Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

25 C 239/2024

Soud: Okresní soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 24. 9. 2024Č. j.: 25 C 239/2024-29Samosoudkyně: JUDr. Marta ToufarováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 20. 11. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 18 084 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCB:2024:25.C.239.2024.1
neplatnost právního jednánísmlouva o úvěrubezdůvodné obohacenísmlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 6 084 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 16 800 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 2 252 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 18 084 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4.7.2023 uzavřena úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit postupně v dohodnutých měsíčních splátkách. Žalovaná neplnila řádně podmínky sjednané smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Nesplacená, žalobkyní na účet žalované dne 3.11.2023 poskytnutá, jistina činí částku 12 000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4.7. 2023 Smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Poukázané peněžní prostředky na účet žalované se žalovaná zavázala splatit ve sjednaných měsíčních splátkách. Sama žalobkyně tvrdí, že dosud nesplacená výše dne 4.7.2023 poskytnuté jistiny žalované činí 12 000 Kč. V této výši žalovaná poskytnuté prostředky žalobkyni dosud nevrátila.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. K procesu úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdí, že k ověření výše příjmů poskytla žalovaná výpisy z běžného účtu, případně výplatní listy a byla lustrována v rejstřících ISIR, CEE, CRKI a BRKI. K žalobě žalobkyně přiložila tzv. „bank report“ za období únor – červen 2023 (poštovní účet + kontokorent), ze kterého vyplývá připsaná platba s poznámkou mzda 12 601 Kč v červnu 2023, částka 20 918 Kč (označeno jako „salary“), obdobně pak platba v květnu 2023 ve výši 20 284 Kč a v dubnu 2023 ve výši 28 357 Kč. Výdaje zřejmé z tohoto účtu jsou nepravidelné, nikoliv příliš seznatelné. Dále doloženy výplatní lístky za březen 2023 (výplata částky 28 357 Kč) a duben 2023 (výplata částky 20 284 Kč). Uvedené odpovídá výpisu z běžného účtu. Ničeho však žalobkyně netvrdí ani nedokládá k výdajům žalované. Na výzvu k doložení konkrétního postupu posouzení úvěruschopnosti žalované již žalobkyně nereagovala.

15. Z těchto podkladů nemohla žalobkyně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 12 000 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, nemohla jí tak být udělena výzva ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a celkových osobních a majetkových poměrů žalované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl ke zjištěným poměrům žalované v době uzavírání předmětné smlouvy o zápůjčce (citované doklady o příjmech žalované), přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené možnostem žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč a umožnil tak žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

18. V částce 12 000 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, sjednané poplatky) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny, ohledně smluvních úroků a poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Vzhledem k argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR výše dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná jistinu vrátit.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého soud převážně procesně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b odst.1, písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě odlišují jen co do údajů o žalovaných, žalované částce, stručného popisu skutkového děje. Tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna dle § 14b odst.1, bod 2 citované vyhl. za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a to ve výši 300 Kč/úkon, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13odst.1 ve spojení s § 14b odst.5, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací