Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 13 598,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 598,67 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 33 598,67 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno]. Úvěruschopnost žalované byla ověřena lustrací žalované v databázi ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaná prohlásila, že má pravidelný příjem a potvrdila, že jen schopna úvěr splácet.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Dne [datum] byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno]., uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 40% ročně a poplatkem ve výši 13 598,67 Kč, a to ve splátkách po 11 626 Kč měsíčně ( zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a společností [Anonymizováno].). Peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč byly žalované poskytnuty na účet vedený na jméno žalované (zjištěno ze sdělení [právnická osoba]., ze dne [datum]). Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, a žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno ( zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy a oznámení adresovaného žalované ze dne [datum]). Žalovaná svůj dluh vůči žalobci nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní výzvu ( zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] adresované žalované ).
4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).
5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.
7. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalovanou v pozici spotřebitele a právním předchůdcem žalobce v pozici poskytovatele úvěru byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud se proto ve smyslu § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou řádně ( s odbornou péčí )zkoumal schopnost žalované splácet úvěr.
8. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem, byly ověřovány příjmy a výdaje žalované a na základě jakých konkrétních skutečností dospěl právní předchůdce žalobce k tomu, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splatit.
9. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na uzavřenou smlouvu o úvěru jako na neplatnou. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalovaná podle tvrzení žalobce z poskytnutých prostředků neuhradila ničeho, tato tvrzení žalovaná nevyvrátila, zůstala ve věci nečinná. Soud proto vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 20 000 Kč představující poskytnuté prostředky úvěru, které zůstaly ze strany žalované nezaplaceny. Ve zbytku byla podaná žaloba zamítnuta, neboť s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy o úvěru se jedná o sankce či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.
10. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobce ani žalovaná se k ústnímu jednání soudu nedostavili, důkazní břemeno ohledně prokázání současné majetkové situace žalované, leží na žalované. S ohledem na neaktivitu žalované soud nedisponoval žádnými podklady pro účely stanovení lhůty splatnosti ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soudu tedy nezbylo jinak než vyjít z obecné zkušenosti, že právní předchůdce žalobce je nebankovním subjektem, který v převážné většině případů poskytuje úvěry osobám s velmi nízkými příjmy, navíc od doby poskytnutí prostředků žalované ([datum]) se obecně zvýšily výdaje spojené se zajištěním bydlení, úhradou energií a běžných životních potřeb, z tohoto důvodu má soud za to, že je na místě stanovit žalované lhůtu k plnění v nízkých splátkách, které má žalovaná možnost platit. Soud proto stanovil žalované s přihlédnutím ke shora uvedenému a taktéž s přihlédnutím k výši poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků lhůtu splatnosti ve splátkách po 1000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalované ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
12. S ohledem na nutnost posouzení nároku žalobce v souladu s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru v tom smyslu, že nebylo žalobcem prokázáno, že by před uzavřením smlouvy o úvěru byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného, když § 87 citovaného zákona pro takový případ koncipuje povinnost soudu stanovit dlužníkovi novou lhůtu k plnění, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.
13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když pro konstatování míry úspěchu je nutné zohlednit také žalobcem požadované příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku. Žalovaná byla procesně úspěšnějším účastníkem ve věci, a proto by měla proti žalobci v poměrné výši právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí tak nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.