Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 517 096,84 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 58 003,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 556 225 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 64 950,28 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu 30. 4. 2025 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 575 100,79 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) a žalovaným byla dne 24.1.2023 uzavřena smlouva o úvěru ,,[Anonymizováno] “. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně, a to ve výši 601 500 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 108 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil celkovou částku 84 403,16 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 517 096,84 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – [Anonymizováno] ve znění jejího Doplnění ve spojení s Akceptací návrhu na uzavření smlouvy a Smlouvouo úvěru č. [hodnota] a smluvními podmínkami vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 24.1.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla na jeho bankovní účet poukázána celková částka 601 500 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil částku 84 403,16 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 517 096,84 Kč žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni dosud nevrátil.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
14. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného v žalobě tvrdí, že právní předchůdce žalobkyně vyšel ze žalovaným poskytnutých informací o jeho zaměstnání či podnikání, výše příjmů a výdajů a též z registrů SOLUS, BRKI, NRKI. V doplňujícím vyjádření žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vyžadoval od žalovaného informace o jeho pracovním poměru, zaměstnavateli, výši příjmů a výdajů. Žalovaný v doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedl, že je zaměstnán u [jméno FO], IČO: [IČO], sídlem [adresa], přičemž pobírá čistý měsíční příjem 52 000 Kč a jeho výdaje činí 17 331 Kč. K ověření těchto skutečností žalovaný doložil potvrzení o výši pracovního příjmu ze závislé činnosti od zaměstnavatele a výpis ze svého bankovního účtu za měsíce říjen až prosinec 2022. Z Potvrzení o výši pracovního příjmu ze závislé činnosti soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době v pracovním poměru k výše uvedenému zaměstnavateli na dobu neurčitou, z potvrzeného čistého měsíčního příjmu nebyly prováděny srážky, průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v posledních 12 měsících činil 52 000 Kč (datum vystavení 19. 1. 2023). Z výpisu z účtu žalovaného za období říjen 2022, listopad 2022 a prosinec 2022 se podává výše uvedený příjem žalovaného. Z Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – [Anonymizováno] ze dne 24. 1. 2023 vyplývá, že žalovaný prohlásil, že je svobodný, dosáhl středního vzdělání s maturitou, bydlí ve vlastním, popřípadě družstevním bydlení, uvedl výše jmenovaného za zaměstnavatele s tím, že je zaměstnán na pracovní pozici – vedoucí pracovník, dosahuje čistého měsíčního příjmu 52 000 Kč, když jeho měsíční výdaje představují částku 17 331 Kč (vyjma výdajů na splácení úvěrů, součet splátek úvěrů žalovaného činí 4738 Kč). Žalobkyně dále předložila lustraci žalovaného v registru SOLUS. Žalobkyně doložila, že byl prověřen příjem žalovaného, a to zejména potvrzením o výši pracovního příjmu ze dne 19. 1. 2023 a výpisy z běžného účtu žalovaného. Pokud jde o výdaje, nebyly dostatečně prověřeny, nebyly doloženy žádné dokumenty, ze kterých by vyplývalo, že by výdaje žalovaného byly zjišťovány a ověřovány, když žalobkyně odkazuje pouze na sdělení žalovaného v citovaném Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru.
15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.
16. Právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistil a (zejména) ověřil skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnal s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumal schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 517 096,84 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. V částce 517 096,84 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
18. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, nemohlo se mu tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalovaného – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč. Žalovanému nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř. k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky v jiné než soudem uvažované výši. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 3 500 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalovaného, při jednání soudu již ničeho relevantního nedoplnila.
19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. [spisová značka] rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.
20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 80 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhradu nákladů řízení tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 23 005 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 10 620 Kč/úkon, za 4 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 4. účast na jednání soudu) a náhrada za 4 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst.4 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada cestovného za cestu právního zástupce žalobkyně do sídla soudu a zpět (2x155km, náhrada 5,8, cena pohonných hmot 34,7Kč, spotřeba 7,5 l/100 km) dle § 13 odst. 5 AT, náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po 150 Kč, tj. 1 200 Kč dle § 14 odst.3 AT a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyně vynaložila na nákladech řízení částku 81 187,85 Kč, z této pak 86 % činí 64 950,28 Kč.
21. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za účtovaný úkon právní služby – doplňující podání ze dne 19.8.2025, když popis skutečností týkajících se způsobu ověřování úvěruschopnosti žalovaného mohl a měl být již součástí žaloby, kterou bylo toto řízení zahájeno. Soud současně žalobkyni nepřiznal náhradu hotových výdajů ve vztahu k tomuto úkonu.