25 C 82/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 24 903,62 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17.9.2021 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky žalobkyně ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 502 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná načerpala celkem 25 000 Kč. Žalovaná na výše označenou smlouvu již uhradila celkovou částku 13 150 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 11 850 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ve spojení s Žádostí o poskytnutí úvěrového produktu, Dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 26.4.2022 ze dne 10.3.2023 a a smluvními podmínkami, vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 17.9.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalované byla poskytnuta celková částka 25 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalované. Žalovaná dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradila částku 13 150 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 11 850 Kč žalovaná žalobkyni dosud nevrátila.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalované při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy žalobkyně v žalobě tvrdí, že zkoumala schopnost žalované splácet úvěr na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalované, přičemž úvěr byl žalované poskytnut za účelem konsolidace v minulosti poskytnutých úvěrů. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalované s jejími měsíčními náklady na živobytí a výší úvěrové splátky. Dále žalobkyně zohlednila všechny interní i externí závazky žalované a prověřila veřejné registry a rejstříky. Z žádného registru dle žalobkyně nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly neposkytnutí úvěru žalované. Žalobkyně ve svém doplňujícím vyjádření k výzvě soudu dále uvedla, že vycházela z údajů získaných jak od žalované, tak ze třetích stran (SOLUS, registr dlužníků, evidence exekucí, insolvenční rejstřík, CBCB) a prostřednictvím interní evidence klientů. Úvěruschopnost žalované aktivně zjišťovala a poskytnuté informace prověřovala. Žalovaná v rámci žádosti o úvěr uvedla čisté měsíční příjmy ve výši 13 714 Kč, což žalobkyně ověřila dle výpisu z pohybu na běžném účtu žalované. V rámci žádosti žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč a nájemné ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její individuální situace zjištěné na základě dat uváděných žalovanou a dále podle svého interního ekonomického modelu, a to na částku 12 904 Kč. Z lustrace žalované v rejstříku CBCB žalobkyně zjistila, že ačkoliv žalovaná uvedla jako výši svých závazků 0 Kč, v době poskytnutí úvěru čerpala kontokorentní úvěr u [právnická osoba] s limitem 1 000 Kč a s orientační splátkou 30 Kč, revolvingový úvěr u téhož peněžního ústavu s limitem 5000 Kč a orientační splátkou 250 Kč. Z Informací z CCB vyplývá existence kontokorentního úvěru s úvěrovým limitem 1 000 Kč u [právnická osoba]. Z výpisu z účtu žalované za období [Anonymizováno] - [Anonymizováno] vyplývají příchozí platby na účet od zaměstnavatele [Anonymizováno] [právnická osoba]., a to dne [datum] ve výši 15 169 Kč, dne [datum] ve výši 16 193 Kč, dne [datum] ve výši 21 890 Kč, dne [datum] ve výši 11 843 Kč, dne [datum] ve výši 9562 Kč, dne [datum] ve výši 10 641 Kč. Dále jsou evidentní platby nájemného ve výši 8 000 Kč ([Anonymizováno]), ve výši 10 000 Kč ([Anonymizováno]), dále nespecifikované splátky ve výši 1 600 Kč, výživné na nezletilého [Anonymizováno] ve výši 2 900 Kč ([Anonymizováno]), ve výši 1 000 Kč ([Anonymizováno]), výživné na nezletilou [Anonymizováno] ve výši 1 000 Kč ([Anonymizováno]). Z výpisu je patrné, že některé měsíce nezbývá disponibilní zůstatek pro provedení trvalých příkazů. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 17. 9. 2021 soud zjistil označení zaměstnavatele žalované [právnická osoba]., čistý měsíční příjem 13 714 Kč, splátky klienta mimo žalobkyni včetně nebankovních společností 0 Kč, nájem 8 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje 1 000 Kč. Žalobkyně tedy doložila, že ověřila příjem žalované, a to výpisy z účtu za období od dubna do září 2021, ze kterých jsou v období před uzavřením smlouvy patrny příchozí platby od společnosti [právnická osoba]., se kterými žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované kalkulovala. Pokud jde o ověření výdajů žalované, žalobkyně vycházela z tvrzení žalované, dle kterého se výdaje sestávaly z nájemného ve výši 8 000 Kč a ostatních měsíčních výdajů ve výši 1 000 Kč, což doplnila interním ekonomickým modelem pracujícím se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a stanovila výdaje žalované na 12 904 Kč. Z doloženého výpisu z účtu za období [Anonymizováno] je však zřejmé, že žalovaná splácela další blíže neidentifikované splátky ve výši 1 600 Kč měsíčně, nájemné hradila ve výši 8000 Kč pouze do [Anonymizováno], když [Anonymizováno] činilo nájemné již 10 000 Kč a nad to hradila výživné na nezletilé děti částkou 1 000 Kč do června 2021 na nezletilého [Anonymizováno] a od července pak částkou 2 900 Kč a na [Anonymizováno] od dubna 1 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované tak nebyly dostatečně prověřeny, když se žalobkyně spokojila s dopočtem nákladů na základě ekonomického modelu, ačkoliv z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že měla další náklady v podobě výživného pro nezletilé děti, vyšší nájemné, než uváděla a blíže nespecifikované splátky. Její příjmy nestačily pokrývat její obvyklé měsíční výdaje. Rovněž nebyly doloženy dokumenty, ze kterých by vyplývalo, že žalovaná byla lustrována v tvrzených databázích, vyjma doložené lustrace písmena CCB.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 11 850 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 11 850 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalobkyni se z účasti na jednání soudu omluvila, nemohlo se jí tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalované – zejména při zohlednění plateb výživného a při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách maximálně ve výši 200 Kč. Žalobkyni nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 1.10.2024, č.j. [spisová značka] rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu..

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když obě procesní strany byly v řízení procesně úspěšné v obdobném rozsahu.