Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 190 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 696 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 26 256 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2026 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 29 886 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku zápůjčky s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4.9.2024 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou zápůjčku se sjednaným poplatkem do 4.10.2024. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s vrácením zápůjčky. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil celkovou částku 5 810 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnuté zápůjčky tak činí 14 190 Kč.
2. Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy nikterak nerozporoval, vyjádřil svůj zájem zaplatit dlužnou částku, nicméně pro nedostatek finančních prostředků požádal o možnost úhrady ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný doplnil, že jeho průměrný měsíční příjem činí 85 000 – 90 000 Kč měsíčně. Manželka pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši 8 500 Kč měsíčně. S manželkou žalovaný vlastní rozestavěný dům bez kolaudace, splácí hypotéku ve výši 23 000 Kč měsíčně a má řadu dalších pravidelných splátek půjček od dalších věřitelů. Kromě těchto splátek v celkové výši 44 527 Kč je žalovaný nucen hradit dále poplatky na chod domácnosti (energie, úrazové pojištění, paušál mobil, spoření, školní družina, obědy, kroužky dětí) v celkové částce 16 000 Kč. Je zaměstnán v Rakousku, náklady spojené s dopravou do zaměstnání představuje částka 8 000 Kč.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze Smlouvy o zápůjčce ve spojení s obchodními podmínkami vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 4.9.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 20 000 Kč, jak vyplývá z nesporných tvrzení stran. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 5 810 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 14 190 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
14. Žalobkyně tvrdí, že si před uzavřením smlouvy od žalovaného vyžádala informace o jeho poměrech, tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Zjištění příjmů bylo provedeno dotazem na zdroj příjmu, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek s měsíčním příjmem 80 000 Kč. Žalobkyně doložila, že ověřila příjem žalovaného, a to výpisy z běžného účtu za období květen-červen 2024, které obsahují údaj o přijaté platbě od zaměstnavatele, nicméně další tvrzená prověřování databází doložena nebyla. Nebyla předložena ani zákaznická karta žalovaného, kde by dle tvrzení žalobkyně měly být zaneseny a vyhodnoceny poskytnuté informace a dokumenty. Výdaje žalovaného nebyly dostatečně prověřeny, nebyly doloženy žádné dokumenty, které by toto osvědčovaly. Z výpisu z běžného účtu za květen 2024 vyplývá příchozí platba 3 609,97 EUR z protiúčtu [právnická osoba] ze dne 14. 5. 2024. Z výpisu z běžného účtu za červen 2024 plyne příchozí platba 3 268,41 EUR od téhož zaměstnavatele žalovaného.
15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 14 190 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V částce 14 190 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
17. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil aktuální osobní, majetkové a sociální poměry žalovaného, jak již uvedeno v jeho vyjádření shora s tím, že nynější příjem žalovaného ze zaměstnání dosahuje částky v rozmezí 82 – 84 000 Kč. Od následujícího měsíce žalovaný očekává zvýšení příjmu na částku 90 000 Kč. Žalovaný je vázán výživou ke dvěma nezletilým dětem útlého věku. Manželka žalovaného v současné době dočasně nepobírá ani rodičovský příspěvek, popř. přídavek na dítě.
18. Soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách v uvedené výši. Omluvená žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, nemohla jí tak být udělena výzva ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalovaného.
19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.
20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když obě strany měly procesní úspěch ve věci v obdobném rozsahu.