Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

25 C 279/2024

Soud: Okresní soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 24. 10. 2024Č. j.: 25 C 279/2024-54Samosoudkyně: JUDr. Marta ToufarováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 12. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 49 990 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCB:2024:25.C.279.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o zápůjčcesmlouva o úvěrusmlouva nájemnísmlouva pracovníneplatnost právního jednání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 300 Kč pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 37 690 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 554,4 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 721,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 9 229,5 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 24,36 % ročně jdoucím z částky 9 229,5 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 047,67 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 302,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 17 551,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 25,26 % ročně jdoucím z částky 17 551,70 č od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 30.4. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 49 990 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], IČ: [IČO]) a žalovanou byla ve dnech 23.11.2019 a 13.8.2020 uzavřena postupně Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] a č. [tel. číslo]. Na základě těchto dílčích smluv byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně, a to postupně ve výši 10 000 Kč a 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 988 Kč, ve druhém případě v 78 pravidelných týdenních splátkách po 308 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky obou smluv a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaná na první výše označenou dílčí smlouvu již uhradila částku 18 100 Kč, na druhou dílčí smlouvu pak částku 3 600 Kč. Celkový nesplacený zůstatek obou dílčích poskytnutých úvěrů tak činí 12 300 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23.11.2019 a ze dne 13.8.2020 ve spojení se smluvními podmínkami a zákaznickou kartou vzal soud za prokázáné, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně ve výše uvedených dnech, tj. ve 2 případech smlouvu o spotřebitelském úvěru ( č. [tel. číslo] a č. [tel. číslo]), a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. V průběhu trvání smluvního vztahu založeného každou jednotlivou citovanou smlouvou načerpala žalovaná postupně částku 10 000 Kč a 24 000 Kč, jak vyplývá ze souhrnných informací o umoření dluhů. Žalovaná dosud na splátkách úvěru právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze 21 700 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 12 300 Kč žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, popř. žalobkyni dosud nevrátila.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované zejména tak, že vyhodnotil informace získané od žalované, když tyto informace byly ověřovány oproti dokladům (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva – tyto však nedoloženy). Z první Zákaznické karty žalované soud zjistil, že žalovaná uvádí čistý příjem ve výši 39 304 Kč (asistentka prodeje na HPP) – osvědčeno výplatními páskami za měsíc srpen a září 2019. Žalovaná prohlásila, že je svobodná, bezdětná, žije v nájmu. Další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč - neověřeno, odhadované měsíční výdaje dosahují částky 3 000 Kč. Rubrika výdaje na externí i interní splátky byla proškrtnuta. Z druhé Zákaznické karty žalované soud zjistil, že žalovaná uvádí čistý příjem ve výši 37 563 Kč (dělník na HPP) – osvědčeno výplatními páskami za měsíc květen a červen 2020. Žalovaná prohlásila, že je svobodná, bezdětná, žije s rodiči. Další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč - neověřeno, kolonka odhadované měsíční výdaje je proškrtnuta. Rubrika výdaje na externí splátky zůstala nevyplněna, interní splátky činí 1 988 Kč. Není tvrzeno ani dokládáno, že by byly ověřovány všechny dostupné veřejné registry, v zákaznické kartě je jen čestné prohlášení žalované ohledně IŘ a EŘ. Právní předchůdce žalobkyně prověřoval příjmy žalované pouze co do výše příjmu z HPP, avšak pro posouzení úvěruschopnosti počítá i s příjmy (tvrzenými ve výši 30 000) členů domácnosti, které nijak neověřuje. Žalobkyně soudu nijak nedokládá, z čeho její právní předchůdce u ověřování příjmů vycházel. Výdaje pak původní věřitel neověřoval vůbec, zohledňuje jen interní splátky, další výdaje jsou pouze u první dílčí pohledávky oceněny odhadem na 3 000 Kč měsíčně, ač takové výdaje budí na první pohled pochybnosti (má-li jít o celkový výdaj na jídlo, ošacení, bydlení, dopravu…). Nadto nelze přehlédnout, že jednotlivé spotřebitelské úvěry jsou žalované poskytovány v rozmezí 9 měsíců po sobě, tedy v krátkém časovém intervalu, aniž by se původní věřitel blíže zabýval reálnými platebními možnostmi žalované.

15. Z těchto podkladů nemohl původní věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) 2 dílčí zápůjčky - spotřebitelské úvěry splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal každou dílčí předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutých úvěrů. Převzala-li žalovaná každý ze 2 úvěrů na základě neplatných smluv o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 12 300 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 12 300 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnými, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalobkyni se při jednání dne 24.10.2024 dostalo poučení soudu, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z Tabulek umoření), možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč, korespondující s posledními žalovanou uskutečněnými platbami na úhradu předmětného dluhu i s žalobkyní předestřenou výší průměrného příjmu žalované za situace, kdy chybí poznatky o výši reálných výdajů žalované. Žalobkyně ani k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.8.2024, č.j. 8 Co 192/2024-96 nerozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,, pod ztrátou výhody splátek“, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru nevyplývá a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná jistinu vrátit.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když však procesně úspěšnější žalované žádné prokazatelně vynaložené náklady spojené s řízením nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací