Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 769 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 4 586,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 069,5 Kč od 1. 9. 2024 do 18. 11. 2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 093,93 Kč od 30. 3. 2025 do 18. 11. 2025, úrokem ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 13 999,7 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 13 999,7 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 1 150 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 1. 2026 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 355,70 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28.6.2024 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně při sjednaném úvěrovém rámci ve výši 15 000 Kč. Dodatkem uzavřeným ke smlouvě výše došlo ke snížení úvěrového limitu na částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 32 119 Kč. Na výše označenou smlouvu již uhradil celkovou částku 20 350 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 11 769 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ve spojení s dodatkem k této smlouvě vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 28.6.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru a následně dne 9.7.2024 dodatek, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 32 119 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil částku 20 350 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 11 769 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
14. V žalobě je k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedeno, že žalobkyně vycházela z údajů, které jí poskytl žalovaný, dále pak informace aktivně vyhledávala z relevantních vnitřních i vnějších zdrojů, např. nahlédnutím do databází veřejně přístupných. Žalobkyně dále posuzovala schopnost žalovaného splácet na základě svých automatizovaných modelů. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vyplývají jednotlivé transakce na tomto účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období od 28. 6. 2024 do 28. 2. 2025. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, že žalovaný v žádosti uvedl příjem 27 176 Kč, dále byl ověřen insolvenční rejstřík, registr CBCB, historie interní evidence klientů a centrální evidence exekucí. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje 0 Kč, nájemné ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Žalobkyně nedoložila, že kontrolovala příchozí transakce na účtu žalovaného za účelem ověření jeho příjmu (doložen byl úvěrový účet žalovaného, nikoliv běžný). Pokud jde o ověření výdajů žalovaného, žalovaná tyto stanovila na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. Nebyly doloženy žádné listiny, které by svědčily o lustraci žalovaného v tvrzených databázích.
15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.
16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 11 769 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. V částce 11 769 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
18. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, nemohlo se mu tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalovaného – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč (v rozsahu ½ předmětnou smlouvou sjednané výše splátek). Žalovanému nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř. k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky v jiné než soudem uvažované výši. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 500 Kč. Ani omluvené žalobkyni se nemohlo dostat výzvy soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalovaného.
19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.
20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 44 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhradu nákladů řízení tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) ve výši 400 Kč/úkon dle § 14b odst.1, bod.1. vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025, 3 režijní paušály po 100 Kč a navýšení o 21 % DPH, když právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyně vynaložila na nákladech řízení částku 2 615 Kč, z této pak 44 % činí 1 150 Kč.