Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 238 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 8 000 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 788 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 3. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 12 238 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16.5.2023 uzavřena úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 790 Kč do 28.9.2023. Žalovaný neplnil řádně podmínky sjednané smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na uvedenou smlouvu dosud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze Žádosti o poskytnutí úvěru a ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení s Dodatkem ze dne 14.9.2023 vzal soud za prokázané, že Smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 5. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku, žalovanému byl poskytnut úvěr v částce 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději do dne 6. 6. 2023. Následně žalobkyně se žalovaným sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do 28. 9. 2023 a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 2 790 Kč. Žalovaný původně žádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, následně byla sjednána výše úvěru na 8 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěru v den sjednání smlouvy, jak vyplývá z účtu žalobkyně, a to převodem na účet žalovaného označený ve smlouvě. Žalobkyně proti žalovanému požaduje vrácení jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatku ve výši 2 790 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 448 Kč a zákonného úroku z prodlení od 29. 9. 2023 (den po sjednaném termínu splatnosti úvěru). Na poskytnutý úvěr žalovaný dosud žalobkyni ničeho nezaplatil.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
14. Žalobkyně k žalobě doložila tzv. [Anonymizováno] (nástroj pro sdílení informací mezi jednotlivými členy – společnostmi, které poskytují svým klientům nějaký druh služby, založené na splátkách), z něhož vyplývá na straně žalovaného 1 úvěr z 26. 4. 2023 (status – mimosoudní vymáhání, ukončeno – částka po splatnosti 0 Kč k 11. 5. 2023). Dále žalobkyně doložila roční výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že na tento účet byla žalovanému v měsíci dubnu 2023 připsána mzda ve výši 32 059 Kč, dále pak splátky úvěru ([právnická osoba] ve výši 2 200 Kč), v měsíci březnu 2023 pak byla na tento účet žalovanému připsána mzda ve výši 29 571 Kč, žalovanému poskytnuty úvěry ve výši 10 000 Kč, 11 000 Kč, 4 900 Kč a 1 200 Kč, dále je patrna splátka Kamali 17 886 Kč a vynaložené nájemné ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dále předestřela přehled příjmů a výdajů žalovaného, kdy v měsíci dubnu 2023 příjmy činily 33 560,91 Kč a výdaje pak 33 453,75 Kč a v měsíci březnu 2023 pak příjmy žalovaného dosahovaly částky 62 694 Kč a výdaje pak částky 62 718,52 Kč. Z dokumentu „hodnocení úvěruschopnosti“ je zřejmé, že byla žalobkyní provedena lustrace v rejstřících IŘ, EXE, doklady (bez záznamu), žalovaný prohlásil, že je svobodný, že jeho příjmy činí 30 000 Kč a výdaje 8 000 Kč (5 000 Kč nájem, 3 000 Kč úvěr). Žalobkyně dále doložila přehled čerpaných a zamítnutých půjček u SOS credit. Z výpisu z běžného účtu žalovaného je patrné, že žalovaný si v dubnu 2023 vzal minimálně 4 půjčky (nové nebo dodatečné), celkem mu přišla na účet částka 27 100 Kč. Nad to platil společnosti Kamali 17 886 Kč, tato splátka není zřejmá ze systému REPI. Přestože žalobkyně měla výpis žalovaného z běžného účtu k dispozici, tyto údaje nezohlednila. Z výpisů z příjmů a výdajů je minimálně za měsíc březen a duben 2023, tedy za dobu krátce před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, zjevné, že zůstatek na účtu je prakticky nulový, což je odlišné od závěrů, k nimž ohledně úvěruschopnosti žalovaného dospěla žalobkyně. Žalobkyně řádně, přestože měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, neporovnala z tohoto vyplývající reálný stav s prohlášením žalovaného v žádosti o poskytnutí úvěru a svými úvahami vyvozenými z žalovaným předestřených listin.
15. Z výše uvedených podkladů nemohla žalobkyně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.
16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 8 000 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, nemohla jí tak být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl ke shora zjištěným skutečnostem o poměrech žalovaného (zejména z výpisů z účtu) a dospěl k závěru, že je přiměřené možnostem žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách v maximální výši 200 Kč. Soud tak umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.
18. V částce 8 000 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla -soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, smluvní pokuta, poplatky) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny tedy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Vzhledem k argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR výše dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.
20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně (ze 65%) procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením v rozsahu rozdílu úspěchů obou stran (tj. 30%). Soud žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané týž žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění) a to ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst.1, bod.1. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč a navýšení o 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Z celkové částky 2 252 Kč náleží žalobkyni náhrada nákladů tohoto řízení v rozsahu 30%, tj. částka 788 Kč.