Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

25 C 248/2024

Soud: Okresní soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 19. 9. 2024Č. j.: 25 C 248/2024-36Samosoudkyně: JUDr. Marta ToufarováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 31. 10. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSCB:2024:25.C.248.2024.1
smlouva pracovníneplatnost právního jednánícizinasmlouva o úvěrubezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 19 973 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 383,27 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 846,16 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 21 729,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 18,48 % ročně jdoucím z částky 21 729,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 4. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 30 473,80 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [Anonymizováno] [IČO]) a žalovaným byla dne 23.5.2021 uzavřena úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 45 týdenních splátkách po 1 164 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky sjednané smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na uvedenou smlouvu dosud uhradil částku 19 500 Kč2. Žalovaný, který se dostavil k jednání soudu, základ nároku uplatněného žalobkyní nerozporoval, vyjádřil svou snahu nedoplatek jistiny žalované částky v brzké době uhradit s tím, že by byl reálně schopen postupně splácet částku 3 000 Kč měsíčně. Ještě před zahájením jednání však ke svým osobním a majetkovým poměrům žalovaný uvedl, že je nyní povinen výkonem veřejně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin, zbývá mu ještě odpracovat 40 hodin. V tuto chvíli je bez příjmu, dříve pracoval v cizině, následně má opět přislíbenu práci v Rakousku. V současné době by byl schopen na navrhované splátky dosáhnout pouze za podpory svých rodičů, u kterých bydlí, kterým platí částku 5 000 Kč coby příspěvek na nájem a energie. Žalovaný není vázán žádnou vyživovací povinností, jeho zdravotní stav je dobrý.3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] a Žádosti o spotřebitelský úvěr vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 23.5. 2021 tuto Smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 45 pravidelných týdenních splátkách po 1 164 Kč. Z tabulky umoření vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil na tuto smlouvu celkem 19 500 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9. 2023 postoupena na nynější žalobkyni. Ve zbývající celkové výši 10 500 Kč žalovaný poskytnuté prostředky právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni dosud nevrátil.5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst.

2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).14. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost tím, že zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům (zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouva), zaznamenány do zákaznické karty a potvrzeny ve smlouvě podpisem žalovaného. Doložila pouze zákaznickou kartu a smlouvu o úvěru s občanským průkazem žalovaného. Z klientské karty soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že pracuje jako dělník se sjednaným pracovním poměrem na dobu neurčitou a čistým příjmem cca 38 564 Kč – v EUR (2 výplatní pásky za březen a duben 2021), je svobodný, žije v rodinném domě s rodiči, jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč, hradí splátky za spotřebitelský úvěr u jiné společnosti ve výši 3 500 Kč měsíčně. Na výzvu soudu žalobkyně ničeho dalšího nedoložila. Z karty klienta soud dále zjistil, že v této zaškrtnuto ověření příjmu žalovaného z běžného účtu, výpisu [Anonymizováno] a pracovník smlouvu, listiny však nedoloženy. Z karty klienta taktéž nikterak nevyplývá výše výdajů za bydlení ani skutečnost, že by tato byla ověřována. Jediné výdaje, které jsou zde zaznamenány jsou „odhadované měsíční výdaje“ ve výši pouze 3 000 Kč, když tato částka budí na první pohled pochybnosti. Obdobně není tvrzeno ani dokládáno, že by žalovaný byl ověřován ve veřejně přístupných registrech (IŘ, NRKI apod.).15. Z těchto podkladů nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.16. Právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistil a (zejména) ověřil skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnal s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 10 500 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.17. Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného navrhla provedení účastnického výslechu žalovaného. Žalovaný výslovně prohlásil, že se svou účastnickou výpovědí nesouhlasí. Za tohoto stavu má soud za to, že žalobkyni ničeho nebránilo navrhnout k otázce postupu při prověřování úvěruschopnosti žalovaného též další důkazy, zejména předložit listinné důkazy, z nichž ověřila zejména výdajovou stránku žalovaného a nahlížení do veřejných registrů. Naproti tomu, pokud jde o otázku celkových aktuální osobních a majetkových poměrů žalovaného, v důsledku odmítnutí žalovaného s provedením jeho účastnické výpovědi soud nepřistoupil k umožnění postupné úhrady dluhu žalovanému. Tomuto byla uložena (i vzhledem k výši této částky) celá zbývající část žalované částky najednou.18. V částce 10 500 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, sjednané poplatky) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny, ohledně smluvních úroků a poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.19. Vzhledem k argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR výše dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když však částečně (ze 66%) procesně úspěšnému žalovanému žádné účelně vynaložené náklady spojené s tímto řízením prokazatelně nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací