. Druhým důvodem zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je pak skutečnost, že žaloba byla podána k újmě jen některého ze spoluvlastníků. Žalovaný namítal nikoliv skutečnosti objektivního charakteru, které by se vztahovaly ke společnému souboru nemovitých věcí, ale pouze subjektivní okolnosti (vysoký věk a tomu odpovídající zdravotní stav osob, jimž svědčí věcné břemeno spoluužívání a právo doživotního užívání – paní [jméno FO] a paní [jméno FO], příp. citová vazba matky žalovaného k nemovitostem).

36. V rozsudku ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1236/2009 Nejvyšší soud uvedl, že významný pro rozhodnutí může být i špatný zdravotní stav účastníků a nutnost zachovat bydlení rodinným příslušníkům (rodičům). Tyto okolnosti ovšem nelze posuzovat izolovaně od dalších zjištěných skutečností, jakými jsou například nutnost zajistit řádnou údržbu domu, respektive vyhrocené špatné vztahy mezi účastníky; vždy je však třeba se jimi zabývat, zvažovat oprávněné zájmy všech účastníků a v případě rozporu těchto zájmů vysvětlit, proč byla dána přednost jen některým z nich.

37. Žalovaný vytýkal žalobkyni uplatnění jejího práva na zrušení spoluvlastnictví „v rozporu s dobrými mravy“, chování žalobkyně hodnotil jako zjevné zneužití práva. Soud se proto touto námitkou žalovaného zabýval též z pohledu ustanovení § 8 o.z., podle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany, jak plyne mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 51599/2014. Ve smyslu citovaného rozhodnutí do úvahy přicházejí coby důvody vedoucí k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví pouze důvody dočasného charakteru.

38. V daném případě soud přihlédl nejen k (dlouhodobé) situaci matky žalovaného, nýbrž i k oprávněným zájmům žalobkyně, když zamítnutím žaloby by žalobkyně významně utrpěla na svých právech. Pokud by totiž byla „pro tentokrát“ žaloba zamítnuta z důvodu existence okolností trvalejšího charakteru, kam bezesporu patří vyšší věk i špatný zdravotní stav i existence věcného břemene doživotního užívání, mohla by žalobkyně své právo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v budoucnu jen stěží znovu uplatnit a došlo by tak de facto ke zkonstruování neměnného stavu, a to výhradně k tíži žalobkyně. Žalovaným tvrzené okolnosti (toliko) trvalé povahy nenaplňují podmínky předpokládané ustanovením § 1140 odst. 2 o.z.

39. Nelze přisvědčit žalovanému, který hodnotí výše popsané jednání žalobkyně a jejích právních předchůdců (převody spoluvlastnického podílu v krátkém časovém sledu, nabízení odkupu spoluvlastnického podílu za vyšší částku, než za jakou právní předchůdce žalobkyně nabyl tento podíl od původního spoluvlastníka – bratra žalovaného) jako spekulativní (tzv. flipovací praktiky), tedy jako jednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014.

40. Dle citovaného ustanovení, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

41. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2350/2025 ze dne 29. 10. 2025 vyplývá, že výhodné nabytí pozemků ve veřejné dražbě nelze považovat za mimořádné okolnosti ospravedlňující použití korektivu dobrých mravů. Samotné vyvíjení podnikatelské aktivity, jejímž pojmovým znakem je dosahování zisku, nemůže být považováno za něco apriori nemravného. Tento závěr sdílí i aktuální judikatura Nejvyššího soudu vyjádřená např. v usnesení ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1346/2023. K závěru, že koupi podílu za účelem investice nelze hodnotit jako morálně závadnou, dospěl Nejvyšší soud také v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019.

42. Pokud žalovaný s ohledem na judikaturu vyšších soudů žádal snížení přiměřené náhrady za přikázaný spoluvlastnický podíl, z již citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2350/2020 vyplývá, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu s účinností od 1. 1. 2014 soud rozhodující o vypořádání spoluvlastnictví společné věci nemusí tomu ze spoluvlastníků, který přichází o své vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu, určit výši přiměřené náhrady vždy jenom podle výše podílu na obvyklé ceně společné věci, nýbrž může s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu náhradu zvýšit či naopak – výjimečně s ohledem na dobré mravy – snížit, případně nepřiznat vůbec. Snížení přiměřené náhrady za přikázaný spoluvlastnický podíl s odkazem na § 2 odst. 3 o.z. však přichází do úvahy jen ve výjimečných případech zásadního rozporu jednání účastníků řízení s dobrými mravy (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2908/2015). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2371/2014 vysvětlil, že ustanovení § 2 odst. 3 o.z. zakotvuje zásadu dobrých mravů jako obecný princip ovládající výklad i aplikaci občanskoprávních norem, ke kterému je třeba přihlížet i při vydání konstitutivního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3619/2015). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3009/2024, připomněl, že ústavněprávní dopady tzv. „spekulativního“ či „nekalého“ nabývání pozemků podrobně vysvětlil Ústavní soud v nálezu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. III. ÚS 2049/2021, kde mj. formuloval úvahu a závěr, že „podobně jako se očekává, že bude stát co nejefektivněji nakládat s majetkem nabytým např. coby odúmrť, nelze očekávat, že např. vlastník tzv. investičního bytu bude nabízet jeho nájem za cenu nižší než obvyklou v dané lokalitě pouze proto, že jej sám výhodně nabyl. Samotným smyslem investování do nemovitostí je totiž právě očekávaný ekonomický prospěch, a neměl-li by z investice vlastníkovi plynout, postrádala by logicky taková investice smysl. I z toho důvodu nelze za rozporné s dobrými mravy považovat výhodné nabytí nemovitostí, jejichž povaha by měla garantovat jistý výnos na nájemném či pachtovném, ať už v jakékoliv výši.

43. V projednávané věci tak chování žalobkyně spočívající v nabytí spoluvlastnického podílu za účelem investice ani krátký časový odstup mezi okamžikem, kdy žalobkyně nabyla vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu a okamžikem, kdy nabídla tento spoluvlastnický podíl žalovanému k odkupu, nepředstavuje uplatnění zákonného práva na zrušení spoluvlastnického vztahu v rozporu s dobrými mravy, respektive není zjevným zneužitím práva. Nadto, jak vyplynulo z dopisu (ve věci: Návrh na vypořádání spoluvlastnictví) ze dne 16. 1. 2025, žalobkyně nabídla žalovanému možnost odkupu podílu žalobkyně za tržní cenu, která by byla zjištěna znaleckým posudkem. Na základě provedeného dokazování vzal soud též za prokázané, že matka žalovaného již uspokojuje svou potřebu bydlení jinde (mimo předmětný dům), a to vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (obdobně i paní [jméno FO], která využívá bytovou jednotku v uvedeném domě jen k příležitostnému přespání).

44. Způsob nabytí nemovitostí ze strany žalobkyně nepovažoval soud za rozporný s dobrými mravy a neshledal ani jiné důvody pro zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, popř. určení nižšího vypořádacího podílu, než by odpovídalo výši podílu na obvyklé ceně společných nemovitostí.

45. Ze strany žalobkyně nejde o zjevné zneužití práva, kterému by v režimu ustanovení § 8 o.z. měla být odepřena ochrana. V žalovaných předestřených skutečnostech nelze očekávat v relativně dohledné době jakoukoliv změnu. Překážky zrušení spoluvlastnictví mají být dočasného charakteru. Je tak na místě žalobě vyhovět, když žalovaný vypočítává na své straně pouze důvody trvalé povahy, které nemohou představovat důvody pro zamítnutí žaloby ve smyslu ustanovení § 1140 odst. 2 o.z. Každý ze spoluvlastníků si musí být vědom toho, že druhý spoluvlastník může kdykoliv uplatnit právo na zrušení spoluvlastnictví.

46. Prvním předpokladem rozhodnutí soudu o zrušení spoluvlastnictví a vypořádání na návrh některého spoluvlastníka je neexistence dohody mezi spoluvlastníky.

47. Z provedeného dokazování je zřejmé, že k uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo.

48. S ohledem na shodný náhled obou stran a již citovaný znalecký posudek soud činí dílčí závěr v tom směru, že reálné rozdělení společné věci není dobře možné, a to s přihlédnutím též k velikosti spoluvlastnických podílů a účelnému využití případně oddělených částí, jejich komplikované údržbě a správě za situace, kdy žalobkyně o předmětné nemovitosti (jejich užívání) zájem nemá a nehodlá se podílet na nákladech spojených s rozdělením nemovitostí.

49. Ve smyslu ustanovení § 1147 o.z. soud zvažoval jako další způsob vypořádání spoluvlastnictví možnost přikázání předmětného souboru nemovitých věcí za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. Základním předpokladem takového vypořádání je souhlas spoluvlastníka s přikázáním věci (tomuto spoluvlastníku). Ve finální fázi tohoto řízení žalovaný souhlasil s tím, aby společné nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu pro žalobkyni. Žalobkyně ve svém konečném návrhu na způsob vypořádání podpořila přikázání věci do výlučného vlastnictví žalovaného (připouštěla též vypořádání nařízením prodeje nemovitostí).

50. Při rozhodování o tom, kterému ze spoluvlastníků soud předmětné nemovitosti za přiměřenou náhradu přikáže, přihlíží soud k velikosti podílů a účelnému využití věci.

51. Soud vzal současně do úvahy hledisko velikosti spoluvlastnického podílu účastníků na předmětných nemovitostech (velikost spoluvlastnického podílu žalovaného 7/8 oproti velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně 1/8). Žalovanému tak patří výrazně vyšší podíl na společné věci. Soud si je vědom toho, že nejde o hledisko samo o sobě rozhodující, byť se jedná o kritérium poměrně významné. Na straně žalovaného je třeba přihlédnout též k rodinné vazbě k předmětnému souboru nemovitostí a k dlouhodobosti užívání a údržby předmětné nemovitosti právě žalovaným a jeho rodinými příslušnáky. Žalovaný na předmětné nemovitosti provádí opravy a rekonstrukce, jejichž financování zajišťuje. Cílem těchto úprav je zhodnocení nemovitosti a její uzpůsobení pro budoucí bydlení členů rodiny žalovaného v předmětném domě. Soud má za to, že přikázáním celého souboru nemovitostí do vlastnictví žalovaného bude naplněno též hledisko účelného využití věci, když žalovaný usiluje o zachování hodnoty nemovitostí.

52. Žalovaný současně vyjádřil svou vůli a připravenost nabýt společnou věc za přiměřenou náhradu, když v řízení výpisem z účtu ve spojení s daňovým přiznáním a svou účastnickou výpovědí doložil svou solventnost, tedy schopnost zaplatit tuto náhradu žalobkyni v odpovídající výši.

53. V souladu se závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] soud uzavřel, že obvyklá cena předmětných nemovitostí činí 8 337 000 Kč. Soud tedy žalovanému, kterému přikázal předmětné nemovité věci do výlučného vlastnictví, uložil povinnost uhradit žalobkyni hodnotu jejího vypořádacího podílu odpovídající velikosti jejího podílu na celku předmětných nemovitostí (1/8), tj. částku ve výši 1 042 125 Kč.

54. S ohledem na značnou výši náhrady za spoluvlastnický podíl soud uložil žalovanému povinnost zaplatit vypořádací podíl žalobkyni v přiměřené lhůtě ve smyslu ust. § 160 odst. 1, věta za středníkem o.s.ř., tj. do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když není pochyb o tom, že žalovaný může a je schopen v této lhůtě žalobkyni přiměřenou náhradu vyplatit.

55. Další v řízení původně navržené důkazy již soud pro nadbytečnost neprováděl, když potřebná skutková zjištění učinil z provedeného dokazování, jak nastíněno shora. Žalovaný (ani k výzvě soudu při jednání dne 9.6.2026) v tomto řízení neuplatnil žádný konkrétní nárok proti žalobkyni spojený s jeho tvrzením o vložených investicích do předmětné nemovitosti, pro určení jejichž rozsahu označil k důkazu již zmíněný doplňující znalecký posudek. Soud proto, jak již bylo výše uvedeno, přihlédl k (v řízení) prokázanému objemu vložených investic žalovaného do předmětné nemovitosti pouze při rozhodování o tom, kterému ze spoluvlastníků bude předmětná nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví. Na provedení zbývajících označených dosud neprovedených důkazů již žádná ze stran dále netrvala.

56. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z aktuální judikatury Ústavního soudu, především ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl.-ÚS st. 59/23, dle kterého v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle článku 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, leda, že by proto byly dány zvláštní důvody.

57. V přijatém stanovisku Ústavní soud shrnul, že míra úspěšnosti jednotlivých účastníků řízení o vypořádání spoluvlastnictví je z majetkového hlediska srovnatelná. Jinými slovy vyjádřeno, společná věc je buď rozdělena, nebo je celá věc přikázána do výlučného vlastnictví jen jednoho ze spoluvlastníků a poté soud ostatním spoluvlastníkům stanoví odpovídající finanční náhradu, popřípadě je věc prodána ve veřejné dražbě. Na obou stranách (u všech spoluvlastníků) tak lze hovořit o částečném úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 a 4 o.s.ř. Zásadně je tak na místě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, na což pamatuje druhá z alternativ upravených v § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. V odůvodněných - a spíše výjimečných případech pak lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu může být například obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva; soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací. Šikanózním jednáním však není sama o sobě okolnost, že některý (nebo každý) ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví. Nejvyšší soud formuloval pomocná kritéria individuálního posouzení vzniku práva na náhradu nákladů řízení (například usnesení č.j. 22 Cdo 2816/2017–1276 ze dne 5. 10. 2017) takto: „Mezi individuální okolnosti konkrétní věci, které by měl soud zvažovat, patří i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení“. Uvedené aspekty jsou z pohledu Ústavního soudu přiměřeně aplikovatelné i nadále.

58. Soud neshledal žádné mimořádné důvody, které by v daném typu řízení svědčily pro přiznání náhrady nákladů tohoto řízení žalovanému, když sama skutečnost, že původní odhad žalobkyně ohledně hodnoty nemovitostí se výrazně odlišoval od obvyklé ceny nemovitostí, k níž dospěl znalec (a k níž se žalobkyně následně přiklonila), takovým důvodem není, neboť určení obvyklé ceny nemovitostí bylo možno postavit najisto až po zodpovězení odborných otázek znalcem v tomto řízení ustanoveným. Žalobkyni současně nelze klást k tíži, že v průběhu řízení mírně změnila své procesní stanovisko ve vztahu k navrhovanému způsobu vypořádání, když sice na počátku řízení navrhovala nařízení prodeje nemovitostí s rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky, avšak již tehdy připouštěla, že v případě zájmu žalovaného (a prokázání jeho solventnosti) se nebrání vypořádání přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného. Ve finální fázi řízení pak skutečně takový návrh vznesla (alternativně k vypořádání nařízením prodejem nemovitostí.

59. Nutno zdůraznit, že procesní stanovisko účastníka (spoluvlastníka) ohledně způsobu vypořádání se může v průběhu řízení změnit. Podle okolností případu však může mít opakovaná či nedůvodná změna procesního stanoviska vliv na rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení. Na straně žalobkyně však nelze hovořit o opakované (nedůvodné) změně procesního stanoviska co do způsobu vypořádání, když žalobkyně pouze reagovala na skutečnost, že žalovaný v řízení prokázal svou solventnost. Na straně žalobkyně a taktéž ani na straně žalovaného nelze shledat absenci snahy o konstruktivní přístup k hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, v postupu žádného z účastníků nelze spatřovat okolnost, kterou by bylo třeba hodnotit jako šikanózní výkon práva.

60. V daném případě soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (shodně pak na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu žalovaného - ve spojení s ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. - vzájemný návrh žalovaného vzat zpět v návaznosti na vyjádřené snahy účastníků o nalezení smírného řešení) v souladu s ustanovením § 142 odst. 2, druhá alternativa o.s.ř., když neshledal žádné zvláštní důvody, pro které by některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznal podle § 142 odst. 3 o.s.ř.

61. Výrok o náhradě nákladů řízení státu vyplývá z ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. podle kterého soud podle výsledků řízení popsaných shora uložil každému z účastníků povinnost nahradit státu jím vynaložené náklady řízení za vypracovaný znalecký posudek, výslech znalce a výslech svědka [jméno FO] v rozsahu 1/2 (náklady celkem 27 570,62 Kč, a to znalečné vyplacené v celkové výši 27 474 Kč a náklady spojené s výslechem svědka vyplacené ve výši 96,62 Kč), přičemž bylo zohledněno, že každý z účastníků již uhradil zálohu na náklady důkazu v částce 10 000 Kč.