Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 61 168 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 77 825,80 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 264,34 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 136 593,80 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 634,77 Kč od 26. 11. 2025 do 16. 2. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 138 993,80 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 2. 2026 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 138 993,80 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 7.6.2021 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 138 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,76% z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná čerpala celkem 287 294 Kč, na výše označenou smlouvu již uhradila celkovou částku 226 126 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 61 168 Kč.
2. Žalovaná uplatněný nárok v plné výši neuznala. Zmínila, že žalobkyně sama uvádí, že žalovaná na předmětný úvěr již uhradila celkem částku 226 126 Kč. Žalovaná potvrdila, že obdržela jistinu v řádu cca 138 000 Kč. Vzhledem k výše uvedenému má žalovaná za to, že současný požadavek na zaplacení dalších 163 000 Kč je nepřiměřený. Žalovaná dále namítá nedostatky na straně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy, taktéž nesouhlasí se způsobem úročení, s dílčím nárokem žalobkyně na zákonné úroky z prodlení a na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná však vyjádřila zájem na mimosoudním vyřešení věci a nabídla žalované k zaplacení jednorázovou úhradu částky 80 000 Kč k vypořádání všech nároků. Na uvedenou nabídku smírného řešení ze strany žalované reagovala žalobkyně návrhem na úhradu dlužné částky včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 4 500 Kč.
3. V průběhu řízení žalovaná nerozporovala svou povinnost uhradit žalobkyni nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru. Žádala však o zohlednění své aktuální osobní a majetkové situace, když vyjádřila snahu o postupnou úhradu dluhu žalobkyni v pravidelných splátkách ve výši 4 500 Kč měsíčně.
4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
5. Ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] ve spojení s úvěrovými podmínkami žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 7.6.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalované byla poskytnuta celková částka 287 294 Kč, jak vyplývá z přehledu transakcí na účtu žalované. Žalovaná dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradila částku 226 126 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 61 168 Kč žalovaná žalobkyni dosud nevrátila.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
9. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
13. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
14. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
15. Žalobkyně k otázce posuzování úvěruschopnosti žalované uvedla, že vycházela z kontroly několika registrů nebo dostupných databází a výpočtu tzv. MLS. Z Karty klienta vyplývá, že žalovanou byly žalobkyni sděleny následující informace – specifikace klienta: vdaná, vlastní byt/dům, počet dětí: 2, zaměstnanec s výší příjmů 40 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 25 000 Kč, prověření v registrech JAP-PUJCKA, NRKI, ISIR, CEE, MVCR. Žalobkyně předložila citovanou Kartu klienta, která obsahuje informace o rodinném stavu, bydlení, zdroji a výši příjmů žalované včetně příjmů ostatních členů domácnosti a měsíčních výdajů, nicméně není jasné, zda a na základě čeho tyto údaje žalobkyně ověřovala. Žalobkyně tedy vycházela pouze ze sdělení žalované. Rovněž pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně nedoložila, jakým způsobem byly ověřovány pravidelné výdaje, zejména náklady na bydlení žalované. Naproti tomu žalobkyně doložila, že byly ověřovány výše citované registry.
16. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.
17. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 61 168 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. V částce 61 168 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
19. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že žalovaná se v souvislosti s výpovědí, která jí byla dána zaměstnavatelem z pracovního poměru ocitla na řadu měsíců bez pravidelného příjmu. Veškeré výdaje domácnosti žalované (vedené s jejím manželem a třemi dosud nezaopatřenými dětmi) musely být hrazeny pouze z příjmů manžela. Po skončených soudních řízeních se žalovaná vrátila na své původní pracovní místo a nyní její hrubý měsíční příjem činí 76 000 Kč. Výdaje domácnosti představuje platba hypotéky ve výši 17 000, energie a dále výdaje spojené se studiem nejstaršího z dětí na vysoké škole. Platební možnosti žalované umožňují hradit dlužnou částku v pravidelných splátkách ve výši 4 500 Kč měsíčně.
20. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 4 500 Kč. Omluvené žalobkyni nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalované.
21. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.
22. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když obě strany měly procesní úspěch ve věci v obdobném rozsahu.