Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

25 C 57/2024

Soud: Okresní soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 25. 4. 2024Č. j.: 25 C 57/2024-78Samosoudkyně: JUDr. Marta ToufarováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 6. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 39 520 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCB:2024:25.C.57.2024.1
smlouva o úvěrusmlouva pracovníbezdůvodné obohacenísmlouva nájemníuznání dluhusmlouva o půjčcesmlouva o zápůjčceneplatnost právního jednání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Označená místa (87) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 22,02 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] a dále s úrokem ve výši 22,44 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba] [IČO] IČO, ) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatky a úrokem ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka]. Mezi týmiž smluvními stranami byla dne [datum] uzavřena další úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se sjednaným poplatkem a úrokem ve výši [částka] vrátit v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná neplnila řádně podmínky sjednaných smluv a ocitla se v prodlení s úhradou dílčích dluhů. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná na první uvedenou smlouvu dosud ničeho neuhradila, na druhou smlouvu uhradila částku [částka].

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Žádosti o spotřebitelský úvěr ve spojení Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně byl žalovanou požádán o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Výsledkem jednání smluvních stran bylo dne [datum] uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatky a úrokem ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná na tuto smlouvu ničeho neuhradila. Ze Žádosti o spotřebitelský úvěr ve spojení Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně byl žalovanou požádán o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Výsledkem jednání smluvních stran bylo dne [datum] uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit se sjednaným poplatkem a úrokem ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka]. Sama žalobkyně připustila, že žalovaná uhradila na tuto smlouvu celkem [částka].

5. Obě předmětné dílčí pohledávky za žalovanou byly na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny na nynější žalobkyni. Ve zbývající celkové výši [částka] žalovaná poskytnuté prostředky právnímu předchůdci žalobkyně dosud nevrátila.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

9. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Obě předmětné smlouvy o úvěru byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

13. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

14. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

15. Z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná mezi své příjmy uvedla čistý příjem hlavní ve výši [částka], mezi výdaje zahrnula výdaje na bydlení v částce [částka], osobní výdaje ve výši [částka] a splátku úvěrů ve výši [částka], tj. výdaje celkem [částka]. Volné prostředky byly vyhodnoceny na [částka]. V citované smlouvě o půjčce v části Dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly zaškrtnuty body – bankovní výpisy – příjmy/výdaje, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Ohledně druhého ze žalovaných nároků vzal soud z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr za prokázané, že žalovaná jako své příjmy uvedla čistý příjem hlavní ve výši [částka], pod výdaje zahrnula výdaje na bydlení ve výši [částka], osobní výdaje [částka] a splátku úvěrů ve výši [částka] a další výdaje ve výši [částka], tj. výdaje celkem [částka]. Právním předchůdcem žalobkyně byly volné prostředky vyhodnoceny na [částka]. V citované smlouvě o půjčce, v části Dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly zaškrtnuty body – bankovní výpisy – příjmy/výdaje, výplatní pásky a pracovní smlouva. Právní předchůdce žalobkyně si od žalované nechal tvrdit příjmy a výdaje, příjmy ověřil pouze částečně, výdaje neověřoval vůbec. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že tato v roce 2021 dosahovala následujících příjmů – říjen [částka] ([částka]), září [částka] a [částka] ([částka]), červenec [částka] a [částka] ([částka]), červen [částka] a [částka], dále [částka] a [částka] ([částka]), květen [částka], [částka], [částka] ([částka]) a duben [částka] ([částka] - k přepočtu na Kč použit kurz [částka]). V žádosti o úvěr v srpnu 2021 (nárok 2) uvedla žalovaná, že její příjem činí [částka], tomu odpovídají i doložené příjmy 2 měsíce před uzavřením smlouvy o půjčce. Výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala vůbec a spokojila se s pouhým tvrzením žalované. Nadto žalovaná v žádosti sama uvádí, že má „7 exekucí“. V žádosti o úvěr v listopadu 2021 (nárok 1) uvedla žalovaná, že její příjem činí [částka], avšak doložené příjmy tomu neodpovídají. Je doložen příjem [částka] a [částka] za předchozí 2 měsíce před uzavřením předmětné smlouvy. Navíc výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala vůbec a spokojila se s pouhým tvrzením žalované. Soud dodává, že navíc dokládané výpisy z účtů vždy vykazují záporné zůstatky.

16. Z listiny označené jako Uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná výše uvedeného dne uznala písemně svůj dluh ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], zavázala se jej zaplatit ve výši [částka].

17. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nelze citované uznání dluhu hodnotit jako platné ve smyslu ustanovení § 2053 o.z.

18. Z podkladů výše nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

19. Právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistil a (zejména) ověřil skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnal s jejími příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal obě předmětné smlouvy o úvěru absolutně neplatnými, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná každý dílčí úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši [částka]) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, nemohla jí tak být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalované v době uzavírání předmětné smlouvy o zápůjčce (citované výpisy z účtu žalované), přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené možnostem žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] a umožnil tak žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

21. V částce [částka] – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal každou ze tří předmětných smluv o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, sjednané poplatky) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny, ohledně smluvních úroků a poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Vzhledem k argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR výše dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.

23. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když však částečně (z 56%) procesně úspěšné žalované žádné účelně vynaložené náklady spojené s tímto řízením prokazatelně nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací