Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 102 596 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 75 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 145 101 Kč ve výši 14,75 % ročně od 20. 1. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 66,26 % ročně jdoucím z částky 123 206,51 Kč od 20. 1. 2024 do 12. 2. 2024 ve výši 5 229,60 Kč, úrokem ve výši 66,26 % ročně jdoucím z částky 123 206,51 Kč od 13. 2. 2024 do 13. 2. 2024 ve výši 47,19 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 123 206,51 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 1. 2024 dosáhne částky 430 156 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 8 054 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 178 106 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25.7.2023 uzavřena úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 125 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 468 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky sjednané smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na uvedenou smlouvu dosud uhradil do zesplatnění 3 splátky po 7 468 Kč, tj. celkem částku 22 404 Kč.
2. Žalovaný základ nároku uplatněného žalobkyní v tomto řízení ani skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval, žádal pouze možnost postupné úhrady dluhu ve splátkách v maximální výši 1 500 Kč měsíčně s odkazem na svou tíživou finanční situaci.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ve spojení s oznámením o schválení úvěru, připojenou dodejkou a dokladem o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25.7.2023 tuto smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 468 Kč. Sama žalobkyně potvrzuje, že v návaznosti na uzavřenou smlouvu žalovaný načerpal celkem částku ve výši 125 000 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr již uhradil částku 22 404 Kč. Ve zbývající celkové výši 102 596 Kč žalovaný poskytnuté prostředky žalobkyni dosud nevrátil.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
14. Posouzení úvěruschopnosti věřitelem vyplývá v obecné rovině jen ze smlouvy o úvěru, v žalobě je taktéž obecně uvedeno, že žalobkyně vycházela z dokladů a údajů od žalovaného, databází a jiných zdrojů a veřejných rejstříků, poté proveden scoring. Z přiloženého Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý příjem ze zaměstnání ve výši 19 500 Kč a měsíční výdaje ve výši 8 775 Kč (životní minimum 4860 Kč + bydlení 3 915 Kč), je svobodný, žije sám v podnájmu. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil připsání 2x výplaty mzdy ve výši 19 969 Kč a 21 095 Kč za měsíce červen a červenec 2023. Žalovaný neprochází rejstříky SOLUS ani NRKI. Na výzvu k doložení posouzení úvěruschopnosti pak žalobkyně ničeho dalšího nedoložila, výdaje na bydlení neověřila, k dalším výdajům neměla žádných údajů. K dalším závazkům žalovaného pouze uvedla, že s žalobkyní neměl uzavřené další smlouvy, nezmiňuje jiné finanční instituce.
15. Z výše uvedených podkladů nemohla žalobkyně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně. Nelze přisvědčit žalobkyni, že neměla možnost ověřit výdaje žalovaného, když měla k dispozici zmíněný výpis z účtu žalovaného. Tvrzené následné chování žalovaného po uzavření předmětné úvěrové smlouvy (splácení úvěru po určitý čas) taktéž žalobkyni nezbavuje povinnosti pečlivě zkoumat úvěruschopnost žalovaného.
16. Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2, 3 o.s.ř. navrhla k otázce aktuálních poměrů žalovaného a procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného účastnický výslech žalovaného.
17. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný je v současné době zaměstnán v hlavním poměru u společnosti [právnická osoba]. s čistým měsíčním příjmem nepřesahujícím 20 000 Kč. V hlavním pracovním poměru k témuž zaměstnavateli byl zaměstnán i v době uzavírání předmětné smlouvy, přičemž jeho tehdejší čistý měsíční příjem se pohyboval okolo částky 19 000 Kč. Uvedená část výpovědi koresponduje s obsahem Karty klienta i listinou Hodnocení klienta. Z výpovědi žalovaného soud dále zjistil, že žije sám, v podnájmu v [adresa], jeho náklady na bydlení činí částku 10 500 Kč měsíčně. Již v době uzavírání předmětné smlouvy se částka vynakládaná na bydlení pohybovala dle výpovědi žalovaného nejméně ve výši okolo 7 000 Kč. Žalovaný svou účastnickou výpovědí rozporoval, že by před poskytovatelem úvěru v souvislosti s uzavíráním předmětné smlouvy prohlásil své výdaje na podnájem ve výši pouhých 3 915 Kč, jak plyne z listiny Hodnocení klienta. Žalovaný doplnil, že není vázán vyživovací povinností k žádné další osobě, jeho zdravotní stav je dobrý. Důvodem, pro který si bral předmětný úvěr u žalobkyně, byl dle žalovaného ten, že se ocitl v tzv. dluhové pasti, když propadl hráčství a musel najednou řešit řadu nově vzniklých dluhů. Předmětný úvěr si tak bral na umoření těchto svých dluhů. V současné době splácí půjčku/úvěr u [právnická osoba]., kdy nesplacená jistina činí necelých 10 000 Kč. Dále má ještě další pohledávky u žalobkyně. Žalovaný doplnil, že byť mu to v době uzavírání předmětné smlouvy nebylo známo, v současné době je výlučným vlastníkem nemovitého majetku, zemědělského pozemku v k.ú. [adresa] o rozloze dle žalovaného několika stovek metrů čtverečních při odhadované ceně 90 000 Kč. Žalovaný připustil, že by i k úhradě předmětného dluhu vůči žalobkyni mohl využít po zpeněžení tento svůj nemovitý majetek, k němuž nemá jiné uplatnění, tento pro něj není nijak hospodářsky využitelný.
18. Přestože z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že žalovaný nepříliš pozornosti věnoval vyplňování dotazníku – hodnocení klienta a vůči žalobkyni výslovně prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé informace, bylo na žalobkyni, aby se nespokojila s (v listině Hodnocení klienta) uvedenými údaji o nákladech na bydlení (životní minimum 4 860 Kč a bydlení – nájemné, inkaso 3 915 Kč), když takové náklady na bydlení budí na první pohled pochybnosti a nemohou odpovídat reálnému stavu. Ani účastnickou výpovědí nebylo prokázáno podezření žalobkyně, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy úmyslně zatajil podstatné skutečnosti potřebné k ověření jeho majetkových poměrů. Bylo na žalobkyni, aby si v případě zjištěných pochybností, jak naznačeno shora, případně od žalovaného vyžádala další doklady - minimálně výpisy z účtů žalovaného, z nichž by byly patrné žalovaným pravidelně vynakládané částky na jím uváděný podnájem. Žalobkyně však výdaje na bydlení nikterak neověřovala.
19. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 102 596 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Soud však vzal z výpovědi žalovaného za prokázané, že tento disponuje nemovitým majetkem vyšší hodnoty - blížící se částce nesplacené jistiny, není tak na místě uvažovat o možnosti postupné úhrady dluhu žalovaným, když je zjevně v možnostech žalovaného zhostit se dluhu vůči žalobkyni v návaznosti na zpeněžení tohoto svého nemovitého majetku, jak ostatně i žalovaný připustil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru ve lhůtě delší, korespondující s výše zjištěným stavem v souladu s ustanovením § 160 odst. 1, věta za středníkem o.s.ř. V téže lhůtě pak soud žalovanému uložil též povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení.
21. V částce 102 596 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, sjednané poplatky, smluvní pokuta) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny, ohledně smluvních úroků, smluvní pokuty a poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. Vzhledem k argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR výše dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
23. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého soud zčásti procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením v rozsahu rozdílu procesních úspěchů obou stran (16%), tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 8 906 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 8 260 Kč/úkon, za 4 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 4. účast na jednání soudu), náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyně vynaložila na nákladech řízení částku 50 336 Kč, z této pak 16 % činí 8 054 Kč.