Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 600 Kč a částky 3 282 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 3. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 611,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 22 882 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., dne 1. 2. 2024 pod č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.
4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:
5. Žalovaná uzavřel dne 1. 2. 2024 se společností [právnická osoba]., smlouvu o úvěru č. [hodnota], a to prostřednictvím internetových stránek [Anonymizováno], tedy prostřednictvím komunikace na dálku. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 2. 2024.) Totožnost žalované byla při uzavření smlouvy ověřena unikátním SMS kódem a kopií občanského průkazu. Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 2. 2024 žalované finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, a to na účet žalovaného č. [č. účtu] (zjištěno z potvrzení o platbě). Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Zároveň se zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za den z částky, ohledně níž je v prodlení (Zjištěno ze smlouvy o úvěru).
6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 postoupila následně společnost [právnická osoba]. svou pohledávku za žalovanou žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výpisu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025).
7. Žalovaná svůj závazek nesplnila a poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nezaplatila, přičemž nic takového netvrdila, ani neprokazovala. S ohledem na to právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 2. 6. 2024 (zjištěno z výzvy k zaplacení celé částky a zesplatnění ze dne 2. 6. 2024),8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně.13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že tak učinil přitom nese právě poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. I. B. a další). Žalobkyně nicméně tuto svou povinnost tvrdit a prokazovat uvedenou skutečnost nesplnila, když pouze ve zcela obecné míře uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Již v žalobě uvedla, že v případě, že soud nebude mít za prokázaný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, má tento nárok v rozsahu jistiny považovat za nárok na vydání bezdůvodného obohacení. I tím tak dala najevo, že není schopna předložit podklady, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že při uzavírání předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované.14. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 14 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala kapitalizovaného úroku za první měsíc čerpání úvěru ve výši 5 600 Kč a kapitalizované smluvní pokuty za období od 3. 6. 2024 do 20. 7. 2025 ve výši 3 282 Kč žalobu zamítnul. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]).15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný (z 61,20 %), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 22,40 % (61,20 % - 38,80 %). Celkové náklady žalobkyně činí 2 731 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 916 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 315 Kč. Soudem přiznaných 26 % pak činí 721 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.