Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 5 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 16 670 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 920 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 9. 2025 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 16 670 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne 10.4.2024 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to ve výši 11 500 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem do 10.5.2024. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou úvěru. Žalovaná na výše označenou smlouvu ničeho neuhradila. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 11 500 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ve spojení s formulářem pro předsmluvní informace vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne 10.4.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalované byla poskytnuta celková částka 11 500 Kč, jak vyplývá z potvrzení o provedené transakci. Žalovaná na splátkách úvěru žalobkyni ničeho neuhradila. Poskytnutou částku ve zbývající výši 11 500 Kč žalovaná žalobkyni dosud nevrátila.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
14. Žalobkyně k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované tvrdí, že původní věřitel tuto ověřoval lustrací ve veřejně dostupných databázích, dále pak výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalobkyně nedoložila lustraci žalované v tvrzených databázích ani prověření příjmů a výdajů žalované. Nebyly doloženy žádné dokumenty, ze kterých by vyplývalo, jakým způsobem byla úvěruschopnost posouzena.
15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.
16. Právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistil a (zejména) ověřil skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnal s jejími příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumal schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 11 500 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. V částce 11 500 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
18. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, nemohlo se jí tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu (při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách v maximální výši 200 Kč. Žalované nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř. k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky v jiné než soudem uvažované výši. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 200 Kč. Řádně omluvené žalobkyni se nemohlo dostat výzvy soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalované.
19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.
20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 40 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhradu nákladů řízení tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 ve spojení s § 14b odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 400 Kč/úkon, za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a náhrada za 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyně vynaložila na nákladech řízení částku 2 300 Kč, z této pak 40 % činí 920 Kč.