Výrok
I. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 35 274 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 274 Kč ve výši 11,5 % ročně od 28. 10. 2025 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 2 992,08 Kč, úrok ve výši 68,3 % ročně z částky 28 240,91 Kč od 28. 10. 2025 do 20. 11. 2025 kapitalizovaný ve výši 1 234,56 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 28 240,91 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 10. 2025 dosáhne částky 113 875 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [PSČ obec] s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným.
2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Tato byla žalobcem prověřena na základě výpisů z databází NRKI, SOLUS, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení žalovaného jakožto dlužníka.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru č. [hodnota] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 68,3% ročně ve 36 měsíčních splátkách po 2900 Kč ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] datované dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). K poskytnutí prostředků úvěru žalovanému ve výši 40 000 Kč došlo dne [datum] na účet č. [Anonymizováno] uvedený ve shora specifikované smlouvě o úvěru (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] a z dokladu o vyplacení úvěru ). Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšel z informací od žalovaného, podle nichž měl žalovaný příjem ve výši 16 500 Kč měsíčně, náklady spojené s bydlením ve výši 3915 Kč měsíčně a dále žalobce započetl do měsíčních výdajů žalovaného částku stanoveného životního minima ve výši 4860 Kč, žalovaný měl bydlet ve vlastním bydlení (zjištěno z Hodnocení klienta). Žalovaný z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru uhradil částku [PSČ obec] (zjištěno z Karty klienta ). Žalovaný splátky úvěru řádně nehradil, dopisem ze dne [datum] proto žalobce úvěr zesplatnil (zjištěno z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalobcem žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).
5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
7. S ohledem na skutečnost, že mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud má za to, že nikoli. Není zjevné, jakým způsobem žalobce ověřil výši žalovaným sděleného měsíčního příjmu a to, že se skutečně jedná o příjem pravidelný. Soud však žalobce nevyzýval ve smyslu §118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto směru, neboť i pokud by žalobce prokázal, že jím byl řádně ověřen pravidelný měsíční příjem žalovaného, tak již z tvrzení žalobce vyplývá, že nedošlo k ověření konkrétních pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, neboť sám žalobce uvádí, že vyšel ohledně měsíčních výdajů žalovaného pouze ze stanovené částky životního minima a informací sdělených žalovaným. Soud má tedy s ohledem na shora uvedené za to, že ze strany žalobce v daném případě nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly řádně zjištěny a ověřeny konkrétní majetkové poměry žalovaného a nebylo tak možné oprávněně dospět k závěru, že žalovaný je schopen dluhového zatížení.
8. Z výše uvedeného důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Je však nutné zohlednit, že žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku [PSČ obec]. Žalovaný tedy již poskytnuté prostředky zaplatil a není tak povinen platit žalobci ničeho. Co do zbylé části žalobcem požadované částky jde, s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány. Soud vzhledem k výše uvedenému podanou žalobu zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst.2 o.s.ř, když žalovaný byl procesně úspěšným účastníkem a měl by tak proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný, žádné náklady mu tedy nevznikly, a proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.